Velký Vřešťov 2020

Přestože byl ještě srpen, při mém příjezdu v pátek ráno neochotně vylézali ze svých aut, chatek spacáků ti, co se postarali o čtvrteční vybudování zázemí, venkovní teplota byla jen okolo 5°C. Počasí na pátek slibovalo ještě slunečný den, vycházející slunce to poslechlo, takže byl větší zájem o posezení venku na vycházejícím sluníčku než pod stanem. Výhled počasí na večer a další dny však sliboval, že si stanu ještě užijeme. Oproti minulým dvěma setkání v Buňkově byla účast trochu menší, juniorský tým se rozpadl na jediného zástupce. Celkový počet 15 modelů tedy vedl k závodění v jedné větší skupině. 
 

První jízda se odjela klasicky na stejný počet kol a se standartním rozložením. Michal Šenekel seděl pod stanem po necelé půlhodině od startu. Zdeněk Kopecký zamířil po dvaceti minutách jízdy zcela neočekávaným směrem proti všem modelům a Jarda Zeman se trápil na vodě téměř celou hodinu. Kvůli počasí jsem zavelel ještě k jedné jízdě před pauzou na oběd. Ta byla nakonec trochu posunuta, protože Zdeňkovi Kopeckému v rámci hledání chyby, proč nemohl Doriana řídit nakonec vzplanul vysílač. Jedno plus to mělo, byla to definitivní odpověď na to, proč měl přes léto i na jiných závodech problémy s řízením modelu, tedy ty technické. Aby se nevyhýbal dalším jízdám, půjčil jsem mu rezervní vysílač s přijímačem Tomáše. 
 

Než jsme všechno oživili modely, již čekající na vodě odstartoval Petr Lukeš, kterého po prvním kole napadlo jezdit více v kolektivu, a tedy na stejný celkový čas jízdy a výpočet průměrného času na kolo (ruský návrh změny pravidel NSS z před pár let). Vyhlášeno tedy bylo 45 minut plus dojetí kola. Obraz na vodě se tedy výrazně změnil, všech 15 modelů se pohybovalo na vodě celých 45–50 minut a první, kdo vyndával model z vody byl Jarda Zeman. V tomto počtu modelů se poměrně často vytvářely hloučky plachetnic u jednotlivých bójích, ke kterým se tu a tam na delší dobu připojila některá z plachetnic. Po delší pauze na oběd se za sílícího větru 4-5 m/s s nárazy až do 6,7 m/s dojela třetí, a nakonec i čtvrtá (první sobotní) jízda. V pauze na oběd se po klidné druhé jízdě se zapůjčenou vysílačkou opět připomněl Zdeněk Kopecký. Před odchodem na oběd odstavil svého Doriana mezi stojící auta, bohužel si vybral odstup od auta ani blízký jako oporu ani daleký, aby se spadlá plachetnice vešla, ale akorát tak, že při pádu zkrátil stěžeň těsně nad gaffovým ráhnem. Nadále tedy nemusel řešit, zda na sílící vítr sundat topkovou plachtu nebo ne, neměl ji k čemu upevnit. Toho litoval v sobotu, kdy už byla rychlost větru poloviční. 
 

Před soumrakem po uklidnění větru Michal Šenekel ještě vyzkoušel nový parník Hermes s opraveným kotlem, do setmění a jízdě s osvětlením však kvůli dotírajícím muškám a komárům nevydržel. Po setmění jsme na meteoradarech začali hledat bouřkovou a dešťovou frontu, která zde již měla být, skutečně byla už u Kolína, takže jsme pro jistotu u stanu doplnili a zapnuli boční stěny. Okolo půl desáté bouřka se silným větrem dorazila, všichni jsme se přemístili k tyčím stanu a na návětrné straně i doprostřed pole a usilovně drželi stan, fólie, suché zipy a několikrát opakovaně marně přicvakávali silné magnety. To trvalo asi čtvrt hodiny, pak se vítr uklidnil a do rána jen pršelo. Díky tomu bylo alespoň výrazně tepleji než předešlou noc. 
 

V sobotu nás čekal zatažený den s větrem do 4 m/s, takže vlastně celkem ideální počasí. Ráno se k závodníkům přidal ještě Tomáš Jakeš, na kterého čekaly už jen poslední dvě jízdy. Ty proběhly bez výrazných incidentů, opět na 45 minut jen v opačném směru než v pátek. Po soutěžních jízdách byl v sobotu v podvečer ještě čas na volný závod, opět se jel na 45 minut plus dojezdové kolo se započítáním koeficientu. V tomto závodu se jak Libor Halama, tak Michal Šenekel částečně více soustředili na honění kachen a trpělivost spoluzávodících, které obtěžovali vynucování práva přednosti v jízdě. V ideálním postavení pro toto však většinou dlouho nevydrželi, protože měli výrazně odlišnější rychlost jízdy. Nakonec se Michalovi podařilo dojet na posledním místě z čehož měl radost, Libor se ke svému zklamání umístil před Zdeňkem Kopeckým a Milanem Kroupou až čtvrtý odzadu. 

Vzhledem k některým odjezdům v sobotu proběhlo v sobotu vyhlášení výsledků a předání cen, doplněné o ocenění „dopravců a záchranářů“ rodiny Jakubíkovi a Milana Kroupy za pomoc při zajištění všech letních závodů plachetnic. Neděle ráno nevypadala pro závod plachetnic moc perspektivně, bylo skoro bezvětří, zataženo s možným deštěm. Začalo se tedy již celkem tradičně bouráním a uklízením stanů. Před devátou bylo hotovo, takže se v devět za vcelku příjemného větru odstartovala regata. Zde si tradiční první místo nenechal Michal Šenekel ujít. Po půl jedenácté již byla většina účastníků pryč.

Text: Standa Jakeš
Foto: Pepa Mrákota

Výsledky: