11.Těrlická plachta z pohledu Pardubáka.

Další novou lodí byla plachetnice Wojciecha Hucka. Minulý rok utopenou Vamarii prodal a postavil si plachetnici Osborn s bermudským oplachtěním. Loď stavěná klasicky plaňkováním byla vybavena alternativně velkou genou. Z Polska pochází i nová plachetnice Jacka Biedy Waterwitz. Čistě provedená paluba a mahagonová kajuta bohužel utrpěly dlouhým pobytem pod vodou. Nová byla i plachetnice Pavla Strenka Skjaergaard Kryssare čerstvě zakoupená od Wojciecha Hucka. Franta Chmelka doplnil, že s takovou jezdila i Marcelka, která se na nás přijela v neděli podívat. No i ta skončila na dně. Teda ta loď. Tak to jsem představil novinky ale trochu předběhl dění...

Přijel se na nás podívat i Tonda Kyncl a zavzpomínat na modelářské úspěchy. Nakonec zůstal přes noc. Večer nastaly kulinářské orgie. V domácím táboře jel gril naplno s tím, že se nic nepoveze domů. Polská grupa si přivezla profesionální vybavení kuchyně a tvořili zajímavé bramboráky. Rosťa Dyba se ukázal jako výjimečný kytarista a bavil nás dlouho do noci.

V sobotu se již jezdilo za větru. Někteří si to užívali, jiní s větrem bojovali. Rosťa Dyba hned ráno odstrojil horní plachty. Pak váhal, jestli to má dát zpátky, ale nakonec zvítězila rozvaha a udělal dobře. Vítr i nadále sílil. Škoda, že na vodu nenastoupila Andrea s Machichacem . To byly podmínky právě pro něho. Mezeru o polední pauze vyplňovaly stejně jako na Dářku káčka, ovšem za lepšího větru. No, a také hračičkové Peter Kozák a Pavel Urbančík s vojenskými vozidly. 

Pak nastaly zoufalé pokusy vylovit potopené lodě. Standa Jakeš podpořený svými úspěchy z Buňkova se vnořil do vody, ale velká hloubka nedávala naději na úspěch mise. Aby ho morálně podpořil, tak se namočil i čerstvý majitel potopeného plavidla Pavel Strenk.  Jezdilo se ještě celé odpoledne s tím, že když se ještě nějaká loď potopí, tak budeme mít u potápěčů množstevní slevu. To se podařilo.

V neděli nás čekala regata. Start byl posunut na devátou hodinu, protože v deset měli přijet potápěči. Startovalo se jednotlivě od konce pořadí ze soboty. Rozhodnutí startovat v devět bylo správné, už jen proto, že od rána funělo a vítr zesiloval. To se projevilo hlavně po prodloužení o další půlhodinu. Vypětí z dlouhé a náročné jízdy se podepsalo i na mně. Přehlédl jsem loď s absolutní předností v jízdě. Než jsem si uvědomil, že mi opravdu neuhne, tak se čelen Jolie Brise zabořil z boku do kajuty. Bylo po naději vyhrát regatu a navíc jsem zle poškodil Renému loď. Inu, je to kontaktní sport, jak říká kamarád Michal. O dramatické chvíle se postaral i Rosťa, když se marně snažil narovnat svého Schamrocka položeného větrem na vodu a unášeného na otevřenou plochu. Naštěstí záchranná loď jej dohnala včas. Cestou zpět sebrala ještě zatoulané ergéčko.
 

Jo, taky tam jezdily mezi našimi jízdami ergéčka. Kroužily po menším trojúhelníku. Zajímavý moment nastal, když se v jedné z jízd na levou bójku přihnal chumel lodiček. Dvě z nich tu bójku evidentně podjely, ale v skrytu anonymity se nikdo neráčil vrátit a pokračovali dál, i když rozhodčí na břehu vykřikoval. Bylo mu to houby platné, protože se k nim nikdo nehlásil. Asi je nikdo neřídil ;o(

Jsme s Lenkou moc rádi, že jsme se této poslední letošní akce zúčastnili, protože to byly jediné závody, kdy perfektně foukalo. Děkujeme pořadatelům za skvěle připravenou akci a zajištění všeho včetně větru.
 

Text i foto (c) Pepa Mrákota

Další reportáž a výsledky z Těrlické plachty 2021 jsou zde.