Regata Kúty 2014

 

Tak sezóna 2014 regat modelů historických plachetnic již začala…  Letos dříve než obvykle a také jinde než obvykle. Tentokrát za hranicemi, na Slovensku. A se skvělou účastí 17(!) lodí ze tří kategorií NSS A-C. Mnohé z nich jsou na českých vodách neznámé (přeci jen je to k nám na naše akce daleko) a tak bylo na co koukat. Díky Ladousovi, který napsal článeček, a Pepovi Mrákotovi, který doplnil fotky, se můžete na setkání podívat alespoň zprostředkovaně, na těchto stránkách.

Když jsem vloni na podzim poprvé zavítal na sraz lodních modelářů k motorestu U Janíčkov u slovenských Kút, stoupala po ránu pára jak z komínů parníků, tak z lidských úst. Zkrátka a dobře byla trochu zima, což k půlce října patří. Ale krásně tam foukalo. Když jsem se dozvěděl, že ještě pár týdnů před tradiční Kristýnou, na které jsme již nejednou mrzli, naši slovenští přátelé chystají soutěžní sraz NSS a RG-65, měl jsem jedinou obavu - o počasí. S mírnou letošní zimou se veškeré obavy rozplynuly, a tak jsem v pátek 11. dubna 2014 kolem poledne vyrazil cestou necestou směr Kúty. Ty se nacházejí pár kilometrů od českých hranic u dálnice na Bratislavu. Masochisti to možná vzali po opravované D1, já se raději kochal malebnou českou krajinou o několik desítek kilometrů jižněji.

 

 

V Kútech bylo při mém příjezdu již živo. Na vodní ploše stály plachetnice. Ano, stály. Za pět minut, co jsem se vítal s přítomnými, se nehnuly o píď. Prostě bezvětří. Ideální počasí pro modely parníků, ovšem pro plachetnice žádné terno. Pak se rozfoukalo, což některé jedince nahlodalo brázdit vodní plochu až do chvíle, kdy přišlo definitivní večerní bezvětří. Jednomužný svážecí člun tak přišel vhod.

 

 

Večer se nesl v duchu klasiky. Grilovalo se, hrálo na kytary... venku. Na dlouhé večerní vysedávání to sice ještě nebylo, ale i tak to bylo fajn. Probrali jsme škodlivost bobrů pro životní prostředí i nechuť některých ryb žít v místním rybníku.

 

 

Sobotního dopoledne dorazili majitelé RG-65, pro které byla sobota prvním soutěžním dnem letošního roku. Lenka a Pepa Mrákotovi se chopili dalekohledů a čárkovali průjezdy, já na stopkách měřil čas. U RG-65 by to bez čísel na plachtách nešlo - i s nimi bez dalekohledu rozhodčí mnoho nepořídí.
Dvě jízdy RG-65 vystřídala jedna jízda NSS a najednou bylo poledne. Po obědě následovalo další kolečko jízd RG-65... Co se dělo dál, nevím, neb jsem se musel z místa vzdálit. Když jsem se v podvečer navrátil, bylo již po soutěži RG-65, kterážto by směle mohla nést přívlastek mezinárodní, neboť se zúčastnili i modeláři z Česka a Rakouska. To vše bez přispění modelářských svazů a bez Navigy.

 

 

Sobotní večer proběhl již bez kytar a grilování. Též ohnivé vody proteklo s ohledem na nedělní odjezd méně.
Třešničkou na dortu byla nedělní regata, kdy jsme museli objíždět jednu dosti vzdálenou bójku. Naštěstí celkem svižně foukalo, a tak i tato kratochvíle rychle odsýpala.

 

 

Poté honem na oběd a balit. Pořadí, jak komu libo. Já šel napřed rozebrat Benjamina W. Lathama, abych po sejmutí stěžňů snáze vylil vodu z útrob. U předního stěžně šlo vše hladce, bohužel zadní do svého pouzdra jako by zarostl. Inu voda, dřevo a duralová trubka za víkend udělají svoje. Chvíli jsem tak opakoval kratochvíli z Třeboně, kdy jsem po první soutěží vyrval z trupu přední stěžeň i s pouzdrem, leč u toho zadního tato snaha nikam nevedla. Po zvážení všech pro a proti jsem se odhodlal stěžeň co nejblíže k palubě zlomit. To se za strašlivých zvuků povedlo a já tak mohl trup obrátit dnem vzhůru a vylít asi dva litry vody.

 

 

Z Kút jsem tedy odjížděl bez cen a s vidinou, že mně doma zase čeká pár dnů v dílně, ale svého výletu nelituji a rád přijedu příště zase. Tímto bych rád poděkoval pořadatelům v čele s Alexanderem Čimo a Peterem Podhorným.

text: ladous

foto: Pepa Mrákota