Úvod > Setkání > Z akcí > Potkali se u Kolína

Potkali se u Kolína

20.07. 2010 | Z akcí Vložil(a): Jirka

KR_030_001B

Lenka Mrákotová

aneb … sešli jsme se u Kolína (Kolín, 15. – 18. 7. 2010)

Protože jsem slíbila, že napíšu o setkání modelářů u Kolína, sedím teď před počítačem, koukám na virtuální stránku papíru a vůbec nevím, jak začít. Ne proto, že by nebylo o čem psát, ale právě proto, že dojmů je spousta a já přemýšlím, odkud začít.
No, vzhledem k tomu, že akce na Sandberku byla poprvé, je určitě vhodné zmínit se o hlavním a jediném organizátorovi, kterým nebyl nikdo jiný než Jaroslav Pešek. Již na zamykání vody v loňském roce nabídl, že by uspořádal setkání plachetničkářů kousek od Kolína. No, a protože zájemců o účast nebylo málo, svůj záměr začal realizovat. Když přišel od něho první mail, myslím, že jsme byli všichni mile překvapeni, do jakého pěkného místa nás pozval. Následovaly další informace o zajištění ubytování, stravování a také popis cesty, jak se k Sandberku dostaneme. O to víc jsme se těšili na 15. červenec, kdy měla akce začít.

Ve čtvrtek jsme se vydali na cestu a byli jsme rádi, že odjíždíme z rozpáleného města do přírody k velkému písáku. Pepa nastudoval kudy jet, takže když jsme za Starým Kolínem odbočili na polní cestu, byl si jistý, že jedeme správně. Pravda, jeli jsme správně, ale asi po dvou kilometrech jsme znejistěli, jestli ještě stále jsme na cestě k vytčenému cíli. Po dalším kilometru jsme však dojeli k modrým vratům areálu Klubu vodních sportů Sandberk.

Protože jsme dorazili až navečer, skalní účastníci již byli na místě a dokonce měli i postavenou trať a vyzkoušené lodě. My jsme si šli postavit stan (mimochodem to bylo geniální vzít si stan, protože v noci se alespoň dalo spát) a poté jsme vzali židle a přesunuli se k základně, kterou už tradičně vytváří auta Michala Medvěděva a Jardy Peška, mezi kterými jsou postaveny zahradní stanové altánky. Zábava byla v plném proudu a samozřejmě že hovory se točily okolo modelařiny, plachet a zítřejšího programu. Také se rozproudila debata na téma „Repelentní přípravky“, protože způsob, jakým ve zdejším kempu otravovali komáři, byl do nebe volající. V závěru večera byli nějakým Repelentem, Biolitem a OFF nastříkaní i ti, kteří původně tvrdili, že na ně komáři nejdou.

V pátek ráno měla být v deset hodin odstartována první jízda, takže hned po snídani začali všichni strojit lodě a snažili se o co nejlepší přípravu, aby je na vodě nezaskočily potíže, které se daly vychytat dopředu. Předesílám, že už snad v osm hodin ráno bylo vedro a sluníčko pěkně pralo, jen větru se nějak nechtělo foukat. Vzhledem k tomu, že Jarda měl snad dohodu i se svatým Petrem, těsně před položením lodí na vodu se i vítr umoudřil.
Jediným zahraničním účastníkem byl Peter Kozák, který svou loď bravurně řídil z terasy restaurace. Odcházel vždy ze startoviště se slovy: „keby dačo, som na terase…“ nebo tak nějak.
Podle programu proběhly v pátek tři společné jízdy včetně trimaránu Jindry Culka (velice zajímavý a rychlý model) a myslím, že všichni zúčastnění byli spokojeni. Bylo sice několik kolizí, kdy se lodi do sebe zaklesly, ale když se nerozpojily samy, skočil do vody Jarda a doplaval je rozdělit. Mezi jízdami většina účastníků trávila čas buď ve vodě, nebo na terase restaurace u osvěžujícího piva či jiného studeného nápoje.

Vidíte, ještě jsem na samém začátku měla napsat, že Jarda Pešek na vodě se svou lodí nebyl, protože soudcoval a organizoval dění na břehu i na vodě, v čemž mu pomáhal Láďa Bláha svým spolehlivým a nenápadným způsobem. A ještě podotknu, že Jarda jako soudce byl přísný a nikomu nic nedaroval. To byste koukali, co se jelo trestných koleček…
V pauze mezi odpoledními jízdami prožil docela velký šok Karel Zapletal, když najednou překvapeně vykřikl sedě u stolu na terase: „Koukejte, já si támhle u okýnka objednávám pivo!“ U okýnka stál totiž jeho dvojník, že kterého se večer vyklubal místní hudebník. Když jsme se večer opět sešli u Michala a popíjeli vínko, přišel tam zřejmě správce a pozval nás do restaurace, kde k tanci a poslechu hrál již zmíněný „Karel Zapletal II“. Vyměnili jsme tedy víno, komáry a kytaru za pivo, vedro a tanec. Přesto se večer vydařil a všichni byli spokojení (tedy já tam nikoho nespokojeného nezaregistrovala).

V sobotu ráno nás o půl sedmé vytáhlo sluníčko, které už pěkně pralo. Jenže o hodinu později se obloha zatáhla jak podle pravítka, zdvihl se vítr a vypadalo to, že se žene pěkná čina, o které mluvili všichni nově příchozí. V sobotu totiž dorazilo ještě pár jedinců, kteří si nemohli vzít volno už v pátek. Těšili jsme se, že si pod zataženou oblohou odpočineme od pichlavého sluníčka, ale mraky se záhy rozestoupily, a počasí bylo stejné jako v pátek. První a druhá sobotní jízda probíhala relativně poklidně. Avšak před třetí jízdou to opět na nebi vypadalo, že se budou čerti ženit. Obloha zčernala a fičel pořádný vítr jako před bouřkou. Proto na pokyn startéra dali všichni lodě na vodu dřív, než se původně plánovalo, aby bylo možné odjet alespoň tři dohodnutá kola. Tato jízda se jela za silného větru, který některým modelům vyhovoval, ale jiné potrápil. Kvůli technickým potížím jízdu nedokončili Jarda Zeman a Karel Šimůnek.
Po poslední jízdě se počasí zase umoudřilo a bouřky byly všude okolo, jen nad Sandberkem ne. Snad všichni jsme si šli rádi zaplavat a ochladit se. Déšť přišel až navečer, kdy jsme seděli v „hlavním stanu“. Večer se i přes zhoršené počasí vyvedl a všichni se dobře bavili.

V noci déšť zesílil a ani ráno se mu nechtělo přestat. Hladina písáku přes noc stoupla minimálně o 20 cm. Mysleli jsme, že kdyby se počasí umoudřilo, ještě by bylo možné odjet regatu, ale protože déšť neustával, začali jsme balit. Okolo půl jedenácté nás Jarda Pešek svolal do restaurace, kde vyhlásil neoficiální výsledky z jednotlivých jízd a také vítěze soutěže o nejhezčí model. Hodnocení modelů provedly členky Klubu vodních sportů a vítěznou lodí se stal škuner Sylph Karla Šimůnka, který si odnesl krásný pohár. Po srdečném rozloučení jsme se rozjeli do svých domovů.

Několik slov na závěr: chci poděkovat Jardovi za bezvadné setkání, chci pozdravit všechny manželky a přítelkyně modelářů, které se zúčastnily, čímž mi udělaly radost, protože jsem si měla možnost popovídat i o jiných věcech než o modelařině, všechny Vás chci poprosit, abyste si začali vozit na všechny takové akce židle (viď Michale!!!) a ještě bych si dovolila podotknout, že se z Vás modelářů a nás Vašich protějšků stává docela dobrá parta, ve které je legrace a pohoda. Díky!!!