Lužany 2026

Pátek

Někteří modeláři sem začali najíždět už ve čtvrtek. Já přijel až v pátek ráno kolem 9. hodiny. Hned po příjezdu jsem byl trochu zmatený. Před rybníkem recepce, za rybníkem recepce. Kam teď? Za první recepcí stojí chatka s obrovským nápisem Registrace a v ní je sídlo štábu. Hned vedle ní už stálo startoviště plachetnic. Se všemi se tu zdravím a zjišťuji, co a jak. Nesmíme tu parkovat, jen vyložit loď.
Jdu ještě na štáb za Zdeňkem Tomáškem. Dozvídám se tam vše potřebné a rovnou mě tam zkasírují za startovné. Přejíždím s autem na parkoviště pod hrází a sestavuji zde loď. Přece jenom mi do startu první rozjížďky zbývá necelá hodina. Pavel Mrázek mi pomohl vynést loď do kopce až na startoviště a já pak ještě spěchám přihlásit se na recepci v kempu hned vedle restaurace. Pak jedu zpět na parkoviště a mířím na startoviště. Mám to akorát 15 minut do startu. Uf, stihl jsem to…
Celkem se tu sešlo 18 plachetnic. Devět NSS-A (z toho 2 junioři a 7 seniorů) a devět NSS-B. Opět se tu sešli tři Dorianové (já, Pavel Mrázek a Karel Vodešil). Ale v sobotu zde byly k vidění už jen dva Doriany. Pavel se rozhodl zamotat rozhodčím hlavu a na sobotu si přivezl škuner Mistral. Takže vlastně celkem 19 plachetnic?
 

První rozjížďka Béček začala v 10 hodin. Hladina připomínala zrcadlo a panovalo téměř bezvětří. Aspoň bylo pod mrakem a nepražilo do nás slunce. Hlemýždím tempem jsme obkroužili dvě kola zkráceného trojúhelníku. Bylo utrpení vůbec dojet. Hned následovala druhá rozjížďka Béček. Po startu trochu fouklo a bylo vyhlášeno 8 kol! Poté chcípl vítr, a i když se nastavil čas o 10 minut, 8 kol zvládl dojet jen Pepa Mrákota. Já, Lenka a Pepa Snížek jsme ujeli jen 7 kol. I když už nám chyběl do cíle jen kousek, stejně to nešlo stihnout v limitu. Bylo to frustrující. Ostatní skončily v 6. kole a Standa Jakeš obkroužil jen 2 kola a pak si šel doplavat pro loď, protože měl nějaké technické potíže. Na oběd jsme se vydali přes hráz, do restaurace Koliba. Dal jsem si tu vývar s knedlíčky a segedínský guláš. Byl jsem dojat. Knedlíčky v polévce vypadaly jako od babičky a v houskovém knedlíku byla vidět houska. Žádný kupovaný polotovar…
Po obědě byly dvě rozjížďky Áček. Obě byly na čtyři kola a v paměti mi ničím neuvízly. Možná to bylo tím, že jsem po obědě podřimoval. Třetí rozjížďku Béček jsem totálně zkazil. Hned u startovní čáry mi vysílač začal hlásit vybitou baterii přijímače. Tak jsem otočil loď ke břehu. Někomu, už nevím komu, jsem vrazil do ruky vysílač a běžím k autu pro baterky. Na vodě je vyměním a konečně startuji. Jelo se na 4 kola, ale ztracený čas už se mi nepodařilo dohnat. Poté následovala třetí rozjížďka Áček. Vítr k večeru už lehá a jede se jen na 3 kola. Celkově se mi dnes moc nedařilo. Vítr byl až moc slabý a bylo to víc o štěstí, komu zrovna kam foukne závan větru, než o nějakém plachtařském umění. Věřím však, že na protějším břehu měli modeláři motoráků a parníků z takového počasí radost. Celkově jsem skončil v této soutěži sedmý. Po třetí rozjížďce přejíždím autem k chatce č. 11, kde sídlí Slezsko, a parkuji zde až do nedělního odjezdu. Večer tu před chatkou se všemi grilujeme klobásy. A vůbec to byl báječný večer. Odpadávám někdy kolem půlnoci, když už se většina lidí odebrala na lůžka. Přece jenom už je trochu chladno.
 

Sobota

Dnes ráno je pod mrakem, a já tak celé dopoledne běhám v teplákách a mikině. Po obědě však vykouklo sluníčko a já přezbrojil na kraťasy a tričko. Dopoledne přijela Petra Kotlárová. Zdravím se s ní a přeju jí vše nejlepší, má dnes narozeniny. Večer bude oslava. Béčka mají dnes rozjížďky znovu od 10 hodin. Člověk by čekal, že se prohodíme a budou začínat Áčka. Ale je to tak holt napsané v časovém plánu.
Takže začínáme první rozjížďku a jedeme na 3 nezkrácená kola. Vítr dnes vypadá slibněji než včera a mně se daří odjet 3 kola pod půl hodiny. Konečně to trochu jede. Druhou rozjížďku jedeme dokonce na 4 kola.
Poté přichází pauza na oběd. Opět si dávám vývar a játra na způsob Stroganov s rýží.

Po obědě následují dvě rozjížďky Áček. První je na 5 kol a druhá dokonce na 8 kol. Druhá rozjížďka se musela o 10 minut nastavit, aby stihl dojet i Zdenda Kopecký. Podařilo se mu to. Pak přichází třetí rozjížďka Béček, také na 8 kol. Ti rozhodčí nám teda dopřávají! A také je potřeba nastavit čas. Karel Vodešil protíná cílovou linii v poslední minutě. Poslední rozjížďka Áček – a vítr opět lehá, jede se jen na 3 kola. Dnes se mi dařilo o poznání lépe. Dvě rozjížďky se mi vyloženě povedly a jednu jsem totálně zvoral. Dělal jsem v ní asi 2 trestná kolečka. Celkově jsem v dnešní soutěži skončil čtvrtý. Vzhledem k handicapu mé lodi jsem si lepší výsledek nemohl přát.
 

Večer se trochu zpozdilo grilování kvůli schůzi klubů, kde se domlouvaly termíny dalších soutěží. Chudák Pavel Strenk měl rozpálený gril a marně nás vyhlížel. Po schůzi jsme si opekli to, co kdo ještě měl. Musím pochválit buřty, co nám dnes přivezl Boris. Petra pro všechny přivezla jako narozeninový dort, Marlenku. Byl to zkrátka další vydařený večer v kruhu přátel.

Neděle

Hned ráno mě nepříjemně překvapil deštík. Za chvíli se ale vyčasilo. Vypadá to, že dnes budou celý den přeháňky. V 10 hodin máme start regaty. Konečně jedeme Áčka a Béčka dohromady. Účastní se 12 lodí a jede se bez handicapu. To je něco pro mě. V jakém pořadí dojedu, takový skončím. Žádný zatracený handicap. Vítr je slabší než včera. Během regaty nás osvěžila rychlá přeháňka, naštěstí jen pár kapek. Po prvním kole odstupuje Franta Chmelka. Loď ho neposlouchá tak, jak by měla… Já se snažím všechny přede mnou předjet a všechny ostatní nechat za sebou. Nakonec se mi podařilo dojet na druhém místě se 6 koly. První byl Pepa Mrákota s 8 koly. Lenka byla třetí. Celou dobu jsem se s ní přetahoval. Chvíli byla ve vedení ona, chvíli zase já. Musím uznat, že junioři také jezdí skvěle. Dalo mi zabrat jim ujet. Se zájmem jsem také pozoroval, jak se druhý Dorian na vodě pomalu probojovává vpřed. Karel se v řízení lodě zlepšuje a věřím, že jeho loď má potenciál být rychlejší než moje (je lehčí).
Nejvíc mě ale překvapilo, že jsem o jedno kolo ujel Pavlu Strenkovi. Vždycky jsme jezdili tak nějak nastejno. Jistě to nebylo tím, že by se zalekl mého slibu z předešlého večera, že má plout za mnou, protože pokud bude přede mnou, tak ho napíchnu na čelen. Zdá se, že moje loď má oproti té jeho výhodu ve slabším větru. On má zase výhodu při silnějším větru, kdy já začínám mít už potíže s ovládáním… Po regatě přejíždím autem ke startovišti plachetnic a rozebírám loď (v dešti). Poté ještě pomáhám rozebrat stan pro lodě (déšť ustal). K obědu si dnes vybírám vývar a smažený hermelín s bramborami a tatarkou.
 

A pak už jen čekáme na vyhlášení výsledků. Shromáždili jsme se uvnitř v restauraci. Sedím skoro vzadu a z dění vepředu skoro nic neslyším. Přeslechl jsem tak, že si mám dojít pro ocenění z dnešní regaty. Museli mě vyvolávat několikrát. Trapas. Také se mi nedaří vyfotit Mrákotovy jejich foťákem při přebírání ocenění. Omlouvám se, asi jsem levej. Situaci zachraňuje Pavel Strenk a fotí je mobilem…
Loučím se se všemi, koho potkávám. Ladous mě ještě na cestu domů obdaruje hroznovým vínem z vlastního vinohradu. No a já vyrážím k domovu – spokojený, leč utahaný. Bylo to všechno nějaké náročné.
Milan

Text: Milan Dvořák
Foto: Láďa Bláha, Mrákotovi, Jirka Kreisel