Buňkov 2023 podruhé

A zde je čas na můj příběh: Po první rozjížďce jsem na břehu položil loď na bok, protože jsem nabyl dojmu, že kvůli občasným poryvům větru hrozí její převrácení i se stojánkem. Chtěl jsem být ohleduplný jak ke své lodi, aby se pádem nepoškodila, tak i k okolním lodím, aby nebyly pádem poškozeny. Ironií osudu to byla vedle stojící loď, která poškodila tu mojí. Pro dobrotu na žebrotu. Pět minut před druhou rozjížďkou, když už se dávali lodě na vodu, Pavel Macháček nedopatřením zavadil pravděpodobně o kosatku mé ležící lodě a ulomil jí špičku stěžně i s frklíkem. No, kamarádi se seběhli a pomohli mi loď honem opravit. Jeden držel plachtu, další přinesl provázek a pinzetu a někdo jen koukal a radil… Za chvíli byla loď provizorně opravená a já mohl vyplout. Uspěchaná, provizorní oprava se mi ale další den vymstila, ale to je zas jiný příběh….
 

Sobota

V sobotu ráno dorazili Jakešovi. Standa přivezl lodě a paní Jakešová výbornou kokosovou buchtu. Po snídani jsme ještě vylévali napršenou vodu z gumáku a dofoukli jsme ho. V deset hodin jsme byli opět na vodě. Vítr vál tento den z opačného směru. U břehu se vítr točil a bylo to spíš o štěstí, kde komu jak zrovna foukne, ale dál od břehu se jelo dobře. Dopoledne se opět odjely dvě jízdy. Asi během druhé rozjížďky hned po startu mi ulétla kosatka. Náhlý poryv větru a byla dole. Všechny lodě naráz vyrazily na první bóji a já zůstal trčet na startu. Kvapná a lajdácká oprava z předchozího dne se projevila a lanko držící napínací kladku nevydrželo neustálé odírání o kování. Měl jsem se tomu pověnovat po jízdách předešlý den.  Dorian však zůstal poslušně na místě natočený proti větru a čekal na záchranu. S Davidem Heinlem jsme pro něj dojeli na gumáku. Loď jsem pak sice opravil, tentokrát už důkladněji, ale i když jsem ji ještě dal ještě na vodu, rozjížďka už byla pro mě ztracená a vytahoval jsem loď z vody poslední.
Po obědě Standa Jakeš přeměřoval některé lodě. Bambinot udělal komplet novou takeláž na své Bettyně a pochvaloval si, že konečně začala pořádně jezdit. Také nám přivezl ukázat pěknou motorovou lodičku s jeřábem na zádi, s nímž zkoušel vytahovat z vody plastové kačenky. Ale kačenkám se na háček moc nechtělo. A také se mu o víkendu podařilo spálit vysílač přepólováním baterie. Naštěstí měl náhradní vysílač sebou a ten původní snad ještě půjde opravit….

Kolem oběda se na nás přijel podívat i Jarda Pešek a o něco později přijel i Láďa Folkman. Zase bylo o čem povídat.  Ve tři se odjela třetí rozjížďka.  A po ní jsem se šel namočit do vody. Večer jsem strávil nejprve u ohně, kde jsem povečeřel, a pak jsem zmizel pod stan. Byla tu skupinka lidí, kteří si vyprávěli, a já jsem si tam dopil kokosový rum, co jsem přinesl a nebyl o něj moc zájem. Když se to pod stanem rozešlo spát, nějak jsem se ještě vyskytl u ohniště, kde jsem ještě s pár kamarády vypil lahev vína, a přitom si povídali o životě… Ten večer prý Pirát s Hostiským vyrazili na místní diskotéku prohnat sukně…  Dybovi si šli prý také zatančit. A jedna ošklivá pomluva dokonce tvrdí, že se i Ladous napil! Ale nevěřme povídačkám. Mě jednou někdo viděl vstoupit do rybářských potřeb (sháněl jsem karabinky) a o pár dnů později jsem se dozvěděl, že prý chodím rybařit…
 

Neděle

Ráno mě vzbudilo slunce nechutně brzy. Vzhledem k tomu, co jsem před asi pár hodinami všechno vypil, jsem se cítil fajn. S vědomím, že už stejně neusnu, jsem se šel pod stan nasnídat. Tam jsem potkal jen Michala Medveděva, který je asi také ranní ptáče. Nemaje co dělat vyrazil jsem se projít kolem rybníka. Po 3 km jsem byl zpátky tam, odkud jsem vyšel a pod stan se začali konečně trousit rozespalí kamarádi.
Dopoledne bylo ve znamení příprav na odjezd. Někteří už balili lodě, vyklízelo se pod stanem. V 10 byl start regaty. Tentokrát byl vítr špatný. Nejhorší za celý víkend. Vál od břehu. U břehu bylo buď bezvětří, nebo se vítr točil hned zprava hned zleva ani jsem nestačil přehazovat plachty. Servonavijáky úpěly. A na vrcholovce zase jiné peklo. Prudký nárazový vítr, při kterém se loď položila na hladinu a byla v podstatě neřiditelná… V 11 hodin bylo dobojováno. Následovalo balení stanů a lodí. Poté byl nástup na vyhlášení výsledků. Co mě pobavilo a utkvělo v paměti: K vyhlášení byli potřeba Mrákotovi (byli mezi oceněnými), ale ti ne a ne přijít na nástup. Tak se celý zástup lidí vydal podél břehu k Mrákotům kteří ještě balili lodě. Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.
 

Poté loučení, a většina lidí vyrazila hned k domovu. Já jsem však ještě s několika lidmi zůstal, a dali jsme si v hospodě oběd. Pak jsem také vyrazil na cestu k domovu. Ale brzy jsem se otočil a vrátil se znovu k Buňkovu, protože jsem si uvědomil, že jsem si zapomněl v lednici jídlo a nechtěl jsem jej tam nechat. Takže i já můžu nakonec říci, že jsem jel do Buňkova letos dvakrát! ;o)

Text: Milan Dvořák
Foto: Lenka a Pepa Mrákotovi