Setkání na Kristýně 2010

Tradice tohoto prvního jarního setkání láká stále více plachetnic a také modelářů. Letošní účast překonala jak účast na všech předchozích soutěžích u nás, tak i očekávání nás, pořadatelů. Navzdory tomu, že se jednalo pro drtivou většinu účastníků o zcela novou neznámou lokalitu, přihlášky k účasti dosáhly čísla 43 modelů. Počet zaprezentovaných modelů byl o málo nižší, 38 modelů. V kategorii NSS-A to bylo 24 modelů a v kategorii NSS-B 14 modelů. A to u nás ještě nebylo!

 

 

Pojďme se na některé modely trochu podívat...

Dalekou cestu vážili účastníci s Ruska. Přijeli s tradiční velkou chutí vyhrávat a někteří i několik dní předem, že by trénink? Jako své zbraně přivezli očekávané modely Yamaha ze stavebnice a do této doby neviděné lodě ASSA ABLOY ve třech barevných modifikacích. Tyto lodě jsou svou koncepcí velmi podobné Yamahám – vysoká, štíhlá takeláž, moderní trup s úzkým kýlem a bombou na konci. Oproti Yamaze však mají velkou výhodu – jejich původ není ve stavebnici a tak jejich výhodou je vyšší bodové hodnocení než u modelu ze stavebnice (84 bodů!). Ruská výprava také jako jediná dodala soutěži i tolik potřebné mládí – tři juniory. Vedle sourozenců Raisy a Saši Basina i výborně jezdícího Andreje Eroskhina.
 

 

 

Německá výprava přijela v menším počtu účastníků, než obvykle jezdívala na Duchcovskou Barboru a s osvědčenými modely. Myslím, že každému se musí líbit Spirit of Freedom Berndta Borgmana – velmi známý model. Bohužel hned první den došlo neohleduplností jiného závodníka k nárazu přídí do boku Spirit-u a tak byl model s proraženým bokem vyřazen z dalších jízd. Opět jsme mohli vidět na vodě C-čkovsky zpracovaný KSY Meteor, postavený na osvědčeném trupu Atlantis od Ungera Veita. Nikdo také nemohl na vodě přehlédnout Zátopka a na břehu jeho kapitána Torstena Hilla. Neznámou lodí této skupiny byl bermudský sloop Container. Šestičlenou skupinu závodníků doplnil Borek Dvořák, který pro tentokrát nechal svou Marii doma, aby se naplno mohl věnovat řízení jízd modelů
 

 

 

Ze Slovenska přijeli čtyři závodníci. Peter Kozak přivezl svůj nový model Sailor, Ján Neupauer zase pro svou Ingu IV. změnil oplachtění na čisté NSS-A a vypustil tak plachtu s rozpěrnou gaflí. Shamrock Petera Mikulky byl opět ozdobou slovenské flotily, nicméně poslední slovenskou loď Lulworth předcházela pověst obřího modelu. Myslím, že nikdo při pohledu na tento bezmála 30 kg model, s vodoryskou 1300 mm a plochou plachet blížící se 2 čtverečním metrům nerozuměl, jak jej Štefan Ábel mohl složit do vozu Fabia a ještě nechat místo pro manželku...
 

 

 

Nejpočetnější skupinou byli domácí – čeští závodníci. Na startu se potkali dokonce čtyři Piráti, každý s jiným jménem a v trošku jiném provedení – od čistě koupeného modelu až po různě upravený a doplněný model. Další „sourozenci“ byli dvě J-čka Endeavour (I a II. verze) a také se potkaly dvě lodi Spray. Pepa Mrákota na té své během zimy velmi zapracoval (jak bylo zveřejněno i v posledních loděnicích). A tak se na palubě objevila koza, záchranný člun, kýble na vodu, na nástavbě kuchyňské prkýnko s nožem a sekerou (že by se kuchala létající ryba?) a vše od kormidelního kola přehlížel sám velký Joshua Slocum. Nejednalo se jen o tyto „vychytávky“ ale o seriózní maketové prvky například v bednění lodě, lana smotávaná specielně pro toto měřítko, díly kování a podobně. Bohužel tyto kvality přehlédl tým rozhodčích – jinak si výsledné bodové hodnocení nedokážu vysvětlit, zvláště  v porovnání ke druhé Spray. Podobně se musím vyjádřit i ke dvou J-čkám Endeavour, kdy loď s výrazně upravenou takeláží oproti předloze a plánu získala více bodů v hodnocení.
Marcela Uherková se zúčastnila zbrusu novou lodí Baracuda – teď bude následovat období, kdy se bude hledat souznění lodě a závodníka.

Na sále se objevila ještě jedna zcela nová loď, která ještě ale do bojů nezasáhla. Vráťa Emler totiž přivezl svou Vamarii. Loď je velmi kvalitně zpracována a líbila se natolik, že získala i titul Nejkrásnější loď setkání. Samozřejmě tím, že byla dokončena nedávno, ještě není zcela dovážená a vytrimovaná, nicméně při panenské plavbě ukázala svůj velký potenciál.
Díky parametrům s lepším handicapem oproti Atlantisům, se kterými sdílí výhody svého oplachtění a s pomocí vysokého bodového hodnocení za opravdu kvalitní zpracování bude mocnou zbraní v boji o titul.
 

 

 

 

Průběh setkání

Čtvrtek byl dnem příjezdu. Od rána pořadatelé stavěli startoviště, molo, velký stan a mezitím postupně přijížděli účastníci. Pokud bylo potřeba, přikládali ruku k dílu, nebo sobě navzájem. Vždyť toto setkání na Kristýně bylo po půlroce první možností setkat se osobně – nejen „virtuálně“ přes internet. Mnozí také ustrojili své lodě a v příjemném větru vyzkoušeli, jestli vše funguje tak, jak má. Byl to také den věnovaný seznámení se s místem, kempem a restaurací JIH (a jejím jídelním lístkem). Tato restaurace se nám stala příjemným domovem, kdy bylo k dostání vždy něco dobrého k snědku a hlavně, pro průběh soutěže zde byl hlavní stan. Ve velké hale nalezlo místo všech 40 lodí, v salónku zase fungovalo administrativní centrum a v závěru i místo slavnostního zakončení soutěže.
 

Pátek – den první

Na páteční den byla naplánována soutěž Zlatá plachta Kristýny – tedy jakési symbolické převzetí štafety z Duchcova, kde se jezdila regata o Zlatou plachtu Barbory. Krátký úvodní ceremoniál, něco málo technických informací a odemknutí vod pro letošní sezónu tradičním klíčem minisail.cz rychle uteklo a první modely NSS-A se řadily v sílícím větru na startovní linii. První čtyři rozjížďky se jely za silného větru, který v nárazech dosahoval (a možná i přesahoval) 4 Bf.  Tyto podmínky byly pro některé lodě velmi náročné a tak měl záchranný člun a hlavně jeho posádka stále co na práci.
 

 

 

Maják

Aby mělo setkání něco navíc, napadlo pořadatele postavit maják pro nedělní závěrečnou soutěž. Maják měl téměř tři metry a stal se jakousi kulisou celého setkání. V noci svítil na cestu do kempu, ve dne se majestátně vznášel na hladině, kotven dvěma závažími. Tedy až do pátečního dopoledne – tedy jednu noc. Silný vítr prolomil jednu ze stěn a tak maják prvního dne shlížel na soutěžící lodě, potupně přivázán ke stanu na startovišti.  Až večer, kdy se uklidnil vítr, byl znovu instalován na zakotvený ponton, tedy vlastně skálu.
 

 

 

Sobota – den druhý

V sobotu byl, dá se říci hlavní den soutěží. Počasí se rozhodlo nám přát, navzdory prognózám a po celý den ani nekáplo. Vítr se sice trochu styděl a proti pátečnímu dopoledni foukal méně, nicméně pro pohyb lodí stačil. Jízdy se odjely v klidu, oproti pátku bylo méně kolizí a tak si to užívali jak soutěžící, tak porota. Sobota byla také dnem návštěv. Mimo spousty místních se přijel podívat i autor „střev“ těchto stránek, Lukáš Zbuky Stanislav. Jen díky němu se mohu soustředit spíše na obsah stránek, na články pro vás, a nemusím až tak moc přemýšlet jak je to naprogramováno. Omlouvám se všem, komu jsem Lukáše osobně nepředstavil a tak vám jej představuji usměvavého aspoň na fotce. Lukáš začíná pracovat na Endeavouru (koukněte na jeho galerii) a tak se měl určitě Milana Kroupy co vyptávat.
 

 

 

Neděle, den poslední

Počasí to s námi vydrželo a navzdory předpovědi nám umožnilo odjet i závěrečnou společnou regatu obou tříd za mírného větru a zcela bez deště. Tato regata byla tradičně putovní a ze startu se jela kolem majáku zase zpět (celkem na dvě kola). Musím říci, že průjezd lodí kolem majáku jsem si opravdu vychutnal a vyfotil spousty momentek do rodinných alb – uvidíte je v galerii. Regatu si vychutnal Milan Kroupa, technický ředitel soutěže, který opravdu věnoval hodně úsilí technickému zajištění akce. Se svým Endeavourem, pro kterého měl vynikající podmínky, dokonce trhnul i Zátopka – loď Tostena Hilla. Jen hendikepové přepočty Milanovi odebraly putovní pohár pro vítěze závěrečné regaty Modrá stuha.
 

 

 

 

Závěrečný ceremoniál a loučení

Přesně v jednu hodinu jsme se všichni sešli v malém salónku na vyhlášení vítězů. Marian Taborek přečetl „vyniky“ – tedy vítěze jednotlivých soutěží. Ty byly čtyři, páteční Zlatá plachta, spolu se sobotním pohárem Trojzemí daly i vítěze Evropského poháru. Nedělní Modrá stuha doplnila čtvrtou soutěží nabitý víkend s plachetnicemi.
 

 

 

Diplom byl předán i Jardovi Zemanovi, který páteční a sobotní rozjížďky odjel vsedě na prominentní židli vedle mola. Nejenom, že obsadil regulérní místo mezi vítězi, ještě dostal diplom, podepsaný všemi účastníky za to, že přijel, odložil berle a závodil. Povídalo se, že mu tato pozice v sedě svědčila natolik, že příští závod bude břeh lemován řadou židlí.
Vráťa Emler dostal od stránek minisail.cz knihu za vítězství v anketě o nejkrásnější loď – tedy Vamarii. O této lodi se bude ještě hodně psát...
Závěrečná slova, přání šťastné cesty domů a Ahoj v Jinolicích! 

Jirka