Analýza funkce pro výpočet koeficientu Rlog

Děkuji Borkovi za připojení cenných poznámek z praxe.
Souhlasím s tím, že Rlog je pouze fyzikální koeficient vycházející ze základních parametrů modelu a sám o sobě neznamená, že je zárukou vysoké výkonnosti. Důležité je, že díky němu je možné v jednotlivých třídách porovnat výkony modelů s různými parametry.

Laďa

Láďova analýza je provedena s pro něj typickou pragmatickou precizností, a je bezezbytku správná. Doplňuji pouze, že konstanta 456 byla před více než 30 lety zavedena proto, aby referenční loď (Rubin od firmy Graupner) nabyla v původním lineárním vzorci hodnotu 1,00. Zároveň se tím dosáhlo adaptace „Universal Rule“ z roku 1903, která byla předlohou lineárního vzorce, na modelové podmínky. Viz.
https://en.wikipedia.org/wiki/Universal_rule

Avšak i Láďova definice je správná, poněvadž se jedna o tutéž matematickou funkci. Moje poznámka má tedy pouze hodnotu historické anekdoty.

Přestože je původní otázka Láďovou analýzou zodpovězena, je možné z grafického znázornění vyčíst řadu dalších velmi zajímavých věci. Především dramatický zlom průběhu funkce v oblasti Rlog=0,75 napovídá, že vzorec cíleně znevýhodňuje příliš malé modely. Toto bylo hlavním cílem zlogaritmovani v roce 1997/8. Zabránilo to (praxí ověřeným) siruacim, kdy model, který projel cílem jako poslední s odstupem přes 20 minut, vyhrával přepočtem přes směšné malý handicap.

Nabízí se otázka, která oblast průběhu funkce je s ohledem na úspěšnost v závodě nejvýhodnější. Moje vlastní zkušenosti se dvěma rozdílnými modely („Sýkorka” Rlog=0,75 a “Marie” Rlog=0,87) říkají, že je možné systematicky vyhrávat s oběma, pokud se ovšem podaří přizpůsobit styl jízdy jejich specifickým vlastnostem. Rozdíl je pouze v tom, že vyhrát s větším modelem je těžší a zábavnější, s menším modelem pak snazší ale nudnější.

Můj německý kamarád Erwin Doerzapf tvrdí, že optimální hodnota Rlog
leží mezi 0,81 a 0,83. Zdůvodňuje to tím, že se jedna o nejvýhodnější kompromis mezi ještě pořád nízkým handicapem a již solidním výkonem modelu. Tato teorie je nejspíš správná, avšak - jak už Láda psal - interakce tři proměnných ve vzorci nabízí nekonečné množství kombinaci, a tím i různých konstrukčních řešení. Navíc vyjadřuje handicap pouze fyzikální teoretický POTENCIÁL modelu, nikoliv jeho skutečnou VÝKONNOST. O vlivu počasí, schopnostech skipera a v NSS vlivu statického hodnocení ani nemluvě.

Proto univerzálně platné optimum zřejmě neexistuje, což mě osobně těší, protože to dělá celou záležitost zajímavější.

S pozdravem
Borek Dvořák

Zajímavé...
Děkuji Láďovi že tomu věnoval čas a energii. Vypočtené výsledky jsou opravdu zajímavé a díky tabulce je o čem přemýšlet....

Moc děkuji Láďovi (a jeho týmu) za zpracování skvělé analýzy k diskutovanému tématu, které vzniklo takhle jednou v podvečer na soutěži pod stanem.
Po mnoha letech se tak do Teorie přidal další článek - rok 2025 začínáme hezky zostra.
Mám už fotky z jedné loděnice, čekám na doprovodný text a těším se na další příspěvky od Vás, kamarádi...

Do nového roku přeji úspěchy v modelářské dílně (loděnici) a také na soutěžích v sezóně 2025! Kalendář je základně naplněn - informace budou průběžně doplňovány.
Jirka