Jinolice 2020

Horší problém se objevil s novou tajnou zbraní – RC aparaturou pro Zdenkova Doriana. Pozorný čtenář stránek ví, že ve Vřešťově se z jeho vysílače zakouřilo a tím byl vyřešen dlouhodobý problém s nespolehlivým ovládáním modelu. Takže investice do nové aparatury slibovala novou etapu v historii výkonů jednoho z Doriánů (soutěže se účastnili všechny čtyři). Jenomže doba přináší mnohá vylepšení, z nichž mnohá snad ani nechceme. A tak takové nastavení výchylek a reakce serva na polohu ovladače, kniplu, může ne jednoho, ale hned několik dost potrápit. Vysílač sice mluví libým ženským hlasem (jako třeba „dlouho jste si mne nevšiml“) nicméně neporadí a neporadí. A tak se telefonovalo, a proto na celý pátek Zdenda odjel domů a vše řešil s prodejcem pomocí videokonference. A tak, když pak večer dojel, spokojeně se usmíval – stačilo jen „zkalibrovat“ knipl. Inu, tak to dnes je… 

Pátek - Lo. 1

Soutěže začaly tradičním nástupem a pokyny, jak bude vše probíhat. Zazněly také informace, že Mistrovství žáků a soutěž Moravského poháru, plánovaná na následující víkend, jsou zrušeny. My však byli na místě, zaprezentovaní a připravení soutěžit. Nejprve však bylo nutno modely obodovat. Je to nevděčná práce, náročná a výsledky jsou později diskutovány podle toho, jak kdo dopadl. Jinak to ale nebude a bez bodového ohodnocení bychom se dále nedostali. A my chtěli na vodu …

Nevím, čím to je, ale v Jinolicích mi vždy připadá, že je vítr na naší straně. Možná je to tím, že jsme tam většinou na podzim (kdy fouká ze strnišť) nebo je to dáno polohou rybníků v mělkém údolí, i silnější vítr nedělá nepříjemné vlny, anebo je to můj dlouhodobý subjektivní pocit. Vyberte si sami. Bohužel naše tradiční startoviště již léta využívá někdo posedlý čarodějnicemi a dalšími pohádkovými postavami, které instaluje podél břehu. Ten zarůstá rákosím a letos byla situace zhoršena i tím, že vzniklo další molo se stanem na místě, kam jsme chodívali kontrolovat pravou bóji. Jediná možnost byla postavit trojúhelník na hlavu, tedy naopak. To vedlo k roztomilým situacím, kdy růžová / fialová bóje za vzdálenou základnou trojúhelníku byla považována za vrcholovku a spousta z nás se k ní vydala (zbytečně). Stejně jako vrcholová bóje, kousek před námi a rozhodčími, byla často omylem vynechávána a loď se musela vracet pro její řádné obkroužení. Naopak při startu a dojezdu bylo nutno míjet ji z vnitřní strany. Ale dalo se na to zvyknout…

Zajezdili jsme si skvěle, vítr byl spíše silnější, zvykali jsme si na trať a nacházeli v husté vegetaci „okna“ na sledování modelů. Ta se opravdu hodila po celý soutěžní víkend. Na závěr soutěžního dne se stala ještě jedna nemilá věc, Karel Šimůnek se náhle a nečekaně rozhodl ukončit svou účast v soutěžích NSS-A a napříště se ukázat jen a jen se svým modelem NSS-C. Tak se s námi všemi rozloučil a večer odjel domů. Kdo byl na místě, ví všechny podrobnosti. Více asi psát nelze.
Den tedy uběhl velmi rychle a bylo třeba dobít baterii a nakrmit kapitány. Pod odborným dohledem znovu vzplál ohníček na buřty a alespoň u něj bylo teplo. Ne tak již pod stanem, kde se postupně objevovaly zimní bundy, čepice a dokonce i rukavice. I tak jsme vydrželi přes půlnoc.
 

Sobota – Lo.2

Ráno bylo studené, ale slunce rychle prohřívalo vzduch a tak v deset mohla začít první jízda NSS-B. Vítr byl po celý den docela příznivý a tak se jízdy odjezdily v plánovaných časech. Pravdou je, že se jeho rychlost během dne docela měnila a tak o zajímavé situace nouze nebyla. Zdeněk se zkalibrovaným vysílačem si konečně užil tři jízdy, stejně jako my ostatní.
Večer se předávaly diplomy za jízdy páteční první soutěže. Vše probíhalo venku pod přístřeškem a možná to bylo lepší než tradiční místo za restaurací. Pak hned navazoval Standa se zprávami o navržených termínech soutěží pro příští rok a také jak se asi bude v náročné době chovat Naviga se soutěžemi. Rozhodne se však až na listopadovém zasedání. 

Neděle – vyhodnocení 27. seriálu MiČR NS

Pro neděli byla naplánována tradiční regata bez uplatnění hendikepu. Trať zůstala stejná, jen jsme do ní přidali vzdálenou růžovou bójku a tak bylo zase na co se soustředit při vedení lodě. Byl také vyšší počet lodí v závodu, takže zejména při startu to bylo hodně napínavé. Výsledek při dojezdu byl zajímavý – mládí vpřed, dalo by se napsat.

A pak už klasicky, vše sbalit, naládovat do aut a sejít se ke slavnostnímu vyhodnocení druhé soutěže a také k vyhodnocení 27. Seriálu, který se počítal ze soutěží tohoto víkendu.

Když dopisuji tento článek, po okně stékají kapky deště. Tak ten termín byl vhodně zvolen i kvůli počasí. To dnešní už spíše láká do modelářské dílny. Začíná tak druhá část modelářského roku a už vím minimálně o dvou či třech nových lodích, na které se můžeme těšit. Tak pilně pracujte, pište a foťte, ať se na stránkách pořád něco děje.

Jirka

Text: Jirka Kreisel

Foto: Pepa Mrákota a Jirka Kreisel

Výsledkový servis