Buňkov 2018 podruhé (NSS-H)

V sobotu Standa Jakeš doměřil lodě, které na seriálové soutěži před měsícem chyběly. Jako bonus se jel v sobotu navečer závod o lahev s blíže neurčitou tekutinou s obsahem alkoholu, kterou vyhrál Ladous. Zvláštní pozornost si zasloužila metodika vyhodnocení této soutěže, losování. Ujme se? V sobotní podvečer proběhlo vyhodnocení po všech šesti jízdách. Ukázalo se, že výpočet pro soutěž H dává šanci na dobré umístění i větším lodím. Ale kromě lodí na prvních místech bylo pořadí docela vyrovnané a většině lodí se podařilo dojet v časovém limitu. Zpestřením celé soutěže bylo polétání dronů Libora Halamy a Milana Kroupy, jakož i hydroplánu Michala Šenekela. Milanovi se podařilo přistát na stromě, ale pro dron na něm šplhal Libor. Velkou pozornost účastníků poutal model nákladního auta PRAGA V3S, který předváděl Peter Kozák.

 

V neděli už se po čekání na vítr odjela regata za účasti téměř všech lodí. Vítr se stále lepšil a tak první lodě zvládly za hodinu 8-10 kol. Vzhledem k tomu, že se jelo na pořadí, dominoval jako obvykle Michal Šenekel před Pepou Slížkem a Pavlem Mrázkem, který byl umístěním velmi potěšen. V Buňkově se nám všem moc líbilo, nostalgicky jsme vzpomínali na atmosféru z dřívějších Sandberků, na prostředí, jízdy i kalibrovaná vepřová kolena. A co příští rok? Vrátí se opět Sandberk se svou osobitou atmosférou, nebo ho opět nahradí Buňkov? To ukáže čas. 

 

Největší radost nám všem udělal Michal Medveděv, který přijel navzdory předcházejícím zdravotním potížím, tentokrát už ve čtvrtek a ne v pátek, jak se mu občas stane. Takže: DÁŘKO BUDE!

 

 

V tradičním termínu před půlkou července 13.-15.7.2018 jsme se vrátili do ATC Buňkov v Břehách u Přelouče, tentokrát jako náhradní azyl místo Kolínského Sandbergu. Při pozdním pátečním podvečerním příjezdu mě hned překvapila netradiční podoba bivaku, místo tradičního hroznu okolo hlavního stanu, od letoška dvou velkých stanů, byl stan a auta vzorně srovnány do jedné řady, která pokračovala po travnaté pláži až ke konci kempu. Po přivítání s ostatními mi bylo vysvětleno, že musí být zachován průchod podél břehu. V pátek při příjezdu zrovna pršelo, takže vítání bylo odbyto najednou, všichni účastníci se schovávali pod hlavním stanem. K pátečním jízdám jsem se toho moc nedozvěděl, většina témat diskutujících se týkala jiných věcí, jen jsem postřehl, že hlavní pořadatel a tvůrce pravidel NSS-H Jarda Pešek je nepřítomen a dotazy k výkladu pravidel jsou s ním konzultovány po telefonu. V červnu zakopané zásoby se našly a část jich už byla úspěšně zlikvidována. Na soutěži se letos poprvé objevil Michal Medvěděv, Láďa Douša přivezl po dlouhé době Generala Zaruskiho a opět jsme nezůstali bez zahraniční účasti zastoupené Peterem Kozákem, který kromě plachetnice přivezl i pěkný model Pragy V3-S.

 

 

 

V sobotu ráno již bylo bez mráčků a vypadalo to na teplý slunný den. Dopoledne začalo již tradičně skoro bez větru, odpoledne vítr přeci jen zesílil, zpočátku tradičně nárazově z různých směrů, nakonec se ustálil, a dokonce foukal zleva po vodě, takže poslední kola pěkně odsýpala. Pořadí v jízdách tomu odpovídalo, dopoledni vévodil Michal Šenekel s Marquitou odpoledne v silnějším větru už s ní měl problémy a do popředí se dostal Pepa Slížek s „A-čkovou“ Solway Maid. Kvůli předpovídaným odpoledním bouřkám se dopoledne odjely dvě jízdy a po odpolední jízdě bylo hned ve tři hodiny vyhlášení. Já spolu s Pavlem Mrázkem jsme díky jen sobotnímu závodění skončily na posledních místech z šestnácti zúčastněných, těsně před námi díky nedojetí některých jízd v limitu Láďa Douša. Jelikož bouřka nepřicházela a vítr pro změnu neodcházel, byla domluvena ještě jedna společná jízda na hodinu o lahev. Jeli v podstatě všichni, stále ještě za rozumného rovnoměrného větru, takže vítěz dokázal odjet jedenáct kol a většina nad deset kol. Ceny se nakonec losovaly a vítěz byl trochu překvapivý, lahev vyhrál Láďa Douša. V sobotních jízdách jsem zkoušel natáčet záznam jízdy minikamerkou z vrcholu mého stěžně, ze záznamu je vidět a slyšet jak těsné míjení, a i nedodržování pravidel se na vodě děje. Bohužel oproti kameře Reného Walenty nemá tak široký úhel záběru, takže některé blízké děje nejsou vidět, ale jen slyšet. Druhou o něco větší a s větším úhlem záběru jsme bez vědomí Libora Halami umístili na jeho stěžeň, po jízdě se na ní hned vrhl Petr Lukeš s tím, že ho usvědčí s nesprávného obeplutí bójky, bohužel se ukázalo, že kamera nebyla řádně zapnutá, po dalších pokusech, opět bez záznamu jsem večer zjistil, že kapacita karty stačí asi jen na 7 minut záznamu, který se opakovaně přepisuje. Takže někdy příště.

 

 

 

V neděli se stejně jak je podle kalendáře dnem pracovního klidu zachoval i vítr opět byl v klidu, takže se nejprve uklízelo a balilo kromě nového velkého stanu, který uhlídali rozhodčí pro zachování alespoň trochu stínu, byť shora vyhřívaného. Po startu byl vítr tak slabý, že někteří to nevydrželi dojet na zadní vrcholovou bóji a šli raději balit loď. Ti, co vydrželi, se nakonec přeci nějakého větru dočkali a opět nejlepší končili s devíti koly.

 

Stanislav Jakeš