Úvod > Setkání > Z akcí > Velké Dářko 2011

Velké Dářko 2011

07.08. 2011 | Z akcí Vložil(a): Jirka

KR_039_001B

Velké Dářko netřeba majitelům NSS plachetnic příliš představovat. Již několik let každý ví, že se zde pravidelně začátkem srpna konají srazy všech příznivců plachet. Areál místního yachtclubu k podobným aktivitám přímo vybízí, a tak jsme se od čtvrtka 4. do neděle 7. srpna 2011 nechali Šurdou zlákat na další veřejnou soutěž.

Ladous

... aneb na krumpáč nedošlo

Drsná Vysočina nás dle všech předpovědí měla ztrestat za veškerá rouhání častým deštěm. Jak se ukázalo, rosnička letos vtipkovala. Několik krátkých dešťů nás sice postihlo, avšak nešlo o nic zásadního, co by mohlo narušit modelářský program, jehož dění se tradičně odehrávalo na vodě i na souši.Zatímco po vodě se proháněly plachetnice tříd NSS-A až C, po souši pobíhali jejich stavitelé, majitelé či provozovatelé, aby se po dlouhých večerech v modelářských dílnách konečně prošli. Běh, kterého jsme svědky především na mezinárodních akcích, nebyl tentokráte nutný.

Popisovat dění na vodě by bylo při konfrontaci s výsledkovými listinami nošením dříví do lesa. Pokud si je otevřete, spatříte nová jména s novými modely, což je dobře. Překvapením byl především Aldebaran (NSS-C) Pavla Urbančíka. Dle slov stavitele stála tato maketa v měřítku 1:17,5 dlouhá léta jako statický model, než se dočkala přestavby na plovoucí model. Byť zbývá dodělat ovládání ráhnových plachet, již nyní je zřejmé, že v NSS-C přibyla silná konkurence.

V NSS-B se nejspíše žádná premiéra na našich vodách nekonala. Alespoň jsem jí nezpozoroval. Jedinou výjimkou je snad Antinea Štefana Abela, ale tu jsme viděli již v květnu na Kristýně 2011, kdy ji ovládal Peter Mikulka, který se svým způsobem postaral o další prvotinu v NSS-A, když na Slovensku stále populárnější třídy RG-65 přivezl i na Vysočinu. Povedlo se tak do našich řad nalákat dalšího juniora, neboť z na místě sestavené plachetnice se radoval Kuba Lukeš. V tomto případě bude sžívání se s plachetnicí trvat o něco déle, avšak za přispění Jardy Peška i jiných se podařilo odhalit drobné mušky.

Nemohl jsem si pomoci a musel si na závěr víkendu pro nás netradiční model, kterému se otáčí celý stěžeň a kosatka de facto opouští palubu, také osahat. Na můj vkus jela plachetnička ve slabém vánku na klidné hladině celkem dobře – příjemně reagovala na ovládání. Jakmile jsem se odvážil dál na vodu, nebyl jsem si jejím dalším chováním příliš jistý. Po pěti minutách ostatně modelář model a jeho laškování neprokoukne. Myslím, že Kuba si zaslouží obdiv, že to celou soutěž vydržel.

Ponaučen z Kolína, že na podobná setkání je nutné vzít celý model, pokud chce člověk poradit, dorazil s Gabrielou Jaroslav Vancl. Posledním odvážlivcem, který na Velké Dářko letos zavítal, byl Přemysl Mudra s plachetnicí Sirius. Celkově jde o 22 modelů, které jsme mohli na hladině zpozorovat, když mimo soutěž po několikaleté pauze dorazil s ETNZ Ferda Havránek. Ten se postaral o rozšíření sbírky vrtáků nejednoho z přítomných.

To se pomalu dostáváme k dění na souši, které probíhalo především pod šapitó mezi vozy. Zatímco dva večery padly na dohady kolem národních, potažmo československých pravidel NSS, ve volných chvílích během dne došlo občas i na něco „zajímavějšího“.

Představte si, že necháte kolem své dodávky posedávat bandu modelářů a odejdete na oběd, jako to udělal Šurda. Kdo někdy na podobnou slezinu vyjel, tak ví, že jeho dodávka se mění ve stanici první pomoci, kde lze nalézt úplně vše. Třeba i plynový vařič s konvicí a před vlhkostí uklizený kostkový cukr. I stalo se, že kdosi dostal potřebu uvařit si vodu. Než se rozkoukal, Kuba Lukešů už od Šurdy bral konvici na vodu. Slušně vychovaný Kuba Jakubík však nechtěl použít cizí věci bez svolení, a tak zavelel k zavření bočních dveří. Zatímco malý Kuba zkoušel zavřít, spatřil na sedadle spolujezdce nezbytný cukr, který se k Šurdovi dostal do úschovy. Kdo viděl někdy boční dveře od dodávky, tak ví, že je potřebný patřičný šmrnc, kterého malé dítě není schopno. A tak Kuba Jakubík umně zavřel ony dveře. Bohužel dříve, než stačil otevřít přední dveře, vedoucí k cukru. A proč bohužel? Protože auto se znenadání zamklo a proměnilo v nedobytnou pevnost.

Jak známe Šurdu, tak jsme předpokládali, že klíče nechal v útrobách vozu – proč jej zamykat, když je obestavěn jinými vozy a vůkol se neustále poflakují nějací modeláři, že? A tak už jsme s notnou dávkou ironie a černého humoru spekulovali nad nadpisem pro reportáž „Velké Dářko 2011 – jak jsme Šurdovi zamkli auto a otevírali ho krumpáčem“ a vytvářeli možné průběhy následujícího dění ;-).

K našemu milému překvapení Šurda přišel, z kapsy vytáhl klíče a mohli jsme se této příhodě společně zasmát.

Jménem zúčastněných závěrem poděkuji Šurdovi, rozhodčím a dalším lidem, co se zasadili o zdárný průběh, a těším se na Velké Dářko 2012.

Ladous

P.S.: Srážky a havárie se nevyhly ani Velkému Dářku. Nejvíce si zapádloval Jarda Pešek, když kormidelník na Sweden Yacht vyhlásil stávku a uháněl s modelem dál od břehu. Podobná situace postihla při závěrečné nedělní regatě i mou Legend. Ta však vyčkala, až nasednu do kanoe, aby dojela ke správnému břehu sama. Nutno říci, že i ve chvílích, kdy očividně funguje, ji nemám plně pod kontrolou. Občas do ní foukne poryv a ona znenadání začne sama od sebe dělat trestné kolečko, které často ústí ve srážku s jinými, protože obrat do protisměru nikdo nečeká – ani já…