Dářko velké, Dářko mokré ….

_{Velké Dářko 5.-8.srpna 2010... Jak jinak začít již čtvrté přátelské setkání lodních modelářů u tohoto velkého rybníka o ploše 2 km2 na Vysočině. Po loňských dvou letních setkáních, mimochodem s krásným počasím, byli všichni natěšení na příjemnou slunečnou atmosféru prodlouženého víkendu.  Však také ve čtvrtek se převážná většina účastníků začala v popoledních hodinách sjíždět. Osvědčený organizátor Michal Medveděv z občerstvovny na hrázi bravurně naváděl telefonem ty, kteří ještě cestu neznali, k místu setkání v areálu Jacht klubu na samém konci hráze.  Kromě českého osazenstva byla i velká účast pěti modelářů ze Slovenska.}

_{Den první}

_{Hned po zabydlení  začali nedočkavci vybalovat a strojit své lodě. Na postavené trati byla odpoledne provedena zkušební jízda, kdy za téměř úplného bezvětří bylo nacouráno jedno kolo. Představily se také nové lodě.: Machalíkova Viktoria, Pupavova Miramare,  Chmelkova Divoká kačena a  Monzoone Lukeše mladšího. No a také Abelova Sultana, která začala spolu s Medveděvovou Paolou tvořit základ třídy NSS-C.}

 

_{Takže bylo co prohlížet a o čem debatovat. Samozřejmě nezůstalo jen u řečí. Pod stanem, či spíše třemi spojenými stany v jedno šapitó, se večer posedělo u dobrého moku a zpěvu dvou kytar. Po již známém repertoáru Pepy Mrákoty nás krásně naladil písničkami Maťo Machalík ze Slovenska. Po známých hitech Michala Tučného a vzhledem k podobě se zmíněným zpěvákem jsme měli tendenci oslovovat ho „Michale“. Nad Velkým Dářkem se rozprostírající nebe plné hvězd slibovalo krásný příští den.}

 

_{Den druhý}

_{Ouha. S probouzením každý nastražil uši s pocitem, a nejen pocitem, že venku „leje“ a nevěřícně zjišťoval, že hvězdná noc se změnila v šedou deku nad celým Dářkem a snad i nad celou Vysočinou. Konečně nadmořská výška 615 m trochu drsnější počasí signalizuje. Zklamání nebylo zas tak velké, protože všichni si dodávali optimismu a s nadějí zkoumali každou chvíli oblohu z příjemného prostředí restaurace u kempu na hrázi. Odpoledne přestalo pršet a začalo foukat a tak hurá na vodu.  Aby si zajezdili všichni, šly na vodu lodě třídy NNS-A , NNS-B i dvě lodě NSS-C, které byly pro hodnocení zařazeny k NSS-B.  Odjely se dvě jízdy, které ne všichni vždy dokončili důvodů technických či manévrovacích, protože občas zesilující vítr začal z poměrně klidné vodní hladiny vytvářet rozbouřené vlny. V jednu chvíli bylo na vodě všech 21 přihlášených lodí, a tak měl rozhodčí  Vláďa co dělat, aby stačil zapsat průjezdy a dojezdy lodí cílem. Na skrumáže kolem bójek už si museli dávat pozor závodníci sami. K večeři zajistil, kdo jiný než Michal Medveděv, v klubovně Jacht klubu konzumaci do zlatova upečených kuřátek. Velmi příjemné posezení všech u obrovského stolu nás potěšilo, jen Jarda Pešek strávil čas večeře se svým počítačem a počítal a počítal, aby všem sdělil výsledky jízd – díky mu za to.}  

 

 

_{Den třetí}

_{Když na Vysočině začne pršet, tak hned jen tak nepřestane, chvílemi se zdá,  že letící mraky budou hned pryč, ale zase připlouvají další. Po obědě déšť ustává a vypadá to velmi nadějně. Všichni, dokonce i opozdilci jako Jirka Kreisel s Pinky a Horák s Alinghy, dávají lodě na vodu, ale sílící vítr, zdvihající se vlny a z části technické problémy přinutí některé – a není jich málo – zajet zpět ke břehu a jízdu ukončit. Dvě lodě přišly dokonce po několika poryvech větru o stěžeň: Peškův Illbruck a Šandův Pirát. Dle výsledkové listiny dokončilo jedinou jízdu tohoto dne pouze 7 lodí z celkového počtu 23. Pochvalu za snahu si zaslouží všichni, ale Michalova Paola a Milošův Atlantis byli první. V podvečer je počasí přívětivější, a tak několik lodí brázdí hladinu jen tak se siluetou velké plachetnice a dvou surfařů na obzoru. Pod šapitó už je pěkný rybníček a tak využíváme pohostinnosti Jacht klubu a okupujeme na celý večer jejich klubovnu.}

 

_{Den čtvrtý}

_{Jako kdyby se s námi Dářko chtělo rozloučit v dobrém a naladit nás na další návštěvu. Sluníčko, modrá obloha, vítr ideální rychlosti a mírné vlnky přitahují všechny, kteří to ještě nevzdali. Na regatu vyráží  15 lodí a závod na 5 kol je odjetý dřív, než si to všichni mohli pořádně užít, a tak po krátké přestávce následuje ještě jedna jízda. Nikomu se nechce do balení mokrých a navlhlých věcí, ale víkend končí a tak se po přátelském rozloučení rozjíždíme do všech koutů republiky i dál.}

 

Omlouvám se, pokud mají mé údaje mírný časový posun, ale poznámky jsem si nedělala a jak jsem zjistila, ostatní si to také úplně tak přesně nepamatují. Ale to ostatně není zase až tak důležité. Hlavní je, že všem, kteří se tohoto setkání zúčastnili, se to líbilo a příště přijedou zase, ať to bude na Dářko, na Sandberk, na Kristýnu, do Jinolic nebo úplně někam jinam.

 

 

 

Text: Irena Rosenbergová

Foto: Pepa Mrákota, Petr Lukeš, Jirka