Velké Dářko 2026

Lenka Mrákotová upekla a nazdobila pro každého účastníka již tradiční perníčky. Letos byly zdobené růžovou plachetnicí. A tak jsme se dozvěděli, že: „I růžová je barva mužova!“
V podvečer, když už byli všichni zase u stanu, jsme uspořádali nástup. Slavnostně jsem zde předal Ladousovi diplom a Bronzový pohár NSS-B, který získal v Maďarsku, ale který tam nemohl osobně převzít. Zpětně si říkám, že jsem měl možná počkat, zda se neobjeví i Standa Jakeš. (Objevil se v sobotu.) Mohli jsme zopakovat celé předávání cen NSS-B. No, Ladous mi tvrdil, že nemá repredres s sebou a nejradši by byl, kdybych mu ceny předal v úplném utajení. Tak jsem to sfoukl takto. Snad jsem tím Standu moc nepohněval…
Večer pod stanem nám zpříjemnil Rosťa hrou na kytaru. Já tento večer usrkával víno a šel jsem si lehnout krátce po půlnoci. Předtím jsem ale ještě musel s Jardovou pomocí přiotrávit nejmenovaného modeláře kokosovým rumem, protože trval na zapití mého stříbrného poháru z Maďarska. (Dobře, najdou se jedinci, kteří se rádi napijí, ale v souhrnu nejsme banda alkoholiků. Máme mezi sebou dokonce i abstinenty!) Jinak z doslechu vím, že zábava pod stanem trvala až do dvou do rána.

Pátek

V 9:30 byl nástup a slavnostní zahájení. V 10:00 se jela první rozjížďka. Moudře jsem využil čas před rozjížďkou a vyměnil jsem u své lodi velkou vrcholovou plachtu za menší. Foukal totiž na můj vkus silný vítr a na hladině rybníka se dělaly pěkné vlny. Pro Dářko typické podmínky. Vítr vál proti břehu, byl stálý a moc se nestáčel. Skvělé podmínky.
První rozjížďku jsem si opravdu užil. Loď byla živá a postupně všechny předjížděla. Jelo se na sedm kol. Já společně s Michalem Šenekelem jsme si obkroužili těch koleček deset. Jen tak pro radost, že to tak krásně jede. Ne každý si však užíval. Během první rozjížďky mělo hned několik modelářů technické problémy. Pavlu Strenkovi se utrhla kosatka a skoro celý víkend se potýkal se ztrátou telemetrie. Pepovi se přetrhlo lanko ke kormidlu. Pavlu Macháčkovi odešel naviják a Zdendovi se zamotaly otěže kosatky…
Dářko je občas taková zkušební laboratoř modelů. Pokud váš model přežije Dářko, tak přežije bez problémů jakoukoli běžnou seriálovku…

Po první rozjížďce byl oběd. Šli jsme na Hráz a každý si dal dle své chuti. Já měl salámovou pizzu. Ani jsem ji nemohl dojíst. Pak jsem si šel do auta na hodinku lehnout.
V 14:00 druhá rozjížďka. Jelo se na 6 kol. Podařilo se mi předjet Strenka, ale René mi pořád ujížděl a nemohl jsem jej dohnat. Jo, musím zmínit, že loď Jester měla dva kapitány. V řízení se střídali Lenka s Pepou a průjezdy hlásili jako „Mrákotovi“.
Po druhé rozjížďce se podával meloun přímo z maďarského pole. Meloun s příběhem byl opravdu slaďoučký.
V 16:00 třetí a poslední rozjížďka tohoto dne. Jelo se na 7 kol. Michal si dal opět 10 kol. Já tentokrát už ne.
V 18:00 Pavel Strenk zapálil gril. Kdo chtěl, mohl si něco upéct. S hrůzou jsem zjistil, že jsem si s sebou na gril nic nevzal. Přátelé ze slezské sekce mě však hladem umřít nenechali a podělili se o své zásoby. Ještě jednou děkuji a příště se polepším…
 

Se západem slunce jsme šli já, Pavel Strenk, Ladous a Zdenda na Hráz „za písničkou“. Hrála tu živá hudba. Tuším, že kapela se jmenovala Nazdar. A byla tu hlava na hlavě. Za mě jim to hraní moc nešlo. Ale to nic. Hudba ruší hovor. Zapovídali jsme se tam s jedním manželským párem, také od vody. Pozvali jsme je, aby se přišli druhý den podívat na naše modely. A jaké bylo mé překvapení následující den před první rozjížďkou. Opravdu dorazili!

Sobota

V sobotu ráno přijel Jarda Pešek. Přivezl s sebou novou, ještě nedokončenou loď – dvoustěžňový škuner Westward. Ustrojil trup plachtami, ale na vodě jsem jej neviděl. Prý ještě na břehu nastaly nějaké technické problémy ve strojovně, takže loď zase složil do auta. Tak snad někdy příště. Krátce po Jardovi přijeli i Jakešovi. Standa nám přivezl ještě nějaké diplomy z Maďarska ze závěrečné regaty a nějaké techničáky k lodím. A kolem poledne se objevila i Petra Kotlárová s Verunkou, další medailistka z Maďarska.
V 10:00 začala první rozjížďka. Vítr vál ze stejného směru jako včera, ale mnohem slabší, a neděly se velké vlny. Vzhledem k počasí jsem před první rozjížďkou vyměnil malou vrcholovou plachtu za velkou. Jelo se na 6 kol. Docela se mi dařilo, ale bylo to takové líné poježdění. Předchozí den to bylo takové živější a zábavnější. Michal si dal opět 10 kol.
 

Na oběd jsme šli pro změnu na Rybářskou baštu za lesem. Po obědě jsem zase zalehl.
V 14:00 byla druhá rozjížďka. Jelo se na čtyři kola. Vítr opravdu lehal. Verunka ujela jen dvě kola a pak šla z vody ven. Tuším, že měla nějaké technické problémy s ovládáním plachet. René měl zase co spravovat.
Mezi druhou a třetí rozjížďkou, zrovna když jsem si dopřával meloun, se tu náhle objevili moji rodiče. Měli cestu kolem ze Žďáru nad Sázavou. Byli se podívat na poutní kostel na Zelené hoře. Sám jsem se tam byl loni či předloni podívat a návštěvu mohu jen doporučit. Kostel i zámek stojí za to vidět. Rodiče zjistili, že jsem živ a zdráv, čistý a střízlivý, a mohli tedy v klidu pokračovat domů.
V 16:00 třetí rozjížďka. Vítr se trochu vzchopil a jelo se na 6 kol. Michal si dal 8 koleček. Já byl rád, že jsem dojel. Vysílač mi v posledním kole začal hlásit, že mi dochází baterka přijímače…
Po třetí rozjížďce jsem si s Pavlem Macháčkem zašel na Hráz na večeři. Nechtěl jsem spoléhat jen na štědrost ostatních. Po návratu do jachtklubu jsem se ale stejně ještě ochomýtal kolem grilu. Byli tu tací, co nechtěli vézt buřty zpátky domů a rozdávali je. Takže jsem měl druhou večeři. Po večeři spousta lidí pozorovala západ slunce, jako by to byl oblíbený pořad v televizi. Bylo zajímavé, jak se ženská část osazenstva sesedla na travnaté pláži v teple paprsků zapadajícího slunce a mužská část seděla ve stínu pod stanem, než se k nim později přidala.
 

Po setmění jsme seděli pod stanem a povídali si. Pak jsme se šli ještě koukat na hvězdy, zda neuvidíme nějaké perseidy, a já si šel potom brzy lehnout. Mohlo být tak 22:30, ale ostatní se bavili jistě přes půlnoc.

Neděle

Poslední den našeho setkání. Ráno ještě před regatou proběhlo vyhlášení výsledků rozjížděk z předchozích dvou dnů. Podařilo se mi získat druhé místo. Spokojenost veliká. Pak už jsme se chystali na poslední závod.
Roztáhli jsme trať až někam daleko za druhé molo. Vítr byl dnes o něco silnější než včera, ale nefoukal z jednoho jasně daného směru. Spíš se divně točil. Na vodě byla místa, kde pěkně fičelo z jednoho směru, u břehu foukalo z jiného směru a někde mezi tím bylo cosi, co nešlo dost dobře proplout. Bylo to dost o štěstí, kde komu zrovna jak foukne. Přestože byl vítr silnější, ponechal jsem velké oplachtění z předchozího dne. Bylo to skoro moc, ale nějak jsem tu loďku moji ukočíroval.
 

V 10:00 byl start regaty. Start se mi moc nepovedl a na dlouhé trati ke vzdálené pravé bóji jsem dost ztrácel křižováním proti větru. Soustředil jsem se hlavně na řízení lodi a ztratil jsem přehled, kdo je přede mnou a kdo za mnou. Po celou dobu regaty kroužili kolem modelů Ladous a Pepa v gumáku a pořizovali fotky.
Po regatě jsme rozebrali stan a sbalili gumák. Odstrojovali jsme modely a chystali se na odjezd. Když už bylo vše víceméně sbaleno, proběhlo ještě vyhlášení výsledků regaty. Skončil jsem na čtvrtém místě. Vzhledem k podmínkám to nebylo špatné. Poté jsme se všichni rozloučili a postupně se rozjeli do svých domovů.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat Lence a Pepovi za organizaci setkání, všem zapisovatelkám a rozhodčím a také všem zúčastněným závodníkům a závodnicím. Společně jste uspořádali skvělé setkání a měl jsem se tam s vámi všemi fajn.

Text: Milan Dvořák
Foto: Mrákotovi, Vláďa Bláha