Skarzysko 2018

Prochodili jsme historické centrum, kde na nás dýchly dějiny a turistický ruch. Pak nás čekala ještě cesta na sever do místa konání závodů. Po typicky vřelém přivítání jsme se ubytovali a večer poseděli se zbytkem české výpravy, což byl již řečený René Walenta a matador Česko - Polského přátelství u vody, František Chmelka. Druhý den začal program v deset hodin zahájením v muzeu vojenské techniky, které je jen kousek přes ulici. Oficiality se protáhly oslavou desátého výročí ježdění ve třídě RG 65. Pilo se šampaňské a snědl se krásný a chutný dort. Po návratu ke startovišti začaly jízdy ergéčka a nás čekalo bodové hodnocení. Odpoledne jsme odjeli po jedné jízdě. Večer klobásy na grilu a vše co k tomu patří. 

 

 

Pořadatelé vědomi si časové tísně, vypsali první jízdu v neděli na osmou hodinu ranní. Áčka vyjely za bezvětří, béčka a céčka dohromady za slabého proměnlivého větru. Z těchto dvou jízd se vypočetl výsledek. Já jsem byl čtvrtý, jízdy byly vyrovnané a rozhodoval přepočet. Lenka se umístila na třetím místě, i když ta druhá jízda jí vůbec nevyšla. Bylo tam hodně mrtvých míst. Navíc jí začala čím dál více trápit choroba. Mezitím, co píšu tyto řádky, mi volala, že zápal plic to asi není. No rozumět jí moc nebylo. Vzhledem k této skutečnosti jsme se rozhodli, že oželíme regatu a vyhodnocení, které mělo začít ve tři odpoledne. Pak bychom dojeli domů po půlnoci. Vyjeli jsme tedy po rozloučení o půl dvanácté a doma jsme byli ještě za světla. To je tak asi všechno, co mohu napsat. S výsledky kolegů si nejsem jist, tak je nepíšu. Zbytek musí doplnit někdo, kdo tam byl až do konce. Asi by to bylo zajímavé, už jen kvůli tomu, že se začal slušně zvedat vítr.

 

 

Děkujeme polským kamarádům za srdečné přijetí a těšíme se na poslední letošní setkání s nimi u vody na Těrlicku.

 

3.9.2018 Pepa Mrákota.