Jinolice, květen 2009

[ 30.05.2009 00:34 vložil Jirka | 1541 přečtení | Vytisknout ]

První, páteční, závod jsem bohužel neviděl a tak znám jen historku o padání ledových krup, které jen tak tak nezpůsobily problémy. Všechny lodě se dostaly do bezpečí, pod střechu, i když to vypadalo trochu jako vzpoura. Vedoucí startoviště, Zdeněk, dal povel „lodě na vodu“ i když obloha nevěstila nic dobrého. Chlapi, v předtuše velkého špláchance, raději schovali lodě pod střechu. A za chvíli se předtucha potvrdila a kemp zasypaly centimetrové kroupy. Ten den totiž přecházela docela výrazná studená fronta, což se ukázalo den druhý, kdy foukal docela čerstvý vítr.

To jsem už dorazil i já a tak další řádky jsou již mé zážitky. První nebyl zrovna příjemný, protože mne hodně udivil plný kemp. Byl dokonce víc obsazen než při loňském závodu, který byl až v polovině června. Letošní teplé počasí přilákalo hodně lidí a tak se objevily i problémy s přístupem k vodě pro auta a taky z jejich odjezdem v sobotu odpoledne. Dokonce to vypadalo i na nepěkný konflikt se skupinkou kempistů, kteří nás schválně zablokovali, protože „oni si přece zaplatili“. Nakonec se to vyřešilo a to byla jediná kaňka na celém víkendu.

Konečně do Čech dorazila i Slovenská delegace a tak jsem mohl podat ruku Štefanovi, který přijel se svou oblíbenou „Cigánkou“ – tedy Gipsy Moth IV. Bohužel ho ale zlobil, pro Štefana typický, systém lanek, napínáků, dopínáků a odlehčovacích gumiček. Dokonce musel nakonec naviják plachet vyřadit a odjet jízdy s napevno nastavenou plachtou. Měl jsem pocit, a nejenom já – dokonce to přiznal i sám Štefan, že se jízda lodě zlepšila a zrychlila. Potvrzuje to mnohokrát vyslovenou teorii, že naše lodě jezdí tím lépe, čím méně do toho zasahujeme.

Ze Slovenska také přijel Peter Kozák s Delfínem (NSS A). Model je postavený „z čistého stolu“, tedy překvapivě ne z krabice – stavebnice. Loď je trochu hladová na vítr, a silný sobotní vítr, který v nárazech přesahoval 4 Bf, jí vyhovoval. Pokud se ale zklidnil, Delfín měl problémy a to se projevilo v nedělní „Le Mans“ regatě.

Poslední nová loď, která se objevila v seriálu, byl Atlantis Miloše Jakubíka. Miloš je vášnivý obhájce Atlantisů, protože má pocit, že je nikdo nemá rád. Jeho Atlantis je pěkně čistě provedený a takeláž je zcela podle plánu, kdy gaflová rozpěra není kotvena k přednímu stěžni, ale pouze do materiálu plachty. Pant, kloub, pak tvoří vlastně plachtovina, která je v bezprostřední blízkosti zasunuta v drážce stěžně. Tento technický detail loď řadí do NSS A. Jak píše Miloš ve svém blogu (doporučuji navštívit a pročíst) „Nakonec je to spravedlivé, Atlantis nechtěl ve své kategorii nikdo a mají ho všichni.“
Z mého pohledu je to ale zcela jinak, i když pohled na naši diskusi zvenčí může opravdu vypadat tak, že chceme Atlantis přesunout do jiné kategorie, než jezdíme. To je ale od základu nesmysl, protože to by musela vzniknout kategorie „Atlantis“ ... a to je nesmysl ještě větší. Za sebe, a věřím, že nejen za sebe, prohlašuji, že mi daleko víc jde o počet lodí na vodě, pěkné poježdění, souboje s tím, kdo je přede mnou a setkávání s kamarády, než o to, kdo si odveze suvenýr na šňůrce a diplom. Takže vítám nového člena naší „minisailí komunity“ a věřím, že s námi Miloš najezdí hodně pěkných regat a prožije příjemné chvíle mezi námi.

Na startu se taky objevil i trojstěžník Adix Pepy Slížka, druhý Pepa přijel se svou Spray, Karel Šimůnek proháněl svou pinky Dove a další Karel zase SeaWinda, Iona s Pen Duickem nám zase díky Karlíkovi a Michalovi nabídly krásné pohledy na regatové gaflové lodě a  Franta s Marcelkou zase stabilní výkony Corony SK40 a Triggera. Letos poprvé jsem taky mohl podat ruku Vráťovi Emlerovi, který přijel s Thalassou a také s parníkem. To mu bohužel znemožnilo účast v nedělní regatě, kdy se časy startů překrývaly.

 

Pro zmíněnou nedělní regatu spontánně vznikl název Le Mans, protože byla dána na výdrž – stanoven časový limit dvou hodin, ne počet kol. Do pravidel je také dána možnost při průjezdu startovní linií měnit kapitána – tedy předat rádio někomu jinému, případně měnit zdroje a podobně. Cena za vítězství byla dána desetikorunovým „zápisným“ a trať vznikla roztažením levé a pravé bójky na maximum. V Jinolicích bohužel nelze rozumě navrhnout trať pro wanderregatu. I tak došlo k několika problémům, kdy se naše zájmy střetly s nástrahami rybářů a některé lodě couvaly ke břehu, tažené ve vodě neviditelnými vlasci. Velká vzdálenost ke krajním bójím měla i bohužel za následek několik kolizí, které se na normální trati v sobotu nestaly. Bylo to ale dáno i slabším větrem, který samozřejmě nutí jet bóji co nejtěsněji a nezajíždět si příliš.

Při probírání pravidel regaty došlo ještě k jedné příjemné události. Milan Kroupa zasponzoroval výrobu samolepek s logem minisail.cz a tak jsme si mohli odvézt z Jinolic pěkný suvenýr. Pro ty, kdo si nálepku nevzali nebo v Jinolicích nebyli, mám ještě nějaké u sebe. Nezapomeňte se přihlásit, budu je vozit u sebe, nebo mi napište a dohodneme se.

Závěrečné slovo – víkend se povedl, pocit z pěkně jezdících lodí za příjemného větru, slunečná pohoda a příjemně strávený čas mezi kamarády nám všem jistě zůstanou jako hezká vzpomínka. Možná k tomu přispěje i krátké video – záběry z jízd i soustředění na břehu. Nesmíme taky zapomenout poděkovat těm, kteří jsou v pozadí – tedy pořadatelům a rozhodčím a taky sami sobě za pěkný závod.


Jirka

 

 

Aktuality Vytisknout