neděle 08. prosinec 2024 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Inspirace > Mimo téma > Rolba Pisten Bully 300W

Rolba Pisten Bully 300W

27.01. 2016 | Mimo téma Vložil(a): Jirka
Pisten Bully 300W - model 1:11
Pisten Bully 300W - model 1:11

To, že napadne sníh a teploty se přiblíží nule ještě nemusí nutně znamenat nečinnost modelářů. Teď nemyslím nečinnost v modelářských dílnách. Jistě řada z Vás staví nový model nebo vylepšuje stávající. Mám na mysli mít i model se kterým je možno jezdit i v zimě na sněhu. Takový model si před pár lety postavil můj Michal. Je to model rolby Pisten Bully 300W Polar. Podrobnější popis o stavbě bude v jeho samostatném článku dále.

V sobotu stál ráno Michal u okna a zasněně prohlásil: “Dneska by to šlo…” zatrnulo mi… ale naštěstí pokračoval “Je krásný čerstvý prašan.” Už dlouho sliboval svou rolbu v akci ukázat i kamarádům z Jablonce, ale bohužel nebyl sníh. Zavolal pak Jirkovi Kreiselovi jestli má odpoledne čas a může rolbu předvést u něj na zahradě. Jirka nadšeně souhlasil a navrhl odpolední setkání i s Jakubíky a Milanem. Michal dal honem ještě dobít baterky zkontroloval rolbu před jízdou a po obědě jsme vyrazili. Po vyložení rolby z auta musel ještě nechat rolbu chvíli stát, aby se teplota pásů přizpůsobila teplotě venku. Pro správnou funkci pásů je to nutné, jinak se na ně sníh nalepí. Všichni už byli nedočkaví a tak Irča v mezičase donesla panáka na zahřátí. Pak si konečně Michal dal vysílačku do zatepleného futrálu, aby mohl rolbu řídit a neumrzly mu ruce (v rukavicích jde vysílačka špatně ovládat) a vyrazil rolbovat. Nadšení bylo veliké. Miloš hned vyndal telefon a fotil a točil. Jirka měl připravenou kameru a natáčel. Za to mu paří náš dík, protože konečně má Michal i video.

Model fungoval skvěle - má všechny funkce skutečné rolby. Dokáže sníh hrnout, pěchovat svými jedenácti kily a zadním nástrojem za sebou vyrábí pěkný manšestr. Po 20 minutách musel Michal vyměnit baterky a dál pokračoval až na části zahrady byla srovnaná “maketová” sjezdovka. Pak Jirka lopatou udělal menší kopec a na něm se Michal pěkně vyřádil. Ukázka se všem moc líbila a nikdo nešetřil chválou. Druhou sadu baterek Michal ani nedojezdil. Všem už byla zima a tak jsme se přesunuli do tepla k Jirkovi domů, kde nám Irča připravila malé občerstvení a něco na zahřátí. Jirka nám pustil právě natočené video a pak se povídalo o všem možném. Bylo to moc hezké odpoledne ve společnosti kamarádů. Po setmění Michal ještě předvedl krátké noční rolbování, kde vynikne veškeré osvětlení a to i přístrojové desky v kabině. To byla pro kluky třešinka na dortu. Druhý den Jirka na urolbované ploše prošlápl běžeckou stopu a užil si s Irčou letošní první běžkování. Je asi první v republice, kdo může říci, že má urolbovanou zahradu.

Martina Šenekelová

 

Rolba Pisten Bully 300W

 
Jako člověk žijící v horách jsem často doprovázel svou rodinu na lyžování. Protože k lyžím nemám příliš vřelý vztah, vozil jsem s sebou pro zpříjemnění čekání monster truck. Na upravené sjezdovce s ním bylo parádní poježdění, bohužel tam překáželi lyžaři. Kdo by to byl čekal, že? V hlubokém sněhu se ale jezdit nedalo. Začal jsem uvažovat o něčem jiném a inspirace tam stála hned vedle. Byla to rolba. Nádherný stroj, který asi jako jediný z pásových vozidel zemský povrch neničí, ale upravuje. Bylo rozhodnuto, tohle je to pravé. Místo auta jsem začal vozit fotoaparát a pořizovat snímky každého detailu.
 

Předloha

Stroje na úpravu lyžařských tratí vyrábí několik firem, první byla Rolba, odtud se vžil název jako obecný. Já jsem si vybral stroj společnosti Kässbohrer, typ Pisten Bully 300W. Proč? Kvůli barvám. Bílý sníh, černý podvozek a červená kabina s navijákovou nástavbou je nádherná kombinace. Několikrát jsem se zúčastnil předváděcích akcí strojů Pisten Bully, kde se dá získat mnoho informací. Rolby s označením W jsou určeny pro úpravu náročných lyžařských svahů s velkým sklonem terénu, kde se uplatní navijáková nástavba. V ní je ukryto 1100 m ocelového lana, které se může ukotvit na vrcholu sjezdovky.
Předloha má celkovou délku 10075 mm, šířku přes radlici 5500 mm a přípustnou hmotnost 11 t. Pohání ji šestiválec o objemu 11970 cm3 a výkonu 315 kW značky Mercedes–Benz. Maximální rychlost je 19 km/hod, při provozu na navijáku pochopitelně podstatně nižší.

 

Podvozek modelu

Se stavbou jsem začal v březnu 2007. Z internetových stránek výrobce jsem si stáhnul třípohledový výkres a nechal jej na kopírce zvětšit na měřítko přibližně 1:11, do něj pak zakreslil rozmístění výbavy. Velikost vyšla podle délky gumy, která je použita na pásy. Podvozek tvoří jakási vana, aby bylo dostatek místa na výbavu, je trochu širší proti měřítku, bohužel na úkor pásů. Ke stavbě téměř celého modelu je použit deskový materiál z lehčeného PVC tloušťky 3 mm, který se velice snadno opracovává a lepí kyanokrylátovým lepidlem. Lepidlo vniká hluboko do pórů materiálu, takže v lepeném místě spoj nikdy nepovolí, ale případně praskne podél spoje.
 
 
Základ vany tvoří bočnice vpředu vyztužené druhou vrstvou, na povrchu je rytím naznačeno plátování a montážní otvory. Na bočnice je přilepeno dno i přední a zadní čela. Horní strana vany je vyztužena páskem proti průhybu do boku. Vanou prochází tři nerezové trubky, které drží hliníkový čtyřhranný profil, na něm jsou uložena pohyblivá vlečná ramena hlavních kol. Ramena jsou osazená torzní tyčí procházející do vany, na koncích jsou plechové páky a tažné pružiny. Přední kola odpružena nejsou, protože jsou o něco výše než ostatní a jejich hlavním úkolem je napínat pásy. Uvnitř profilu se posouvá čtyřhran s hřídelí kola. Na horní straně je atrapa hydraulického válce, ta má místo pístnice šroub a jeho otáčením se kolo posouvá a tím seřizuje napnutí pásu. Na opačném konci je pouzdro náhonu rosety.
Kola uložená do ložisek jsem vysoustružil z hliníku,polepil tvrdou mechovou gumou a obrousil. Hnací roseta je zhotovena z plastu, zuby jsou obrážené ručně tvarovým nožem na soustruhu, na této činnosti se aktivně podílel i můj tehdy šestiletý syn. Uvnitř je v ose vyvrtáno několik otvorů, do nichž jsou vloženy plastové válečky. Celek se volně otáčí na hřídeli a je stažen mezi dva kovové kotouče, jeden je pevně spojen s hřídelí a druhý je plovoucí. Pres dvě talířové pružiny je vyvíjen tlak na volný talíř, ten sevře plastové válečky a roseta unášená nastavitelným třecím momentem tak tvoří ochrannou spojku. Nedokáže sice zabránit poškození pásu, ale je účinná při hrnutí sněhu radlicí, kdy při velké vrstvě začne prokluzovat a chrání tak radlici  a hlavně převody před poškozením.
Pohonné jednotky tvoří dva elektromotory Johnson třídy 600 s planetovými převodovkami z akuvrtaček, z nichž byl použit ozubený věnec a pastorky. Převodovky mají pouze jeden stupeň 6:1, původní měly stupně dva a převod 36:1. Na výstupní hřídeli je pastorek, který lze měnit a docílit tak žádaného převodového poměru. Pastorky používám od 12 do 18 zubů, celkový převod  je 41,5:1 až 27,6:1, což odpovídá rychlosti modelu 5 až 9 km/h. Náhon pokračuje hřídelí na úhlový převod z diferenciálů Tamiya. Motory jsou uloženy na společném loži i s regulátory otáček Tema Supra 25 LR v jakési kolejnici. Pro demontáž motorů stačí odpojit přívodní vodiče od akumulátorů a přijímače a povolit dva šrouby.
 
 
 
Se zhotovením pásů jsem dlouho otálel, protože jsem je považoval za nejpracnější část modelu. Jak hluboce jsem se mýlil! Pásy jsou kombinované z duralu a gumy. Jako materiál na gumové pásnice je použito membránové plátno tloušťky 1 mm, což je tkanina mezi dvěma vrstvami gumy. Hliníkové lišty jsou z L profilu 6x8x1 mm, v zahraničí se dají pořídit i maketové trojúhelníkové, ale jejich cena při celkové spotřebě 16 m mě odradila. Délka každé lišty je 120 mm a jsou kladeny střídavě tak, že pás má šířku 150 mm. Na lišty jsou přinýtována vodítka kol z profilu tvaru U o šířce 28 výšce 8 mm.
Gumové pásnice mají šířku 15 mm a délku 1056 mm. Pásnice jsou k lištám přinýtovány přes podložky 6x15x1,5 mm nařezané z hliníkového plechu. Do všech hliníkových částí je vyvrtáno celkem 1584 děr o průměru 2 mm a v nich roznýtováno 792 hliníkových nýtů. Na každém pásu je 5 pásnic slepených k sobě na tupo a spoj je přelepen kouskem gumy, pro větší pevnost je každý spoj posunut do jiné části pásu. Pokud chci pás sundat, posunu napínací kolo vzad, uvolním ho z hřídele a poté lze pás bez problému sejmout. Před jízdou mažu pásy silikonovou leštěnkou, aby se na nich tolik nedržel sníh. Kromě toho je nutné nechat suchý model alespoň deset minut ležet na transportní bedně, aby získal teplotu okolí, jinak sníh na pásech a rozetě roztaje, poté zmrzne a začnou velké problémy. Na rozetu se balí sníh a ta zvětší svůj průměr a trhá lišty z gumových pásnic. Jinak řečeno, rolba musí v předstihu na mráz kam patří a já zpátky do vyhřátého auta.
 

 

Radlice a fréza

Přední radlice je slepena z desek PVC, základní prohnutí je vytvarováno za tepla na kopytě, do spodní části jsou vyfrézovány zuby a rytím naznačeny jednotlivé díly. V horní části je rám, do něhož je vlepeno nerezové síto s oky 1,5x1,5 mm. Zezadu jsou přilepeny výztuhy, oka hydraulických válců a oka uložení radlice. Mezi rolbou a radlicí je čtvercový nosný rám, ve kterém je kulový čep, na němž je radlice uložena. Ve správné poloze je radlice držena devíti hydraulickými válci. Pět válců jsou jen pohyblivé makety v nichž pístnice drží vinuté pružiny. Při tlaku ve kterémkoli směru se radlice vychýlí a poté vrátí do původní polohy. Zbývající čtyři válce jsou funkční olejové, dvojčinné. Dva válce radlicí pohybují nahoru a dolů, další dva sklápějí takzvané uši na krajích radlice. Při jízdě se zdviženou radlicí mohou být uši otevřeny nebo zavřeny, se spuštěnou pouze otevřeny.
 
 
Za rolbu je připojena multiplexní fréza. Těleso frézy je zhotoveno z tenkostěnné mosazné trubky na kterou jsou připájeny zuby s dvěma hroty, ty jsou vyřezány na CNC stroji z mosazného plechu. Fréza je nastříkána modrou barvou. Po několika jízdách se barva na vrcholech zubů odřela a mosaz lehce zoxidovala, což vytvořilo nádhernou patinu, ta je však vidět pouze vleže. Mezi pravou a levou polovinou je malý elektromotor se šnekovou převodovkou, který frézu pohání. Je zajímavé, že při poměrně malých otáčkách fréza sníh opravdu urovná, což jsem vyzkoušel celkem nechtěně, když mi větší sněhová hrouda odpojila jeden napájecí vodič k motoru a já se divil, jak je najednou plocha za rolbou neupravená. Kryt frézy tvoří po délce rozříznutá plastová odpadní trubka, na tu jsou ze samolepící fólie nalepeny pásy znázorňující plechové prolisy. Tento díl je nejprve přestříkán několika vrstvami plniče, který vytvoří přechody mezi fólií a trubkou, a až poté červenou barvou. Závěs frézy je slepen z PVC a tvrzeného polystyrenu používaného na výstražné tabulky. Desky na výrobu manžestru jsou zhotoveny z probarveného plastu, zuby na nich jsou frézovány na soustruhu upraveným závitníkem.
 
 
 
Rameno nesoucí frézu je pájené z mosazného plechu se všemi potřebnými detaily. Na rameni jsou dva dvojčinné válce, jeden tvoří přítlak na sníh a druhý se stará o spouštění a zvedání celé frézy. Motor pohonu frézy se spíná automaticky při spuštění do pracovní polohy.
 
 

Hydraulika

Pozorný čtenář už poznal, že v modelu pracuje skutečná hydraulika. Jako  inspirace mi posloužily články publikované v RC revue. Kdybych jen tušil co mě a hlavně manželku čeká!
Základem každé hydrauliky je čerpadlo, já ho zhotovil z pomaluběžného 12V motoru velikosti 500 ze staré tiskárny a ozubených kol z čerpadla ostřikovače do auta. Skříň čerpadla je vyfrézována z duralu a opatřena na sání filtrem. Olej je přiveden přes zpětný ventil do čtyřnásobného rozdělovače z bloku duralu, v němž jsou všechny potřebné kanály a otvory. V rozdělovači jsou zalepeny broušené ocelové vložky, v nichž se pohybují kalená lapovaná šoupátka. Dále je v něm pojistný ventil nastavený na tlak 8 barů. Z tohoto tělesa je vývod přes škrtící ventil na tlakový spínač a k jednotlivým válcům. Všechny části jsou uloženy v jakési krabici z plexiskla, takže tvoří celistvý hydraulický agregát včetně dvou ovládacích serv. Na hřídeli před šoupátky jsou vačky pro jednotlivé rozvaděče. Jedno servo ovládá dva rozvaděče, v polovině své dráhy přemístí první šoupátko, na konci dráhy druhé, zpět jsou šoupátka vracena pružinou.
 

 

Princip činnosti je následující: Při povelu servo přemístí šoupátko, to sepne mikrospínač a tím se přes relé spustí motor čerpadla. Olej začne proudit přes rozvaděč do příslušného válce a začne jím pohybovat. Když dojede válec na konec dráhy, začne vzrůstat tlak, a vypne dosud sepnutý tlakový spínač nastavený na 6 barů, tím se odpojí napájení motoru. Po několika vteřinách tlak lehce klesne, sepne tlakový spínač a obvod čeká na další impuls od některého z mikrospínačů. Motor čerpadla tedy pracuje pouze při pohybu některého z válců.
A právě zde jsem učinil největší „objev“. To co bezchybně pracuje při pokojové teplotě, nepracuje za mrazu. Při první zkoušce na sněhu se po deseti minutách válce ani nehnuly. Příčinu jsem hledal ve špatném oleji, používal jsem průmyslový hydraulický. Vyzkoušel jsem mnoho jiných olejů, ale výsledek byl stále stejný. Po zkouškách jsem hydrauliku vyňal a zvažoval ovládání radlice a frézy mechanicky, ale protože mě vývoj stál spoustu času, nechtěl jsem to jen tak vzdát. Začal jsem upravovat všechno, co mě napadlo, jako první průřezy všech otvorů, kterými proudí olej, pak hadičky.
 
 
 

 

Původní hadičky vedly od agregátu až k válcům v jednom kusu, pro maketový vzhled jsem používal bužírku staženou z drátů, která vydrží slušný tlak. Nahradil jsem části, které nejsou vidět, průmyslovou hadičkou s větším průřezem. Potom jsem upravil přelapováním vůli šoupátek a použil silnější pružiny a serva. Před tlakový spínač jsem přidal škrtící ventil, aby olej měl dost času na přemístění válců. A protože bylo třeba jednotlivé úpravy prověřovat v mrazu, vyklidil jsem část mrazáku a testoval v něm. To bylo jásotu ze strany manželky, když se v něm válely lahvičky s olejem, hadičky, válce, rozvaděče …. Nakonec se vše podařilo vyladit a nyní hydraulika pracuje k plné spokojenosti. Jako náplň se mi nejlépe osvědčil plně syntetický olej pro šroubové kompresory, naředěný silikonovým olejem. Za velmi nízkých teplot je sice pohyb pomalejší, ale to se projevuje i u skutečných strojů.
 
 

Nástavby

Na podvozkovou vanu je připevněna ložná plocha, jejíž povrch je krytý protiskluzovým plechem. Původní záměr byl naohýbat ji z maketového plechu o tloušťce 1 mm, který lze zakoupit, bohužel se mi ale nepodařilo sehnat potřebný rozměr. Slepil jsem ji proto z desek PVC a ze spodní strany vyztužil žebry. Zkoušel jsem různé imitace plechu s následným barvením hliníkovou barvou, ale žádný výsledek nesplnil mé očekávání, přece jen to nebyl plech. Začal jsem proto zkoušet různé postupy lisování slabého plechu a přišel na poměrně jednoduchou metodu. Jako výchozí materiál jsem použil tiskové desky (offsetový plech) o tloušťce 0,3 mm, na něj jsem položil drátěné síto s oky 2x2 mm. Tyto dvě vrstvy jsou vloženy mezi desky na výrobu  těsnění přírubových spojů o tloušťce 3 mm. Celý sendvič jsem vložil mezi válce klempířské stáčečky, válce pevně stáhnul k sobě a protočil. Tlak válců obtiskne síto do plechu, při dobře nastaveném tlaku se obtisknou pouze vyvýšená křížení drátů, což vytvoří na plechu slzičky o délce cca 1,5 mm. Plech je na ložnou plochu přilepen kontaktním lepidlem. Po stranách jsou rámy svařené z nerezové oceli o průměru 4 mm. Ložná plocha slouží jako nosič přídavných zařízení, například sněžného děla, rypadla, vysokozdvižné plošiny nebo navijáku, který je nejpoužívanější.
 
 
 

 

Kapota za kabinou ukrývá zařízení potřebné pro provoz motoru, zde jsou akumulátor, chladič a výfuky. Zajímavá byla stavba chladiče, prošla mi rukama spousta materiálů na znázornění žeber, ale nejvěrohodnější byla papírová vlnitá lepenka tloušťky 1,5 mm. Nařezal jsem z ní pásky široké 8 mm a dlouhé 50 mm, slepil k sobě 40 vrstev a celek přebrousil. Po nastříkání lakem a hliníkovou barvou je efekt skvělý. Ze zadní strany je piezosirénka vydávající při jízdě varovný tón, zároveň imituje ventilátor. Výfuky jsou z nerezové trubky vyleštěné do vysokého lesku a ohřáté plamenem, čímž získaly zlatou barvu, plášť kolem trubky je ze zinkového síta. Tlumiče pod kapotou jsou z plastu.
Kabina je zhotovena také z lehčeného PVC tloušťky 3 mm. Většinu částí, ze kterých je slepena, jsem tvaroval za tepla. Přední sloupky a část rámu ve dveřích je z vnitřní strany vyztužena uhlíkem o průměru 2 mm. Celek je velmi lehký a pevný. Kabina je vytmelena polyesterovým tmelem, nastříkána plničem a vrchní červenou barvou. Mezi jednotlivými vrstvami je přebroušena včetně finálního nástřiku, který je nakonec vyleštěn autoleštěnkou Tempo. Zasklení dveří je z krabiček na CD, na přední části skla dveří je znázorněno vyhřívání ze slabých pásků fólie na skla automobilů. Přední a zadní okno je lisované za tepla na dřevěných kopytech z plexiskla tloušťky 2 mm, bílé nápisy vyřezal plotr z reklamní fólie. Rámy na kabině jsou spájeny z nerezových drátů a vyleštěny. Zpětná zrcátka mají odrazovou plochu zhotovenou z CD disků. Vnitřní plochy kabiny jsou polepeny světle šedým materiálem koupených ve výtvarných potřebách. Prodává se v široké barevné škále o rozměru A4, mně osobně připomíná něco na způsob karimatky. Podlahu v kabině tvoří protiskluzový plech. Sedačky jsou vybroušeny z tvrdého podlahového polystyrenu a polepené černým a červeným papírem, který je z jedné strany chlupatý. Kupuji ho také ve výtvarných potřebách. V interiéru jsou i nezbytné detaily jako hasící přístroj, lékárnička, brýle na zpětném zrcátku, reklamní materiály a krabičky cigaret s nedopalky v popelníku. Jediné, co chybí, je postava řidiče, kterou se mi zatím nepodařilo sehnat v potřebné velikosti.
 
Veškeré osvětlení mimo majáků je z LED, na vnější světla jsou použity 2 červené a 14 bílých diod, na podsvícení přístrojů a vypínačů 3 zelené a 2 bílé. Podsvícení přístrojů je napájeno přes předřadné rezistory, vnější světla přes měnič a proudový zdroj od Š-Hobby. Měnič je podle rad autora upraven na menší výstupní napětí. Je to proto, aby bylo možné do jedné větve zapojit nejvýše 3 diody, protože jsem vyžadoval postupné rozsvěcení světel. Spínání je řešeno přes šestinásobný spínač zhotovený ze serva a šesti mikrospínačů. Nelze měnit pořadí, jen počet rozsvícených světel. Majáky jsou osazeny 6 V žárovkami, kolem nichž obíhá odrazová plocha poháněná mikroservy upravenými odstraněním dorazu, aby se mohla točit o 360 stupňů. Místo servozesilovače je vložen obvod s nastavitelným napětím, kterým se zvolí požadovaná rychlost otáčení. Celá úprava byla realizována proto, že servo při napájení napětím asi 1,5 V má dostatek otáček i síly na výstupu, je ale mnohonásobně tišší. Majáky a varovný tón jsou spínány stejným spínačem jako světla, mohu je zapnout dohromady nebo odděleně. Při couvání se varovný tón spustí spolu s couvacími světly automaticky.
 

 

 
Stěrače jsou zhotoveny z kovu a pohybují se přibližně 2 mm nad okny, pohon je ze serv stejně upravených jako na majácích. Na výstupním kotouči je ale navíc zářez, do něhož zapadá páčka mikrospínače, který se stará o doběh do výchozí polohy. Celé ovládání zajišťuje upravený servozesilovač spínající miniaturní relé. Po přivedení impulsu sepne zesilovač relé, to pustí minus pól do serva, které se začne otáčet. Po vypnutí v kterékoliv poloze je ale sepnutý mikrospínač a přivádí minus pól, proto se servo stále točí až do chvíle, kdy páčka zapadne do výřezu a přeruší napájení. Zadní stěrače jsou navíc napájeny přes cyklovač z obvodu 555, který umí na čtyři setření předního okna jedno setření okna zadního. Pohyb stěračů je velice působivý.
 

Naviják

Naviják je kompletně slepen z desek PVC, rameno je ze tří vrstev plastu, přičemž prostřední je místy vynechána, aby se vytvořil prostor pro uložení kladek, lana a vodičů k reflektoru. Drobné detaily jsou zhotoveny z tvrzeného polystyrenu. Vodící mechanismus lana je z plechu 1,5 mm. Mezi boky jsou vloženy dva sloupky, na něž jsou volně navlečeny trubičky ze staré antény tvořící vodící válečky. Z boku jsou kluzné desky ze zeleného plastu, celek je uložen na společném čepu z první kladkou.
 
 
 
 
Skříň navijáku má postranní kryty tvarované za tepla z PVC, v horní části jsou uloženy na pantech, dole zajištěny magnety. Do spodní části je zalepena trubka, na které se naviják otáčí kolem své osy. Na konci trubky je drážka pro unášecí kolík a vedle ní čtyři sběrače elektrického proudu do motoru navíjení lana a k reflektoru na rameni. Nosič navijáku má na horní části kruh z cuprextitu se čtyřmi vodivými drahami, uvnitř je ukryt pohon otáčení z upraveného serva ECO 8 řízeného regulátorem DSYS MD4DCR. Na výstupu serva je šnek pohánějící kolo uložené v ložiskách. Do otvoru ve šnekovém kole je zaražen čep, který zapadne do drážky na trubce a tím unáší naviják. Musel jsem použít samosvorný šnekový převod, protože při velkém bočním náklonu vlastní váha ramene navijáku protočila servo i s přidaným převodem z čelních ozubených kol. Naviják drží na modelu pouze svoji vahou a jde sundat bez použití nářadí. Je to proto, že podle předlohy je rameno mimo provoz natočeno přes kabinu, čímž brání jejímu odklopení a přístupu k akumulátorům.
 
 

 

Zařízení pro navíjení  lana je tvořeno bubnem, uvnitř něhož je planetová převodovka z malého akušroubováku. Převodovka je s motorem velikosti 300 ovládaným regulátorem BEL REG7A spojena O kroužkem, ten prokluzováním chrání motor při nadměrném tahu lana. Buben přes ozubený řemen pohání šnekový převod, který pohybuje pákou, jíž prochází nerezové lanko o průměru 1 mm. Ozubený řemen se musí použít proto, aby zůstala zachována synchronizace bubnu s vodící pákou. Díky tomuto rovnání závitů se na buben vejde až 70 m lana, což by v měřítku odpovídalo délce asi 750 m.
 
 

 

Závěr

Celý model je dlouhý 940 mm, široký 500 mm a vysoký 380 mm. Při hmotnosti 11 kg se díky velké ploše pásů zaboří do čerstvého prašanu pouze asi 4 cm hluboko. K napájení stačí dva šestičlánky 3300 mAh. Rolbu řídím RC soupravou Hitec Aurora s využitím všech devíti kanálů. Souprava pracuje spolehlivě při teplotách až -15 stupňů C, i když už má velmi dlouhou odezvu dotykového displeje. 
 
 

 

Pisten Bully 300W není přesnou maketou, tu ani postavit neumím, ale modelem pro radost se snahou přiblížit se co nejvíce skutečnosti. Téměř při každé jízdě jsem dostával od přihlížejících různé otázky typu z čeho to je, jak to funguje a podobně. Pokusil jsem se je souhrnně zodpovědět v tomto článku. Ale nejčastější otázka byla, kolik to stojí. Na to já mohu odpovědět pouze to, že mě a moji rodinu stála tahle rolba tři roky života.
 
Michal Šenekel
 
 

 

A natočené video Michalovy rolby v akci ...

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
MKJ | 01. 02. 2016

Článek trochu vybočuje z minisail tématu a tak snad nebude příliš další malé odbočení od odbočeného...

Dvě rolby táhly po sjezdovce 24 tunový jeřáb, koukněte na video:

http://liberec.idnes.cz/oprava-lanovky-na-certove-hore-dzq-/liberec-zpravy.aspx?c=A160131_161422_liberec-zpravy_eb

Řidič jeřábu měl asi velmi kvalitní spodní prádlo.

MKJ | 01. 02. 2016

PS: Jirko, jak se teď zadává link?

Jirka | 30. 01. 2016

No, dnes už je zase na místech, kde rolba upravila nádhernou sjezdovku zase tráva. Inu počasí posledních let se řídí podle "jiného" kalendáře, o kterém my nic nevíme. Noc to ale nemění na tom, že se jedná o výjimečný model od skvělého technika.
Jsem rád, že se článek mohl objevit na mých stránkách a že vás, čtenáře - modeláře inspiruje k hledání jak být lepší a "profesionálnější". Profesionálnější = zaplaceni toleranci našich manželek a našich rodin, bez kterých by vlastně žádný modýlek nevznikl. Važme si jich.
Jirka

irim | 30. 01. 2016

Jak to vidím, tak smekám, a Milane, uznávám tě jako konstruktéra a modeláře.

MKJ | 29. 01. 2016

Když jsem viděl Michalův model zvenčí, tak jsem nechápal, jak to všechno udělal.
Zato teď, po projití galerie nechápu, jak to všechno udělal.

ladous | 29. 01. 2016

Jak má model naviják, tak to není mimo téma ;-)

Další články v rubrice

Prosinec 2024
Po Út St Čt So Ne
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
Log
Článků: 323
Akcí: 17
Uživatelů: 118
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2024 minisail.cz