Úvod > Setkání > Z akcí > Sandberg 2011 ...a tvarohové koláčky

Sandberg 2011 ...a tvarohové koláčky

25.07. 2011 | Z akcí Vložil(a): Jirka

KR_038_004B

Na Sandbergu (či Sanberku) se našeho setkání účastnil jeden poetik, který se pohyboval mezi námi, dokonce tam měl i nějakou plachetnici. Všímal si lidí, situací, okolí, jedl s námi, seděl s námi, povídal si s námi, rozhlížel se a odnesl si spousty dojmů, které sepsal a poslal pro zveřejnění na stránkách. A to rád dělám...

Jirka
P.S. Kdo to byl?

Zkuste zavřít oči, přestaňte vnímat okolí. Blbost, to by jste nemohli číst dál. Prostě, zkuste si jen představit neskutečnou pohodu, klidné slunečné ráno na terase, odlesky na vodní hladině. Na stole voní káva a vedle tác s koláčky a s ovocnými dortíky. Ty koláčky o velikosti poctivé koblihy byly ze silnějšího nadýchaného těsta, na něm vrstva povidel. Na povidlech je tlustá vrstva tvarohu a na vrchu trůní půlka meruňky. Celé to kouzlo je posypáno sladkou drobenkou. Mňam, pokud jste teď mimovolně nemlaskli, jste marod a koukejte se sebou něco dělat.

Ne, nejste na kulinářském webu. Vše souvisí s plachetnicemi.

Představte si cestu cestu přes sedmero hor, sedmero údolí a přes několik desítek radarových kamer měřících rychlost a několik set výmolů. Pak odbočku do pole a 2.950 metrů dobrodružství podél slunečnic. Následují slunečnice, pak další slunečnice a nakonec, za slunečnicemi ostře vlevo. Vpravo voda, stále voda, stále, vydržte, ještě trochu vody. Poté vlevo, vpravo, do křoví, další křoví které se stále zužuje. Slabší povahy jsou přesvědčeny, že za dalším křovím končí zeměplocha a lidi tam přepadávají přes okraj.

Ne, to není pohádka, i to je o plachetnicích.

Na konci cesty najdete bránu a za ní udržovaný pozemek, posekané trávníky, střižený živý plot, hřiště, ubytování i hospodu s terasou. Na trávníku jsou docela zvláštní exponáty s jejich majiteli.

Jarda organizátor se svým žlutým autíčkem, nikdo mu nevěří, že se do něj vejde. Šurda vypravěč, který ze své pojízdně ložnice vyndá kromě lodě i kafe a lahve čerstvé i z minula. Kuba se slamákem a se svou rakví který přemlouvá auto aby nechcíplo. Milan který přeškoluje sportovní kabriolet na off-road. Pepa, který z auta vyndá kytaru a loď i s kozou.

Láďa s opravdu nepřehlédnutelnou lodí. Marcela s Františkem z velké dálky a Peter dokonce ze zahraničí. Specializovaný novinář Ladouš. Karlik s lodí, kde děla zatím nestřílí. Eva, která se pilně učí jezdit. Jarda s Jirkou, jejichž lodě jsou a nejsou stejné. Jirka který sobotu vodí loď a v neděli psa. Pepa s lodí a nesmrtelnou krabicí. Spousta dalších lidí se stejným postižením a s chápavými partnery, mladý potěr i zkušení borci. K tomu všemu Jindra s lodí o rozměrech dětské postýlky.

Ne, to není pojízdný cirkus, to je o plachetnicích.

Tomu všemu vládne, organizuje a slouží pár nepostradatelných lidí. Výše zmíněný Jarda, kterého bylo všude plno a u vody byl nepřehlédnutelný. Nenápadný Vláďa se stopkami nebo s blokem. Bambinot, kterému se kromě plachetnic líbila i šedesátiletá Jitka. Zúčastnil se i vždy usměvavý Jablonecký náčelník Zdeněk. V neposlední řadě sympatická paní, která se starala o naše nakrmení, napojení a nabídla nám tu sladkou snídani s tvarohovými koláčky... s meruňkou … a s povidlama … a posypané sladkou drobenkou … mňam.