Jablonecká Kotva a Modrá Stuha 2009

S plachetnicemi se tyto soutěže nepotkávaly příliš často, kdysi Jirka Špinar proháněl po hladině svůj škuner America, Jarda Zeman zase Doriana, možná i ještě další lodě zpestřily řady modelů prezentovaných v Jablonci,ale nikdy se příliš nezávodilo. Když jsme loni v klubu pořádali Mistrovství světa C v Jabloneckém Eurocentru, napadlo Zdenka Tomáška spojit naše klubové veřejné soutěže s tímto vrcholným maketářským mistrovstvím. Sice jsme museli tehdy soutěže trochu zjednodušit (z důvodu vytížení aktivních členů klubu), zato si ale jejich účastníci mohli prohlédnout výstavu a ledacos okouknout nebo zkritizovat. A tak v rámci loňských veřejných soutěží byla odjeta historicky první společná regata "kolem F-kové trati". Byla to taková spíše propagační jízda pro 8 lodí, ale tím, že docela foukalo, jízdy byly sledovány se zájmem a dokonce nám nikdo nevyčítal, ža po dobu našich jízd musely ostatní čekat na uvolnění tratě.

 

Proto jsme s letos rozhodli vypsat NSS soutěž. Vsadili jsme na to, že pokud se sejdou lodě jen z Jablonce, bude to pět lodí a to už nebude propadák. To jsme ale netušili, že se na startu sejde lodí 10 a to ještě nepočítám jedno M-ko. Soutěž se jela na vedlejší vodní ploše, oddělené betonovou hrází, která má čistě přírodní charakter. Uprostřed je ostrůvek a původní záměr, jezdit kolem ostrova, byl zavržen velmi rychle. Wanderregata po břehu byla taky nesmyslná - břehy jsou v některých místech kompaktně zarostlé stromy a lodě není vidět. Nakonec vyhrála trať ve tvaru C kolem ostrova, která i tak hodně prověřila schopnosti kapitánů poprat se s přírodou. To C je pro jablonec symbolické - teď nenarážím na fakt, že jsme hostili již tři vrcholné soutěže C-čkařů ale připomínám ona tolik požadovaná Céčka, plastové výlisky ve tvaru písmena C z dob socialismu, která tak zasáhla dětskou populaci před mnoha lety. Jak by řekl klasik "A byli to právě soudruzi z Jablonce, kteří Céčka vymysleli, navrhli a vylisovali" a tím tuto mánii či šílenství spustili.

 

Ta C - trať opravdu obsahovala nástrahy v podobě větví nad vodou a dokonce i pod vodou, jízda za ostrovem byla zase náročná kvůli větrnému stínu a křižování v úzkém průlivu za ostrovem proti vracejícím se lodím, to vše byly řádné výzvy pro soutěžící. Nutno říci, že se všechny krizové situace podařilo vyřešit s humorem a úsměvem a vítr, který střídavě sílil a slábl celkem spolehlivě proháněl v sobotu plachetnice po trati celkem ve třech hodinových regatách. V nedělním slabším větru se podařilo odjet ještě dvě další jízdy a protože přibyly zase jiné lodě, počet deset se podařilo udržet (při započítání M a E plachetnice).

 

Pokud se týká lodí na startu, tak myslím nejenom mne překvapil Dragoon ze stavebnice Robbe Tomáše Kočího. Přesný název stavebnice je Double Dragoon a proč zrovna toto jméno se ukázalo při první jízdě na zadní vítr. V tu chvíli se z hlavní plachty rozklapl perfektní motýl. Hlavní plachta je totiž dvojitá a tak při jízdě na boční vítr plachetnice vypadá celkem standardně. Ale při větru zadním pomocná pružinka oddělí obě části hlavní plachty od sebe a drak na plachtě dostane své zrcadlové dvojče. Zajímavé řešení, efektní a nevídané (alespoň pokud vím) mezi skutečnými plachetnicemi.

 

Co mne osobně potěšilo nejvíce, byla věta, pronesená Tomášem Kočím za jízdy plachetnic k někomu z kolegů modelářů, soustředěných na jízdu v F-kové trati, kteří přišli fandit: "Tady, to je adrenalin, jezdíme hodinu a pořád se něco děje!" Pro nezasvěcené dodám, že Tomáš jezdí s krásnou parní lodí RENOWN a jak známe parníky a parníkáře, o adrenalin není nouze. To dokázali o pár hodin později, kdy se rozhodli zamotat hlavu rozhodčím a vyjeli na trať všichni současně. Místy to vypadalo na vzpouru, místy na závody parních šalup ale vždy to bylo o spolupráci a domluvě kdo projede brankou jako první. Tato jízda parníků byla zážitkem o kterém se bude hodně dlouho povídat a kdo o ni přišel může litovat. Proto si dovolím na naše plachetní stránky dát pár fotek z této jízdy i když, a nebo právě proto, že to byla pára, která vystřídala plachty na oceánech. A tak třeba Tomáš Kočí postaví krásnou plachetnici a bude si užívat soubojů jen s pomocí větru... kdo ví?

Myslím, že se setkání povedlo a to i přes stísněné prostory na trati a ostatní vlivy přírodního rázu tratě. Samozřejmě by bylo možné zajistit lepší podmínky pro jízdy na Jablonecké přehradě, ale tím by se porušilo kouzlo onoho setkání, kdy bylo stále se na co koukat. Věřím, že se v příštím ročníku na startu opět sejde hodně plachetnic a bude možno odjet stejně zajímavý a zábavný závod - regatu. Setkání modelářů dokonce zaujalo tisk a v Sedmičce vyšel tento článek .

Na závěr ještě standardní tabulky výsledků a Ahoj! příští rok.

Jirka

Fotky z akce doplnil i Pepa Mrákota, díky

 

Lo 60 a Lo 61 výsledky ke stažení