Úvod > Modely > Teorie > Úvaha k Národním pravidlům

Úvaha k Národním pravidlům

02.10. 2013 | Teorie Vložil(a): Jirka

pravidla po dvou letech ...

Na setkání lodních modelářů při příležitosti zavírání vody v Kolíně, Jarda Pešek přednesl svou reakci na poznámku o národních pravidlech na svazových stránkách. V tu chvíli jsem nechtěl reagovat, jednak proto, že jsem sobě ani nikomu jinému nechtěl kazit krásný víkend, a také proto, že jsem se nechtěl s nikým překřikovat při předkládání mých argumentů. Již z tohoto vyplývá, že s mnoha jeho názory nesouhlasím.

Pepa Mrákota

Při závodech velkých plachetnic platí pravidlo, že pokud jsou překročeny nějaké limity, třeba bezpečnostní, a kategorie se ubírá jiným směrem, než bylo zamýšleno, tak se změní stavební pravidla s nějakým omezením. Od tohoto okamžiku všechny týmy vymýšlejí, jak taková pravidla legálně obejít a tím získat výhodu nad konkurencí. Staví-li se nová loď tak způsobem, aby se do tohoto nového rámce vešla.

V případě národních pravidel NSS mi ale připadá, že to jde úplně opačně. Každý, kdo se po dlouhé úvaze pustí do stavby své vysněné makety, dobře ví, do čeho jde, protože platná stavební a jízdní pravidla má prostudovaná. Pro výpočet teoretického hendikepu pomáhá i kalkulačka na Minisailu. Proto jsem zásadně proti tomu, aby se pravidla měnila podle toho co má kdo doma. Příkladem je náhradní trojúhelník, který prý některé lodě poškozuje. Některé již postavené. Tam se v praxi ukazuje buď vhodná, a nebo nevhodná volba předlohy. V případě, že se do předlohy zamiluji tak, že nevnímám její zápory tak si nesu následky, tak jako v každé lásce.
Za rámec platných pravidel se již lobbuje s povolením hlubšího povoleného ponoru . Jsou typy lodí, které jsou za slabého větru nedostižné díky štíhlosti trupu a mohutnosti oplachtění. Za silného větru tuto výhodu ztrácejí pro jejich menší stabilitu. Pokud tedy chci mít výhodu i za silnějšího větru, potřebuji na vyvážení hlubší kýl s balastem. Není tedy nic snadnějšího, než začít tlačit na změnu národních pravidel s argumentem větší bezpečnosti pro lodě okolo.
Změna národních pravidel oproti Navize v tom, že je povolen při jízdě dotyk bóje, přispěla jen k podpoře drzého způsobu jízdy, kdy se rychlá loď snaží procpat skulinou kolem bóje a neriskuje ani penalizaci trestnou otočkou při jejím dotyku.
Chaos, jaký panuje při startu, je až zarážející. Všichni vědí, v kolik hodin bude start, a přesto čekají až na poslední startovní minutu kdy dávajílodě do vody a přetínají startovní rovinu proti lodím na startu. Sudí je pak rád, že všichni nějak odstartovali. Takto to vypadá na mistrovské soutěži, která by proti veřejným měla mít alespoň nějakou vážnost. Připomenu i pletoucí se nepřihlášené plachetnice, „protože kamarádi si chtějí taky zajezdit!!!“. Na veřejných soutěžích je přece pro tyto pokusy dostatek prostoru.

Vzpomínám, jak mi v začátcích pomohly vysvětlující obrázky s výkladem Borka Dvořáka s ukazovátkem před každým závodem. To se dnes vůbec neděje a myslím,že by se to mělo obnovit, aby si udělali jasno, jak závodníci, tak sudí.
Veškeré změny v národních pravidlech nás pouze oddělují od ostatního světa. Takovéto lodě a jízdní návyky se nedají použít v závodech typu Kristýna, na kterou se všichni těšíme pro její vysokou úroveň a mezinárodní účast velkého počtu závodníků. Je to vrchol sezóny hned na počátku, pak již úroveň jen upadá. Z mého pohledu národní pravidla nepřinesla nic pozitivního a návrat k pravidlům Navigy by byl přínosem se sebekritickým přístupem, že jsme si to prostě zkusili.
Toto je několik mých kritických připomínek k dění v naší kategorii, kterou mám tak rád,nejen pro závodění a setkávání se s příjemnými lidmi, ale již se těším, až mě počasí zažene do garáže, kterou zase proměním v loděnici.

S pozdravem AHOJ
Pepa