Úvod > Setkání > Z akcí > Netolice 2012

Netolice 2012

07.07. 2012 | Z akcí Vložil(a): Jirka

KR_046_001B

Další zastávkou seriálu MiČR sekce NS byl ATC Podroužek u jihočeských Netolic, kde se ve dnech 22. až 24. června 2012 konala třetí a čtvrtá seriálová soutěž. Oproti loňsku, kdy šlo o jasný střet termínů s Rudnem, letos akce s ničím nekolidovala. Přesto nebyla účast plachetničkářů kdovíjaká.

Ladous

Jelikož již vloni bylo zřejmé, že v případě teplejšího počasí nemají plachetnice na pláži veřejného koupaliště šanci, vybudovali pořadatelé přímo v areálu kempu startoviště třetí. Byl jsem ve čtvrtek 21. června u toho, takže mohu potvrdit, že se desetimetrový cíp břehu za jediný den proměnil k nepoznání. Letos sice komfort kazilo čerstvě posekané rákosí, po němž se nechodí zrovna ideálně, avšak věřím, že správce kempu bude vzniklý prostor udržovat a příští rok se dočkáme krásné travičky.

Jediná nevýhoda, která přetrvá, bude nemožnost chodit desítky metrů po břehu od bójky k bójce, jako je tomu jinde. Nicméně podmínky mají všichni stejné, a tak není jediný důvod k bojkotování akce (zde lobbuji jako nejblíže bydlící účastník - samotní pořadatelé z KLoM Maják Borovany to mají dál).

Slunné dny na startovišti plachetnic zpříjemnil obří „párty stan“, jež pořadatelé nejprve postavili mezi startovišti. Jakmile Zdeněk Tomášek viděl, že by stál ladem, poručil jeho přestěhování k nám. Stačilo sehnat deset ochotných pomocníků a postavený stan přenést.

Ohledně počtu soutěžících plachetnic byl zachován trend z úvodních seriálovek v Bělči: 6 NSS-A a 3 NSS-B. V NSS-A snad nikoho nepřekvapilo, když v konkurenci stavebnicových polomaket vyhrál Vráťa Emler s Vamarií, jedinou opravdovou maketou na vodě. V NSS-B se k Pepovi Mrákotovi, což je ten pán, co roky jezdil s kozou a nyní jezdí bez koz, zato s Jolie, byť ne Angelinou, nýbrž Brise, a Jardovi Zemanovi s Brilliantem připojil Jiří Malhaus s plachetnicí Dorian Gray. Schůdky pro vítěze tak mohly být využity naplno.

Jelikož bylo rákosí čerstvě posečeno, tu a tam nějaké odplavalo do vody, aby nás během jízd náležitě potrápilo. Jolie Brise jela s rákosím za kormidlem docela obstojně, avšak moje Legend měla problém dokončit kolo. Kromě toho se mi několikrát zamotala otěž, přičemž není pořádně do čeho, neboť kormidelní kola, narychlo vyrobená před soutěží, po první kolizi s Vamarií nadobro opustila palubu.

Druhé a třetí místo si v jednotlivých soutěžích prohodili Jaroslav Vancl s Gabrielou a Milan Janoš, který tentokrát vsadil na Blue Moon. Jsem rád, že moje konspirační rada z Bělče o tom, že Blue Moon v současné konkurenci musí bodovat, padla na úrodnou půdu. Evě K. zůstala na povel Longtze, přičemž podobně jako vloni střídala plachetnice různé autopiloty - jen aby nějak dojela a pokud možno nebránila v jízdě jiným. V případě šance na lepší umístění by toto byla úrodná půda k podávání protestů, avšak za stávající situace není jediný důvod. Kdo by si stěžoval na poslední či předposlední model? Posledním bojovníkem byl Přemysl Mudra s plachetnicí Sirius.

Když to shrnu, tak v NSS-A nyní z poloviny jezdí lidé, kterým nějaký levobok či návětrná a závětrná nic neříká a pokusy o přednášku mají nulový efekt. I za sebe musím přiznat, že se s tím často peru, jelikož mám během jízdy co dělat, abych koukal na to, kam jedu, natož ještě sledoval, kdo má kam plachty, není-li vyloženě bezvětří. Mnohdy selže odhad vzdáleností, jindy předvídatelnost větru. Jelikož si stále pamatuji, do jakých šlamastik jsem se dostával v minulých letech s Karl und Marií u bójek, raději se u nich nyní, kdy mám model, který se otočí na pětníku, moc nezdržuji. Je třeba pamatovat na to, že kupříkladu takový Dorian Gray, který jede o metr vedle, v okamžiku zatočení spolehlivě nabodne. Proto je lepší jet dva metry od něj, nebo ho úplně objet. Za hádání se o tom, kdo měl jakou přednost, případná kolize opravdu nestojí, což předvedli Pepa Mrákota s Vráťou Emlerem při vyhýbání se u břehu. Myslím, že o sebe jen lehce šťouchli, nicméně téma k přátelskému hovoru na dalších deset minut bylo zajištěno.

Zde se musím omluvit, že neposkytnu pohled na jindy záživné společenské dění, avšak dal jsem přednost společnosti dalších maketářů, které nevídám tak často jako nás, plachetničkáře. Snad jen k nedělní kulturní vsuvce s vybitým autoakumulátorem Jardy Zemana se musím vrátit, neboť šlo o nemilé zpestření před odjezdem. Nechybělo mnoho a též jsem se se svým vozem k této kratochvíli připojil, pokud bych si alespoň jednou před spaním pustil rádio. Jenže chytrý to stroj zahlásil cosi o ekonomickém režimu a nevydal ani tón. A tak jsem se jal počítat ovečky - do tří, možná do čtvrt na čtyři ;-).

Lladous

Foto Ladous, Vláďa Bláha a Pepa Mrákota