Relax na Břehu 2024
První na místě byl asi Šurda, soudě podle toho, že měl zcela postaveno své stanové zázemí kolem své Fábky a dostrojený svůj Bluenose. Když jsme si před dlouhým časem telefonovali, řešil, jak do tak malého auta dostat svou postel. Myslím, že poté co vyměnil svůj Transportér za Fabii, zažíval stejné pocity, jako když se z rodinné dvoupatrové vily přestěhuje do garsonky. No, ale člověk, který postavil několik kajutových lodí, má spoustu zkušeností a tak výsledek jeho snažení je skvělý. Ke garsonce totiž doplnil zimní zahradu s posezením a letní kuchyní a tak vypadal spokojeně po celé čtyři dny.
Spokojen byl stejně jako my všichni, kteří jsme přijeli na toto „komorní“ setkání s účastí devíti lodí (z toho 6 odpovídalo časovému omezení kategorie H – Historické lodě do roku 1950). Účast na akci ovlivnilo několik faktorů, probíhající Mistrovství v maďarském Sarkadu, dovolené a také pobyty v lázních, které snížily počet účastnících se žen na pouhou jednu, Irenu. Ta ovšem byla nejdůležitější částí, neb byla ředitelkou celé soutěže. Zde přidám její historku z jejích cyklistických výprav, kterou dala k dobru. Jednou takto putovala s devíti chlapy-cyklisty a stavili se v hospodě na obědě, kam také dojela další skupinka cyklistů. Ta však měla svou sestavu přesně naopak – tedy jeden chlap a devět žen. Při rozhovoru se jí dámy z té druhé skupiny ptaly, jak to vše zvládáš? Irenčina odpověď zněla: “Druhý den jsem si zvykla, že mi říkají ty vole a od té doby je to v pohodě…“. Pravda, u nás se tento titul (moc) nepoužívá, ale myslím (všiml jsem si), že při některých košilatých vtipech chlapské většiny pěkně obracela oči v sloup.
Když jsme s Milanem přijeli, byl čas oběda a tak jsme skoro všechny našli v restauraci. Po více než dvouhodinové jízdě za velmi teplého dne jsme se rádi připojili a trochu doplnili tekutiny. O to lépe nám pak šlo stavění stanu, který nezmokl celý víkend a sloužil spíše jako ochrana před sluníčkem. Toho jsme si během setkání užili opravdu hodně. Inu, jak to tak v červenci bývá. Kemp praskal ve švech, ale u nás na pláži bylo příjemně a volno. Stan jsme stavěli jen jeden, bohatě nám stačil na uložení lodí i posezení. Do večera přijeli další účastníci, jako první Pavel s Helen B. Thomas a ze Slezska další Pavel s Trigerem. V pátek ráno dojel ještě Libor s Pirátem a byli jsme komplet pro první start.
Buňkov 2024 NSS-H 001
Buňkov 2024 NSS-H 002
Buňkov 2024 NSS-H 003
Buňkov 2024 NSS-H 004
Buňkov 2024 NSS-H 005
Buňkov 2024 NSS-H 006
Ještě zmíním Zdendu, který vlastně před lety tradici setkání u rybníka Buňkov roku 2016 založil (můžete zavzpomínat v článku Buňkov 2016 zase na jedničku). Navázal tak na setkání „U Kolína“, na písáku Sandberg, které roky pořádal Jarda. Protože nejsme parníkáři, kteří Vyžlovkou prohlašují každou vodu, kde se sejdou, tak se pro naše setkání později ujal název Relax na Břehu. No, a ještě k tomu Zdendovi… proslýchalo se, že staví novou loď poté, co jeho Dorian dosloužil. Na letošní Kristýnu se jen přijel podívat a o lodi mlžil. Takže má logická otázka byla: „Máš tady novou loď?“. Zdenda bez začervenání řekl: „Nemám, přijel jsem se jen podívat!“. No, samozřejmě, ukryta za Šurdovou zimní zahradou, stála novotou svítící loď Sitta. Zdenku, lhát se nemá!
Buňkov 2024 NSS-H 007
Buňkov 2024 NSS-H 008
Buňkov 2024 NSS-H 009
Buňkov 2024 NSS-H 010
Buňkov 2024 NSS-H 011
Buňkov 2024 NSS-H 012
Něco o lodi-předloze (z internetu): V polovině dvacátých let minulého století spatřila světlo světa loď Le Havre o s oplachtěním 12 m², navržená architektem Gastonem Grenierem, z iniciativy společnosti Société des Petites Régates du Havre, kterou v roce 1866 založil pan Lecomte a kterou tvořili milovníci jachtingu na malých otevřených lodích. V poválečných letech se vývoj a stavba tohoto typu lodí ustal. Půl století po spuštění poslední lodi tohoto typu na vodu jich přežil zub času jen tucet, a to ne vždy ve stavu způsobilém k plavbě. V roce 2007 byly překlesleny plány jachty "Solange", kterou navrhl Maurice Bertin v roce 1927, a tři další plány téhož architekta. Ty posloužily jako reference pro návrh nové generace. Konečně v září 2010 byla v Saint-Valéry-en-Caux spuštěna na vodu první z nové generace 12 m², pojmenováná "Sitta", která je směsicí tradice a moderny 21. století. Tato loď, těží z nejnovějších technologických vymožeností a je postavena metodou "strip planking". Linie trupu byly přepracovány z V profilu do U profilu, takže se zvýšila jeho stabilita a změn doznal i tvar kýlu. Plně však respektuje základní idey, technická třídová omezení a oplachtění svých předchůdců. Brzy následovaly další lodě a tak se tuto kategorii, spojenou s přístavem Le Havre, podařilo znovu vrátit na vodu. Snad se v budoucnu na stránkách minisail.cz objeví více obrázků ze stavby modelu. Protože to byla vlastně první plavba modelu na soutěži, došlo k vážení a také k ladění strojovny a plachet. Loď nakonec jezdila moc hezky a má jistě potenciál dobrých výsledků v budoucnu. Za mne mi u modelu chybí přiznaný kokpit, třeba i jen symbolicky ne ve své plné hloubce.
Sobotu jsem věnoval pořizování záběrů z paluby svého Colina Archera RS-01. Doma jsem připravil držák pro outdorovou kameru ve vodotěsném pouzdru. Kamera má dvě možné polohy, snímání vpřed, přes příď anebo dozadu, přes záď modelu (nastavení je napevno, tedy není možno za jízdy jej měnit). Jako lepší se ukázala poloha první. Při první jízdě jsem dostal šťouch čelenem do těla kamery a tím se posunula nepatrně dopředu. Tak překážela ráhnu hlavní plachty, které naráželo do pouzdra kamery. Nakonec vždy přeběhlo, ale záběry moc použitelné nejsou. Druhá a třetí jízda už byla pro záběry z kamery lepší a tak snad se nějaké video objeví pod článkem. Zatím je ve střižně ;o).
Buňkov 2024 NSS-H 013
Buňkov 2024 NSS-H 014
Buňkov 2024 NSS-H 015
Počasí po všechny dny bylo typicky letní, rádi jsme se schovávali do stínu stanu. Tam na nás útočily vosy, kterých je letos přes míru. Vítr byl slabý, někdy až vlastně nebyl a tak velké vysoké plachetnice měly dobré podmínky dominance. Pro všechny to bylo příjemné poježdění, snad i pro Irenu s Vláďou hezké pokoukání na pohyb na hladině. Plavci byli letos hodně odvážní a tak u levé bóje někdy nechávali velmi málo místa pro průjezd lodí. Nicméně s vlídnou domluvou a upozornění, že ty lodičky mají přes deset kilo, se nakonec vždy nějaký „průplav“ otevřel.
Buňkov 2024 NSS-H 016
Buňkov 2024 NSS-H 017
Buňkov 2024 NSS-H 018
Buňkov 2024 NSS-H 019
Buňkov 2024 NSS-H 020
Buňkov 2024 NSS-H 021
Buňkov 2024 NSS-H 022
Buňkov 2024 NSS-H 023
Buňkov 2024 NSS-H 024
Buňkov 2024 NSS-H 025
Buňkov 2024 NSS-H 026
Buňkov 2024 NSS-H 027
Večery jsme trávili v hezkých rozhovorech, probralo se ledacos a politickým řečem jsme se snažili vyhýbat. Snad i tím, že jsme byli malou „komorní“ skupinkou, tak jsem měl dobrý pocit návratu k večerům před deseti lety. Milan se taky pochlubil svou novou zálibou – zahradní modelovou železnicí a ukázal nám své nové mašinky, vagónky a koleje.
Buňkov 2024 NSS-H 061
Buňkov 2024 NSS-H 062
Buňkov 2024 NSS-H 063
Nedělní regata, která začala téměř za bezvětří a pokračovala za lepšících se podmínek, ukončila celý povedený víkend. Následovalo vyhodnocení pořadí s předáním diplomů. Výsledky jsou níže. Pokud si potřebujete osvěžit, co to NSS-H je, přečtěte si více o pravidlech.
Buňkov 2024 NSS-H 028
Buňkov 2024 NSS-H 029
Buňkov 2024 NSS-H 030
Buňkov 2024 NSS-H 031
Buňkov 2024 NSS-H 032
Buňkov 2024 NSS-H 033
Buňkov 2024 NSS-H 034
Buňkov 2024 NSS-H 035
Buňkov 2024 NSS-H 036
Závěrem se sluší poděkovat Ireně, Vláďovi a Milanovi, bez kterých by se soutěž neuskutečnila ... DÍKY
Text: Jirka Kreisel
Foto: Pepa Mrákota
Diskutujte
Přiznám se, že jsem čekal, že tam bude více plachetnic než na mistrovství světa 2024 v Sarkadu. Přinejmenším na počet novinek Buňkov určitě vede.
Díky, bylo to fajn ;o)
Akcí: 16
Uživatelů: 117
Lodí v registru: 3
05.10. Těrlická plachta 2024
17.09. Jinolice 2024
24.08. Jinolice 24
21.08. Naše druhé Velké Dářko 2024