Těrlická plachta 2023

Vody bylo letos poměrně málo, takže nešel využívat ani příbřežní koridor podél betonu, bylo tam sucho. Jediné místo, které šlo absolvovat bez velkého přemýšlení a hledání větru, byly dlouhé úseky na a od zadní bójky. Opět jsem trochu podcenil přípravu a během první jízdy jsem zjistil, že při jízdě na pravoboku nemohu pořádně přitáhnout geny, takže křižování proti větru podél břehu bylo trochu nepravidelné až po někdy neproveditelný obrat. To skončilo uváznutím na mělčině. Vzhledem k přivezení si z Jablonce drobného nachlazení a bolesti v krku jsem nebyl připraven chodit do vody, takže musela zaskočit Martina a plachetnici mi párkrát zachránit, nebo došlo na zapůjčení podběráku rybářů, kteří zde s námi bez problému souznějí a po dobu závodu mají nahozeny pruty na těžko. Kromě občasného zajetí ke břehu přímo mezi pruty nedochází ke kolizím mezi plachetnicemi a vlasci. Na druhou jízdu jsem udělal jen lehkou korekci – zkrácení jedné otěže na palubě uzlem, jízdní vlastnosti a obratnost se výrazně zlepšily. K večeru postupně přestávalo foukat, takže poslední jízda už byla zpestřena postáváním a pohupováním se na vlnách, čím menší plachetnice tím více. Bylo zajímavé pozorovat, že plachetnice se středně přitaženými plachtami, pěkně vypnutými včetně obou kosatek dokáže při pohupování na vlnách couvat, aniž by plachty ztratily vítr. V podvečer se k české části účastníků začali připojovat polští kolegové, kromě Michala Daranowského, který zde byl už od čtvrtka se Sunfischem provedeným v lesklém mahagonu. Vzhledem k jeho malé velikosti, lehkosti a latinské plachtě to však bylo pro něj spíše trápení než pohodová jízda, a tak si většinou po krátké době na vodě nechal plachetnici zachránit svážecím člunem.

Večer nabídl tradiční posezení pod přístřeškem se samoobslužným využitím zázemí bývalé restaurace. Vzhledem k ubytování mimo areál, byť v areálu domova mládeže v docházkové vzdálenosti, došlo roztržení skupiny na domácí a českou a polskou. Z polské jsme zadrželi alespoň Michala, kterému jsem nabídl pozdější převoz k chatkám. Kromě různého byla krátká diskuze o plánovaném otevřeném MS sekce NS konaném v roce 2024 v Maďarsku. Zvláště u části plachetní NSS jsme projevili skeptiku o možnosti uznání MS dle sportovního řádu Navigy – minimální počet zemí a kontinentů. Pak se rozebíralo to, co je myšleno „otevřené“ MS, zda kdokoliv mimo Naviga členů, nebo individuální starty ruských nebo běloruských modelářů bez vyslání jejich svazem, či začlenění modelářů z těchto zemí pod kluby z jiných států apod. Nic moc jsme nevymysleli a rozhodující bude stanovisko vedoucího sekce NS a prezidia Navigy. Uvidíme, co padne na generálním zasedání Naviga v listopadu 2023. K tomuto posezení jsme využili jeden z posledních teplých večerů tohoto roku.
Už v noci přišel déšť, oficiální sobotní závodní část se už nesla v minimálně zatažené obloze a teplotě okolo 14 stupňů. Po zkrácené první jízdě RG 65 byl oficiální nástup a ocenění účastníků pátečních jízd – předání výherních buchet. Po desáté měl pak začít kolotoč jízd NSS a RG 65. NSS za občasného deště a mírného větru začalo. Při dávání na vodu mi přišlo divné, proč mám na palubě u konce čelenu v palubě dírku. Po chvíli mi došlo, že to není jen dírka, ale, že v těch místech stál maketový kotevní vrátek s rohatkovou brzdou a miniaturním typovým štítkem, jo asi klesnul na dno Těrlické přehrady. Zbyl po něm jeden šroubek M1, dva zbývající se přetrhly, hold budu muset maketové upevnění doplnit ještě nějaký pořádným čepem uvnitř vrátku. Jak jsem zjistil z Pepových fotek o vrátek jsem přišel hned v pátek při první rozjížďce.
 

První jízdu dokončili téměř všichni účastníci, ke konci už začalo víceméně trvale pršet. Po této jízdě měli startovat závodníci s RG 65, těm se však vůbec nechtělo, takže si vynutili přeložení na podvečer. Vznikla tedy delší časová pauza na oběd, buď ze zdrojů pořádajícího klubu – výborný jelení guláš, nebo se několik modelářů vydalo do okolních restauracích.
Druhá, první odpolední jízda NSS začala za trochu přerušovaného mírného deště a větrných poryvů. Počasí se podepsalo i na stavu plachetnic, postupně se začalo projevovat nestandartní chování různých plachetnic. Objevovaly se závady na promáčeném, vytahaném lanoví a plachtách, bylo potřeba dopínat plachty i až o dva centimetry, ale i závady na elektronice. Postupně tak ukončovali jízdu jednotlivý účastníci Lenka, Pepa, Peter. Někdo se to snažil řešit průběžně a dále pokračovat. Mě to postihlo také, po skoro deseti letech se se mnou rozloučila promáčená vysílačka (původně jsem myslel, že jen dočasně, doma ale zjistil, že definitivně), během jízdy jsem si tedy musel vzít náhradní, spárovat přijímač a pokračovat. 
Poslední jízda už byla klidnější, byť stále ještě s promáčenými plachtami, občas se již začínalo mezi mraky projasňovat. Na těchto jízdách mě jen potěšilo, že jsem i na vodě, na jeho oblíbeném místě, dojížděl před Tomášem. Byl ale výrazně postižen vytažením obou plachet, gena šla trochu dopnout, ale hlavní vratiplachta byla z jedné třetiny úplně zborcená. Po poslední NSS jízdě přišla na řadu odložená RG 65, těm už vysvitlo trochu sluníčko, ale vítr úplně ustal, takže také žádná pohoda.
Celý den bylo výrazně chladněji než v předchozích dnech, většinu dne pršelo, takže to bylo na zimní bundy, večer se také moc nikomu nechtělo sedět venku, přestože nakonec došlo i na kytaru, ale i na deky, zůstalo pod místy protékajícím přístřeškem jen zdravé česko-moravsko-slezsko-slovenské jádro.
V neděli se vrátilo nedeštivé počasí, byť chladnější, regata startovala ve zde v tradičním obráceném pořadí sobotních výsledků s 30s intervaly mezi plachetnicemi, na závěr pak skupinově RG 65. Tento systém trochu kompenzuje rozdíly mezi plachetnicemi, ale vzhledem k tomu, že sobotní pořadí je se započítáním koeficientu, regata je bez. Na předních místech tak tedy startují i velké plachetnice, které pak menší a obratnější, případně RG 65, ve slabém až průměrném větru nemají šanci dohonit. V silném větru pak na této vodě mají šanci hlavně nepřeplachtěné těžké lodě Amati, Machichaco, Vamarie, Gata,… v silném se závodní RG 65 už stávají neovladatelné. Zajímavější stíhačka by možná byla podle pořadí spočítaného bez započítání koeficientů čili poslední startující v regatě, první v sobotním závodu bez započítání koeficientu.
 

Po jedné hodině nastalo vyhlášení vítězů se zde tradičním samostatným oceněním juniorů, byť minimálně zastoupeným, letos jeden polský od Bohdana Sliwy a tři místní junioři, které snad opět uvidíme na dalších českých soutěžích. V obou hlavních třídách A a B se ve výsledcích výrazně projevil koeficient jednotlivých plachetnic. V NSS-A vyhrál Bogdan Sliwa, druhý Tomáš Jakeš a třetí Radim Bráblík, u NSS-B do pořadí výrazně zasáhla druhá jízda, kterou řada plachetnic nedokončila, takže vyhrál Stanislav Jakeš (díky těsně druhému místu v druhé jízdě a vítězství v první) druhý Juraj Száraz s novým modelem Malabar I díky výhře v druhé jízdě a třetí Pepa Mrákota. Ostatní výsledky v přiloženém souboru. Při vyhlašování bylo konstatováno, že jsme tentokrát neutopili žádný model, možná díky tomu, že si nás v pátek přišli obhlédnout místní potápěči. Vyhlášení výsledků se účastnil i starosta obce Těrlicko, předal ceny, a nakonec zamkl vodu.

Text: Stanislav Jakeš
Foto: Mrákotovi