Třeboň 2018

Chtěl jsem to, vzhledem k nedávno získané funkci, nechat na někom nestranném a plně se věnujícím jen plachetnicím, ale nikdo se neobjevuje, takže zde máte zprávu trochu smíchanou s motorovými loděmi ode mne Stanislava Jakeše. 

 

Bohužel jsem se neúčastnil čtvrtečního budování základny, protože se mi z pracovních důvodů podařilo odjet z domova až před šestou večer. Odjezd mi ještě zpestřil Tomáš, kdy jsem si já po 20 km za něj vzpomněl, že asi nemá vysílačku pro plachetnici, takže zpět a ještě jednou. Do kempu v Třeboni jsme tedy po již celkem prázdných silnicích dorazili v půl jedenácté, díky jabloneckým na nás u nich čekal i klíč od chatky, takže čtvrtek nakonec v pohodě.

 

Po částečném vybalení jsem ještě zvažoval podívat se na startoviště plachetnic, ale nakonec jsem to nechal až na ráno. Vzhledem k předpokládanému přejíždění cca 2 km po hrázi rybníka jsem vzal pro všechny kola, takže ráno po sedmé jsme s Martinou vyrazili na základnu plachetnic. Tam jsme byli přivítáni pomalu se vzbouzejícím osazenstvem a již po ránu aktivními komáry. Oproti přihláškám došlo ještě k drobnému prořídnutí startovní listiny, takže v NSS-A jezdili jen tři senioři, tedy lépe řečeno jeden čerstvě přerostlý junior, jedna dáma a jeden pán v nejlepších letech. V NSS-B šest seniorů a jeden junior. Tato skupina tedy jezdila najednou, aby vznikl prostor pro mládežnický (dříve žákovský) mistrovský závod NSS-A a samostatné jízdy junior NSS-A. V sobotu ve 4. Závodu MiČR byli nakonec tito junioři spojeni s ostatními.

 

Po nemotorizovaném obhlédnutí startovišť jsem vzhledem k mému časovému programu přistoupil k rozvezení mých a Tomášových modelů na jednotlivá startoviště, tedy v případě plachetnic i sestavení do plovoucí podoby. Při pohledu do časového rozpisu jsem se mezi některými třídami pohyboval víceméně v mínusových časech na přesun, a to mně v pátek čekalo ještě bodování několika modelů, které nebyly na minulém závodě v Bělči. 

 

Zahájení soutěžního víkendu proběhlo pro všechny třídy včetně plachetnic u hlavního stanu v Autokempu Třeboň, při něm bylo poznamenáno, že umístění startovišť bylo rozhodnuto podle dlouhodobého odhadu místních, v Autokempu Třeboň fouká jeden až dva dny v roce, naproti ve Sportkempu většinu roku. V posledních dnech při stavění tratí to však vypadalo obráceně, nakonec i zbytek víkendu. V motorových třídách byly také nějací závodníci, kteří nepřijeli, takže došlo k drobnému přeskupení tříd a startů, což jsem se snažil pečlivě uhlídat jak pro sebe a Tomáše, tak pro Martina Housku, abychom stihli všechny starty. 

Po nástupu a dobodování pro mě začalo kolečko po startovištích, Tomáš díky neúčasti u bodování měl přede mnou náskok, takže když jsem šel já jezdit, on už měl odjeto, tento stav byl jak u F4-A tak F4-B, kdy jsem začínal jízdu asi deset minut před plánovaným startem NSS-A na druhé straně rybníka. Tomáš zatím s baterkami v kapse odjížděl na plachetnice, já až někdy před čtvrt na dvanáct, tedy po startu plachetnic. Na startoviště jsem dojel s vysílačkou v ruce, právě když většina dokončovala za mírného vánku první kolo z vyhlášených tří. Přidal jsem se tedy k ostatním, hledajícím alespoň občasný závan větru, který šel převážně od břehu z levého a pravého zákoutí, v prostoru startu se pak různě potkával. Vzhledem ke komorní účasti a bez některých dravců diskutujících s rozhodčími probíhala tato i následující jízdy velmi poklidně. Jediná práce pro svážecí loď bylo přivážení plachetnice Mistral Jirky Malhause, která pokud se vzdálila více od břehu, přestala reagovat na vysílačku. Večer byl důvod odhalen – původní přetržený koaxiální propoj desky vysílače s anténou, byl nahrazen jedním drátem připojeným víceméně na stínění původního kabelu, naštěstí bez poškození zbytku kabelu. Slíbil jsem tedy Jirkovi, že se na to večer, až dojedu dnes poslední motorovou třídu, podívám. Mé dva další starty s plachetnicí jsem stihl odstartovat včas, ale díky občasnému větru a malé ploše plachet mé plachetnice jsem byl rád, že jsem se udržel před Martinem Houskou, pro kterého bylo křižování v minimálním větru utrpením. Při přehození plachet a opětovnému napnutí se většinou propadl o to, co před tím popojel. Pepa Mrákota, který dal přednost Jesteru před Jolie Brise, také hledal vítr, kde se dalo a pokud jsem někde nezabloudil, po většinu kol jsem se mu držel nadohled. Ostatní jízdy juniorů bohužel moc komentovat nemohu, protože v té době jsem byl na jiných startovištích. Při mém hodnocení dne jsem konstatoval, že časový shon na mě měl asi pozitivní vliv, protože po návratu k motorovým startovištím jsem zjistil, že se v F4-A rozjíždím o 1.-2. místo, F4-B jsem vyhrál a F4-C mne ještě čekalo, a nakonec, jsem byl také první. 

Večer jsem se ještě jednou, s opravenou vysílačkou Jirky Malhause, vrátil ke stanu plachetničkářů, a něco přes dvě hodiny poseděl v houfu komárů, kteří podle mne na repelenty reagovali spíše jako na návnadu a pak potmě absolvoval ten den již asi pátý přejezd zpět k chatce. 

 

V sobotu se všude začalo jezdit už od rána, u motorových především junioři, takže po ránu trochu klidu a včasný příjezd na start plachetnic. Větrné podmínky se moc nezměnily, takže opět starty na 2-4 kola. Jirkovi vysílačka fungovala, takže záchranou loď jsem tentokrát využil jen já, když jsem si pákou serva plachty vytáhl napájecí kabel z přijímače. Po první jízdě pro mě a Tomáše opět přesun k motorovým, odjetí F4-B a F4-C, tentokrát již s ne tak dobrým výsledkem, pouze u F4-C z toho byla rozjížďka o první místo, kterou jsme odložili na neděli ráno. Během těchto jízd se na startovišti objevil předseda KLoMu Alois Vašíček, který pak navštívil i startoviště plachetnic. F4-C se opět trochu protáhlo, takže má druhá jízda plachetnic - start opět po odjetí prvního kola všech ostatních. Odpoledne na třetí jízdu se začaly objevovat poryvy větru, ale opět přicházející od břehu do zad, takže často dost nečekané, navíc se objevily poměrně trvalé asi deset centimetrů vysoké vlnky, které při oslabení větru úspěšně vylévaly alespoň trochu nadmuté plachty. V sobotu jsme všechny jízdy odjeli dohromady a bez konfliktů s juniory. Oproti startovišti plachetnic bylo odpoledne hodně větrno a vln u motorových startovišť. U F4-A měl výhodu ten, kdo vidí a nebojí se ve velkých vlnách a měl trochu i štěstí, protože s kormidlem ve vzduchu nezahne žádná loď a uskočení bójky o deset centimetrů se také nedá odhadnout. U parníků tyto podmínky nakonec vedly k zaplavení a potopení parníku Kristýny Voráčkové. Při záchraně byl nakonec rodinný tým Voráčků doplněn Alexandrem Ivančem, který parník vylovil.

 

Na neděli předpovídali meteorologové bouřky, takže se všude spěchalo, aby bylo dokončeny jízdy 4. soutěže, zejména motorové modely chtěly využít ranní klidné vody. To byl i případ mé rozjížďky s Tomášem Hlachem v F4-C, přesto, že jsme nebyli ani jeden stoprocentní, tak, ani Otou Holanem osvědčené rozjíždění - couvání vrcholové branky k rozhodnutí nepomohlo. Nakonec nám toto couvání nechal do prvního výpadku jednoho z nás, to se podařilo prvně mě, takže 2. místo. Díky tomu, že po té po mě nikdo nic nechtěl, jel jsem tedy na startoviště plachetnic. Vzhledem k tomu, že opět skoro nefoukalo, zůstal jsem u rozhodnutí regatu nejet a začal balit plachetnici, Tomáš do regaty nastoupil, z juniorů jen David Heinl s Atlantisem. U startoviště se licitovalo, zda vůbec jet nebo ne. Nakonec se odstartovalo a pár kol se odjelo. Ke konci se začalo v dáli dost zatahovat a bouřit, takže jsme nelenili a kdo alespoň trochu odložil plachetnici, začal balit stan a ostatní zázemí, během dvaceti minut jsme měli všechno sbaleno a naloženo. Nakonec byl jen krátký mírný deštík až po poledni, když jsme u hlavního stanu čekali na vyhlášení. Při vyhlašování byli trochu překvapeni účastníci volné regaty, vzhledem k tomu, že jsme jeli na jednotný čas s dojezdem kola a započítání hendikepu, byla použita ruská pravidla – čas průměrného kola násobený hendikepem. Do popředí se tedy dostaly plachetnice s malým R-logem, možná by to bylo zajímavé i pro mne.

Hodnocení na závěr, podle mě voda dostatečná pro všechny třídy, z důvodu logistiky a nakonec stejně nejistému počasí bych se přikláněl tak jako pořadatelé z Borovan nechat příště všechna startoviště u Autokempu Třeboň. Možná zůstanou na svých stávajících místech i místní komáři, takže se plachetničkářům značně uleví, protože v Autokempu Třeboň jich bylo skutečně výrazně méně. 

 

29.6.2018 Stanislav Jakeš