Kristýna 2012

Když jsem přemýšlel nad tím, co je pro tento ročník Kristýny výjimečné, okamžitě mne napadl počet nových lidí (od nás) a také nových lodí.  Podle přihlášek to bylo šest nových modelářů a osm nových lodí. Tedy v součtu se dostaneme na 14 nových modelů, které ještě nikde nesoutěžily. Reálně na startu bylo o jednoho nového účastníka méně ale i tak je to velký příslib do budoucna.

Letošní Kristýna byla bohatá i na hosty, kteří přišli jak na zahájení, tak i na zakončení akce. Ač se to nezdá, taková akce potřebuje tyto partnery nejenom pro lesk oficialit, ale hlavně proto, aby se dala uspořádat. Opět zde musím pochválit jak město Hrádek nad Nisou, tak i Liberecký kraj. Jednou z celebrit byl i Václav Vrba, čestný prezident soutěže.

 Nové tváře

Ale teď už konkrétně a to podle abecedy. S novým Atlantisem, krásně postaveným, přijel Petr Bašek. Atlantis je jezdivá loď a tak Petra vyvezl na nejlepší dosažené místo mezi nováčky ve startovním poli. Petr se těší, to vím z našeho rozhovoru, na stavbu nové lodě – tentokrát již jen podle plánu. Atlantis mu jistě pomůže získat potřebné návyky a odhad při jízdách.  V tomto směru je klání na Kristýně opravdu křest ohněm.

Dalším účastníkem, kterého jsem zařadil mezi nové tváře je Přemysl Mudra. Již jsme se s ním setkali, tuším v Jinolicích, a z tohoto setkání se traduje jeden památný výrok, který zde nebudu citovat. Nicméně tehdy pobavil všechny okolostojící vyzrálé pány. Má doma rozestavěný Atlantis a tak zjišťoval podrobnosti o stavbě a doplňcích od Petra a Miloše – měli si o čem povídat.

Jaroslav Slepánek, kterého jsem v jedné inventuře na stránkách před Kristýnou překřtil na Štěpánka, má za sebou zkušenosti z rychlostních modelů plachetnic. Je z Kolína a vypadal velmi spokojeně z toho, jak závody probíhají, a také z party, která si má co říct i po skončení soutěžního dne.

Jaroslav Vraštil uzavírá pole nových tváří v NSS-A. Jeho New-York se ve výsledkové listině rozhodně neztratil a umístil se v jejím středu.  

Z Olomouce měla ještě dorazit Yamaha a Ivan Krauter, ale na poslední chvíli svou účast zrušil, Tak se snad letos setkáme někde jinde.

Milana Dvořáka s Dorianem Grayem známe ze stránek, respektive z galerie. Milan loď s vypětím sil, jak mi říkal, oplachtil a dostal do funkčního stavu pár dnů před Kristýnou. Na palubě chybí pár detailů, ale loď pěkně jezdí a Milan se tak může zapojit do soutěžení.

 

 Nové lodě

O lodi Sprinta jsem už na stránkách psal – je to profesionální nářadí vyladěné k výkonům. Je však potřeba se s lodí sžít, načíst si její reakce a to trvá možná stejně dlouho jako u stavěného modelu. Navíc genua, kterou je loď vybavena, je samozřejmě na techniku jízdy hodně háklivá a v začátcích je spíš na obtíž. To mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti, kdy jsem si s lodí Torstena Hilla zkušebně jezdil ještě na Barboře. Jen perlička – Torsten měl model s pořadovým číslem 19 a Tujano, který přijel s Mei Pine měl na plachtě číslo 77. Těchto modelů je tedy na světě dost.

Staronový Endeavour Milana Kroupy právem patří mezi nové lodě. Byl kompletně přestavěn do nového trupu (podstatně lehčího) což umožnilo změnu v hmotnosti kýlové zátěže. Zcela jinak je řešena i strojovna. Nová paluba se také povedla a vylepšení, díky zkušenostem z předchozích sezón, se po zajetí lodě jistě projeví.

 

Jarda Zeman se přijel pochlubit se svým novým modelem Brilliant. Loď je na vodě moc pěkná, bohužel bude opět nutno doladit technické detaily ovládání plachet – Jarda se dost trápil.

 

 

Tonda Kincl přivezl škuner General Zaruski, stavěný podle polských plánů. V roce 2007 tento model přivezl do Duchcova Jacek Bieda. Tonda bohužel zůstal i u stejného měřítka (1:25) a lodi by jistě prospěly větší rozměry. Ale i tak je General Zaruski moc pěkný model jak při jízdě, tak i na břehu.

 

 

Franta Chmelka, neúnavný inovátor, přijel s modelem Flying Lateen, který jezdil velice hezky. Již z názvu je možno vyčíst, že se jedná o latinské oplachtění, vtipně zavěšené na patentově chráněné trojnožce ne nepodobné té, co se na ni věsí nad oheň kotlík guláše. Tím odpadá problém s přehazováním plachty na levou či pravou stranu stěžně a plachta je stejně účinná jak při jízdě na levoboční tak i na pravoboční vítr. Pamětníci jistě vzpomenou jiné vtipné řešení, které v Duchcově předvedl Uli Schramm z německa na svém katamaránu Proa. Ten zase přetahoval vrchol plachty, kde se stýká horní a dolní ráhno po jednom z plováků a loď vlastně nemusela provádět obrat trupu při křižování – prostě jela tam a zase zpět.  Kdo mi nerozumí, najde krátké video na konci článku z Barbory 2008

 

Na závěr výčtu nových lodí jsem si nechal model, jehož stavbu jsme měli možnost průběžně sledovat na stránkách. Myslím, že se na něj všichni těšili a byli zvědavi, jak vypadá v reálu. Jedná se o model lodivodského kutru Jolie Brise Pepy Mrákoty. Pepa stejně jako u Spray (mimochodem v číslech RCM 5, 6 a 7 vychází seriál o stavbě Spray) zvolil taktiku postupného doplňování detailů na již jezdící model. A tak Jolie Brise byla letos na palubě chudší o detaily, ale v provedení již hotových dílů naprosto skvělá. Věřím, že bude zrát jako víno, které má velký potenciál růstu kvality. Pokud se týká jejich jízdních vlastností, Jolie jezdila nádherně a nejenom Pepa si užíval pohledu na pěkný model.

 

Vlastní soutěž

Jízdy probíhaly po oba dva dny v regulérních podmínkách. Foukal netypický jižní vítr a tak by startoviště mohlo být výhodnější blíže ke kempu. Tam to ale bohužel nelze zařídit – jedná se o pláž, kde není možné stavět zázemí pro rozhodčí a také dojezd z loděnice v restauraci JIH by byl komplikovanější. Tam také proběhlo bodové hodnocení modelů pětičlennými mezinárodními komisemi. Jako vždy jsou k tomuto hodnocení výhrady a nemyslím, že tomu kdy bude jinak.  Pravdou je, že je to nelehká a nevděčná práce. Stejně nelehké je i provedení jízd a to jak „na platě“, kdy je potřeba rychlého rozhodnutí, tak i pozornosti a přesnosti při zaznamenávání průjezdů. V tomto směru byla soutěž zcela bez problémů, slovo „protest“ bylo slyšet velmi zřídka. Dokonce, jak zaznělo i v reakcích na fóru, ruština tolik nevyčnívala a závodníci z Ruska nebyli v žádném případě konfliktní.

 

Samozřejmě jejich vůle vyhrát, motivovaná finanční podporou státu a gubernie za výsledky v reprezentaci (tu jim čeští modeláři mohou jen tiše závidět), je velká a jsou jí ochotni podřídit vše – už od výběru modelů. A tak se pod pojmem ruský model NSS-A skrývá vždy moderní loď typu Yamaha byť stavěná podle plánů, alespoň podle předložené fotodokumentace. Podezření, že se jedná o stavebnici, ze které je použita většina dílů, je těžko dokázat. Určitě ne při času na bodování.

 

Byli jsme zvědavi na ruské NSS-B modely. Měl přijet například Pen Duick, který známe v provedení Karla Egrta. Bohužel to, co se skrývalo pod názvem Pen Duick se skutečnou lodí moc nekorespondovalo. Znění pravidel že model se pod čarou ponoru nehodnotí, vyústilo ve zmrzačení krásného trupu předlohy směrem k symetrickému trupu s kýlovou ploutví (snad na 150% ponoru) a samostatnému listu kormidla s hřídelí umístěnou v jedné jeho třetině. Zklamání bylo i z částí nad hladinou. Model byl právem hodnocen jako stavebně nejhorší. Ovšem je potřeba si všimnout nárůstu ruských modelů v NSS-B z loňského jednoho na tři modely letos. Že by atak další třídy NSS z ruské strany?

 

 

Zajímavou vsuvkou bylo i předvedení hydroplánu Sikorski na hladině Kristýny. Přivezl jej šéfredaktor RC modelů Václav Janků. Tento časopis je tradičním partnerem Kristýny, vychází v něm články o NSS dění u nás a jsme rádi, že se pánům z redakce líbily i naše modely.

 

 

Soutěžní klání ukončila nedělní regata, tradičně kolem majáků, která každého rozhýbala. Vzhledem k silnému větru v severním cípu Kristýny mnoho lodí při obeplouvání skalisek majáku neodhadlo vzdálenost a počet kontaktů lodí s majákem byl značný. Naštěstí se jedná jen o modely a polystyrénový plovák a tak ke ztroskotání nedošlo u žádné z lodí.

 

 

 

Loučení a závěr soutěže

Vyhlášení výsledků a předávání cen se konalo ve velkém sále restaurace. Byly rozdány tradiční skleněné ceny, medaile a putovní poháry. Volbou účastníků jsem letošní cenu minisail.cz, krásnou knihu o návratu klasických dřevěných plachetnic na světová moře mohl předat Štefanovi Ábelovi, jehož Sultana letos i několikrát vystřelila varovný výstřel z kanonu. Zaznělo mnoho díků závodníkům, rozhodčím i sponzorům. Podle úsměvu účastníků na společné fotografii my, pořadatelé věříme, že jste víkend prožili plně a spokojeně.

 

 

 

Jirka

 

V článku jsou použity fotografie (c) od Bambinota, Pepy Mrákoty, Lenky Mrákotové a mé.