O modelech

Modely historických plachetnic?

První modely historických plachetnic se objevily v sedmdesátých letech v Holandsku pod názvem MINISAIL. V tu dobu již technika dálkového ovládání (RC) umožnila stavbu plachetnic plně ovladatelných na dálku. I před tím samozřejmě existovaly volné modely, případně modely s automatickým řízením, které se pouštěly napříč vodní hladinou. Ale teprve  až ovládání plachet a kormidla na dálku umožnilo rozvoj těchto krásných modelů, se kterými je tak možno jezdit skutečné „regaty“. Tím se tento koníček stal zajímavější jak pro závodníky, modeláře, tak i pro diváky sledující ladnou tichou jízdu plachetnic tak i souboje modelů u bójí. U nás se tyto modely začaly objevovat na modelářských setkáních jako ukázka před asi deseti lety. Poté, co modelů začalo být více, mohly být zařazeny do seriálu soutěží Mistrovství ČR a v současné době se modeláři setkávají i na dalších akcích nad rámec Mistrovství ČR.

Stavba modelu

Stavba takového modelu začíná sháněním co možná nejpřesnějších podkladů originální lodě. Není výjimkou i přímá korespondence s loděnicí nebo majitelem předlohy. Poté jsou zpracovány plány, rozměry přepočítány ve zvoleném měřítku, případně upraveny v duchu povolených odchylek v pravidlech tak, aby bylo dosaženo dobrých plavebních vlastností modelu. 

Vlastní stavba pak probíhá od stovek až po tisíce hodin - záleží na kvalitě zhotoveného modelu. Velmi často se používají stejné materiály jako pro skutečnou loď - teak, mahagon, mosaz, ... a stejné ruční postupy. 

Na rozdíl od neplovoucích modelů plachetnic (do vitríny) je nutno také vestavět servopohony pro ovládání plachet a kormidla modelu. Jedná se většinou o zajímavá technická řešení na míru, navíc zastavěná uvnitř trupu a ve špatně přístupných místech. To je další úskalí stavby modelu.

První jízda s modelem

Když je model hotov, následuje první spuštění modelu na vodu, seřizování a úpravy jak ovládacích mechanismů tak i nezřídka plachet, jediného pohonu lodě, a také vedení lanoví s cílem naučit model jezdit co nejoptimálněji v daných podmínkách. Současně si na jízdní vlastnosti modelu musí zvyknout i jeho kapitán. Plachetnice odjakživa byly a jsou dodnes závislé na své jediné pohonné síle - tedy větru. Na modelech není povoleno mít žádný mechanický pohon, např. lodní šroub. Nejlepší modely se přesto dokáží pohybovat po dané trase i téměř za bezvětří - stačí termické závany vzduchu od nahřátého břehu. Proto také jízda s modelem je otázkou souhry taktiky, strategie a dovednosti.

A co dále?

Jak již bylo řečeno výše, s modely se soutěží v regatách, stejně jako soutěží velké plachetnice. Pro jízdu platí stejná či podobná pravidla předností v jízdě a výsledné časy modelů jsou přepočítávány stejně jako u skutečných lodí podle handicapu. Tak je umožněna účast lodí v různých měřítcích. Většinou se soutěží na trojúhelníkové trati, vyznačené bójemi, která tak prověří jízdu lodí na všechny směry větru. Jedna rozjížďka může trvat až jednu hodinu časového limitu - jede se více okruhů trojúhelníkové tratě. Jsou pořádány i jiné regaty - populární je například "putovní regata", kdy se s modely jede na velkou vzdálenost, například se objíždí ostrov nebo trať vede podél břehu, a závodníci následují svůj model po břehu tak, aby jej mohli bezpečně ovládat.

Současnost

V současné době jsou tyto plachetnice zařazeny jako třída NSS-A až NSS-D mezi kategorie celosvětové organizace lodních modelářů Naviga www.naviga.org. Tato organizace pořádá Mistrovství světa a Mistrovství Evropy. Současně s touto organizací je dění kolem těchto modelů podchyceno organizacemi, hlásícími se k myšlence slova minisail - tedy jakémusi volnému sdružení přátel těchto krásných a funkčních modelů. V Čechách je možno najít více informací právě zde, na stránkách www.minisail.cz.