Naše druhé Velké Dářko 2024

Pokračovali jsme v přípravách, já zkoumala tabulku pro výpočet výsledků a ujišťovala se o účasti Martiny a Mirky, abychom byly v pátek schopny zajistit startoviště, protože i Bambinot nahlásil svůj příjezd na pátek odpoledne. Ve čtvrtek jsme tedy naložili auto a vyrazili na jih. Pár minut po dvanácté jsme přijeli do Yacht clubu, kde už první účastníci zahájili stavbu velkého stanu, a to na stejném místě, jako vloni. Přiložili jsme také ruce k dílu a když jsme končili, na západě už bylo úplně černo. V rámci tréninku dali na vodu lodě Šurda a Pavel Macháček, ostatním se buď nechtělo, nebo si netroufli. Po nějaké době přišla bouřka, drobný déšť, vítr – prostě Dářko….. Do tohoto nečasu dojížděli další kamarádi a honem se všichni strojili. Přesto nám toto počasí náladu nezkazilo, bylo veselo i proto, že Milan Kroupa měl narozeniny, takže jsme mu postupně popřáli a on vyčaroval výborné chlebíčky. Milan Dvořák nám přivezl ukázat svou bronzovou medaili z Mistrovství světa v maďarském  Szagrádu. Čtvrteční odpoledne i večer jsme prožili v pohodové  a přátelské atmosféře.

Také tady zmíním zápletku s tím pokojem, co objednal Vláďa Bláha. Když jsme se nahlásili paní správcové a říkali jí, že bychom byli na pokoji místo Irči a Vláďi, koukala na nás hodně překvapeně s tím, že o žádném dalším pokoji pro naši tlupu neví. Pak zjistila, že na jméno Bláha tam jsou skutečně dvě lůžka rezervovaná, ale na šestilůžkovém pokoji, který vždy zamlouváme pro kamarády ze Slezska. V tu chvíli jsem pochopila, že vlastně žádný pokoj není a uvědomila si, že Pepa bude spát v autě (spacák a karimatku měl), ale co já? No, nacpala jsem se drze k Milanovi do bydlíku (Milane, moc děkuji 😊). Když mi sdělil, že od pátku má u něj spát Bambinot, šla jsem mu volat, že bohužel nemá kde spát a ať si přiveze stan, což jako správný gentleman akceptoval (😊DÍKY!!).
 

Páteční ráno nás překvapilo mlhou, kdy na protější břeh nebylo vidět vůbec a zakotvené lodě kousek od břehu byly v zajímavém oparu. Mlha se však brzy rozpustila a vše nasvědčovalo tomu, že bude pěkný den. Po deváté hodině jsme postavili trať (Pavel Macháček rozvezl bójky na svém kajaku), všichni přítomní účastníci dostavěli a doladili lodě a přesně podle harmonogramu v deset hodin začala první jízda, ve které startovalo 11 lodí. Těšili jsme se, že ještě dorazí Slováci a Jarda Pešek, ale nakonec nikdo z nich nepřijel. Příčinou byla viróza, rozbité auto a Jardova vážná dopravní nehoda, ze které naštěstí všichni vyvázli bez vážných zdravotních problémů, jen auta byla na odpis. Jarda nakonec dorazil alespoň bez lodi podívat se. Také byl na pátek ohlášen Pavel Mrázek, ale loď nepřivezl, protože přijel na své krásné motorce. O to víc fandil 😊.
Odpoledne proběhly dvě jízdy, v obou už lodě bojovaly s nárazy větru anebo s minimálním větrem a maximálními vlnami tak, jak to na Dářku všichni známe. V poslední jízdě hned v prvním kole opravdu hodně fičelo, a to se stalo osudným Eleonoře – lodi Milana Kroupy. Ještě před dokončením prvního kola najednou začala mizet pod hladinou. Bylo to dramatické, vyplul i záchranný člun, ale nakonec ji vylovil sám Milan, který neváhal a skočil do vody. Bohužel Eleonora se kvůli technickým problémům na hladinu Dářka už nevrátila.
 

V pátek odpoledne přijel Bambinot (i se stanem) a Roman Tyll, jenž přivezl Doriana, kterého Láďa Douša vloni na Dářku koupil od Pavla Macháčka. Prý aby se Dorian alespoň jednou za sezónu namočil… Večer jsme poseděli pod stanem u dobrého pití a za Rosťovy úžasné hudební produkce. Někteří z nás také zkoumali noční oblohu a byli svědky Perseid. Úžasná podívaná to byla!

Následující ráno bylo ještě krásnější, než to páteční. Před první jízdou dorazili Jakešovi a Péťa Kotlárová, takže startovalo 14 lodí. Víc jich už na vodě nikdy nebylo, naopak nám soutěžící ubývali kvůli technickým závadám svých modelů. Po dopolední jízdě Pepa vyhlásil plavbu do hospody na hráz, které se účastnila většina lodí a také jako doprovod s námi šli Jakubíci, kteří se na nás přijeli podívat a strávili s námi na Dářku skoro celou sobotu.  Při cestě zpět měl technickou František Chmelka – utrhla se mu kosatka, ale dojel do cíle, a Péťa Kotlárová svou loď musela svézt člunem. Kompletní sestava kapitánů a jejich lodí je na fotografii:

Odpolední jízdy proběhly za proměnlivého větru a vln naštěstí bez závažných kolizí a závad. Po sobotní třetí jízdě jsme mohli uzavřít soutěž maket historických plachetnic, vyhlásit výsledky a předat ceny. Poté se nás většina vydala Na Baštu, kde inzerovali dršťkovou polévku. Ne na všechny se dostala, ale každý si něco „ulovil“. Jen Dybovi zklamáni odešli ke konkurenci. Po návratu na základnu jsme nejprve probírali spoustu důležitých témat a když už byla noc, došlo opět na pozorování oblohy, která je na Dářku jedna z nejkrásnějších, které jsem kdy viděla.
 

A máme neděli. Jestliže předchozí dva dny vcelku foukalo, v neděli ráno si vzal vítr dovolenou. Regaty, kterou jsme odstartovali za minimálního vánku, se účastnilo osm lodí. Všechny tento závod dojely a nejrychlejší loď ujela dokonce 10 kol (velká gratulace Rosťovi 😊). 
 

Než jsem napsala diplomy a připravila si ceny, ostatní sklidili ten náš cirkus, zaplatili paní správcové a sbalili své věci. Následovalo vyhodnocení regaty, vyhlášení výsledků, předání cen a oznámení, že Poježděníčko na Velkém Dářku v roce 2025 bude v termínu od 7. do 10. 8. Tak doufám, že všem, kteří letos přijeli, se na Dářku líbilo, a všechny Vás s Pepou srdečně zveme na další ročník v roce 2025. 

PS: Michal Medvěděv si vzal na starost počasí, tak to určitě zase klapne 😊.

Text: Lenka Mrákotová
Foto: Lenka a Pepa Mrákotovi