Jinolice, jaro 2015

První nedočkavci zprovoznili své lodě a hurá na vodu. Jirka Kreisel přijel se svou novou lodí, Colin Archer, která je nádherně zpracovaná a krásně jezdí. Miloš Jakubík si z Jablonce přivezl pro tuto sezónu svou oblíbenou NSS­G se kterou obětavě pomáhal řešit nehody na vodě, za co mu patří velký dík. K vidění jsou už dvě „ Velká prádla“, Lurworth Ládi Folkmana a Mariquita Michala Šenekela. Velikost jejich plachet činila řadě závodníků problém, neboť v jejich stínu přišli o vítr a navíc neviděli na své lodě. Každý prožívá závod jinak, někdo na pohodu a jiný si jede pro co nejlepší umístění. Občas je na břehu i na vodě pěkně rušno. Nakonec si po závodě „soupeři“ spolu dají panáka a řeknou si, že to byl krásný souboj. Je tu skvělá parta lidí a nakonec vždy zavládne pohoda a skvělá nálada.

Ve čtvrtek večer se chystala malá oslava narozenin Jirky Kreisela. Všichni jsme si s Jirkou připili na jeho zdraví a předali mu drobné dárky. Jirkova žena Irena přivezla skvělý hovězí guláš. Miloš coby odborník roztopil ohniště, Irča na něm ve velkém kotlíku guláš dovařila a hned se na tuto dobrotu utvořila fronta s miskami. Všichni se olizovali až za ušima. Zábava pak pokračovala ve velkém party stanu, jak kdo vydržel.

V pátek ráno vypuklo soutěžní klání. Protože se ještě čekalo na některé účastníky, jízdy zahájily plachetnice NSS­B. Vítr foukal celkem příznivý, chvílemi nárazový. Občas došlo k malým karambolům, ale to k tomu patří. Jak říká Šurda, je to kontaktní sport. Můj velký obdiv patří Lence Mrákotové a jejímu umu s plachetnicí Jester. Lenka dokáže svou plachetnici skvěle ovládat a obstát v konkurenci mužů. Pepa sice občas na břehu brblá, co tam Lenka dělá, ale ženská logika je jiná. Věřím, že Lenka ještě potrénuje, v Bánku uspěje a Pepa bude hrdý, jak má šikovnou ženu.

Večer náš osvědčený odborník na oheň opět roztopil ohniště a opékaly se buřty. Každý si svůj kousek upravil a opekl ke své chuti. Mnozí stateční opékali i za deště. O chvíli později déšť zesílil a přidal se velký vítr a tak se všichni namačkali pod veliký stan. To se ukázalo později jako nezbytně nutné pro jeho záchranu, když přišly docela silné poryvy větru. Každý kdo mohl, stan držel, až to ve stanu vypadalo jako v MHD. Obětavci Miloš s Hankou se pokusili zachránit malý stan pro rozhodčí u vody. Nakonec ho rozložili na díly. Ostatní klubové stany u Fkařů takové štěstí neměly – ty rozložil vítr. Počasí se ale nakonec zase umoudřilo a tak si většina posedala kolem ohniště, Pepa vytáhl kytaru a byla pohoda.

V sobotu pokračovaly soutěžní jízdy už za poněkud chladnějšího počasí. V souvislosti s počasím se musím ještě zmínit o veliké obětavosti zapisovatelek Hanky a Ireny. Sedí u vody kolikrát za dost chladného počasí, že už pomalu nevědí co si na sebe obléknout, aby se zahřály. Jejich práce sice vypadá jednoduše, sedí a zapisují časy, občas ale také mají pěkný adrenalin, když jede najednou několik lodí s minimálním rozestupem a ony musí stíhat vše správně zapsat. A to vše dělají dobrovolně, pro pohodlí závodníků. Hlásí jim, kdy do posledního kola a tak. Zaslouží si VELIKÉ PODĚKOVÁNÍ.

V sobotu večer už je na všech znát únava z předcházejících dnů a jde se brzo spát. V neděli se jela závěrečná regata. O napínavé okamžiky nebyla nouze, vzhledem k velkému počtu lodí na vodě. Vše nakonec dobře dopadlo. Pak každý začal svou loď skládat do auta. Kdo měl hotovo, pomáhal balit veliké stany a vše ostatní. V poledne bylo vše sbaleno. Následovalo konečné vyhlášení a rozloučení.

A co říci závěrem? Byly to opět krásně strávené čtyři dny ve společnosti skvělých přátel. Dalo mi to plno optimismu do dalších dnů. Už se těším na další setkání.

Martina Šenekelová

Foto: Šenekelovi, Mrákotovi,Kopecký, Láďa Bláha