Kristýna 2014

Počasí 2014

Naštěstí optimistický přístup a postupné snižování srážkových úhrnů v předpovědích neomezily počet účastníků a nezpůsobily žádnou sebevraždu v týmu pořadatelů. Dnes je možné napsat, že Kristýna 2014 byla velmi studená, prakticky bez deště během jízd, ale zato se skvělým, pravidelným větrem od severu, tedy přesně ze směru, který nám vyhovuje. Navíc byl „příhodný a stálý“ po celé tři dny trvání soutěží a to, podle mého názoru přidalo na kvalitě jízd a prožitku z nich.

Počasí nám fotografům také přichystalo na páteční odpoledne lahůdku. Při rychlém ochlazení byla voda v Kristýně teplejší než vzduch a tak se z vody zvedala mlha, která, unášena větrem nabízela fantastické obrázky během posledních jízd dne. Malá ochutnávka předem …

 

 

Čtvrtek byl nejteplejší den a tak stavění mola majáku, stanů a ostatního vybavení startoviště probíhalo v pohodě za sluníčka. Během těchto nutných úkonů již přijížděli první z účastníků a na hladině se ocitly první z lodí, právě vytažených z kufrů aut, na břehu dostrojených s nedočkavostí na první jízdu dlouhé zimní přestávce. Letos Kristýnu předběhlo o čtrnáct dní setkání ve slovenských Kůtoch také s hojnou účastí. I na Kristýně to však nebyly první plachetnice roku 2014, ruská výprava dojela tradičně o dva dny dříve a pilně trénovala.

 

 

 

Novinky NSS-C na vodě

Pro letošní sezónu se narodilo opět několik nových lodí. Začnu u Pepy Mrákoty, který pro závod a pro svou manželku Lenku připravil loď Jester s netradičním oplachtěním. Předlohou byla loď Jester slavného jachtaře H.G. Haslera, který se významným způsobem podílel na prvních „osamělých“ plavbách přes Atlantik. Své inovativní nápady zkoušel právě na této lodi Jester, kdy použil trup klasické „folkboat“ s bermudským oplachtěním. Oplachtění však zcela změnil, nejprve na plachtu se dvěma vratiráhny – tedy dvojitou, kterou lze symetricky otevřít na zadní vítr. (S takovým oplachtěním na modelu ze stavebnice se pokoušel závodit Tomáš Kočí). Další varianta, která se nakonec ukázala plavbyschopnou, bylo džunkové oplachtění. S ním Jester v roce 1960 skončila druhá při plavbě z Plymouthu do New Yorku – za mnohem větší Gipsy Moth III s lordem Chichestrem u kormidla.  
Oplachtění nebyla jediná úprava lodě. Nejvíc asi zaujme kompletní zakrytí paluby a kokpitu se dvěma poklopy. Dle Haslera dobrá možnost jak přeplout Atlantik aniž by se jachtař příliš namočil. To samozřejmě i díky jednoduchému ovládání džunkové plachty, včetně kasání bez nutnosti výstupu z kajuty. Další, co Hasler na Jester používal a ladil, byl automatický kormidelník, zařízení udržující směr plavby v nastaveném úhlu k větru – podle něj jediný bezpečný způsob autopilota pro plachetnici. Toto zařízení zatím na modelu chybí, ale jistě bude doplněno, jak známe Pepu.
 

 

 

Svým oplachtěním tedy model lodi Jester spadá mezi NSS-C modely, kde bylo novinek více. Letos byly mezi C dvě lodi s latinskou plachtou, Marcia Marcely Uherkové a Merkur Reného Walenty.  Oba modely využívají princip zavěšení latinské plachty na trojnožce, který umožňuje plachtě volný pohyb ve velkém úhlu od levoboku k pravoboku. Toto řešení poprvé představil Franta Chmelka na Kristýně 2012 na modelu Flying Lateen.

 

 

Dva další modely NSS-C již byly (z mého pohledu) klasické – tedy s příčnou ráhnovou plachtou. Karel Šimůnek dostavěl svůj Sprightly Cutter (1778). Baculatý trup s nádhernou klinkerovou obšívkou, kterou Karel vytvořil postupným nanášením tmelu na laminátový trup, vypadá skvěle. Originál byl vybaven deseti těžkými děly, která byla k vidění pouze při statickém hodnocení.  V silném větru musela jít dolů příčná plachta, se kterou model nebyl schopen stoupat proti větru. Bohužel i tak model nebyl příliš ovladatelný, nicméně na vodě vypadal nádherně. Byly to jedny z jeho prvních plaveb a bude jistě probíhat dolaďovací fáze, která vylepší plavební vlastnosti modelu, včetně úprav laterálu.  

 

 

Tonda Kincl překvapil nádherně postavenou maketou slavného francouzského škuneru L`Etoile. Model je nádherně zpracován, se spoustou přesných detailů a tak se nelze divit, že se líbil i účastníkům soutěže, kteří jej v anketě vybrali jako nejkrásnější loď setkání. Bohužel i tento model bude nutno vyladit pro jízdu a tak jsme jej na vodě často neviděli. Oběma modelářům držím palce, ať své modely naučí jezdit spolehlivě.
 

 

 

 

Novinky NSS-B a A

Mezi modely NSS-B, které u nás neznáme, asi nejvíce zazářil německý škuner Anne Manfréda Fähnnicha ze Zwikau. Stavebně byl velmi povedený, s dokonalými a funkčními detaily a precizně šitými plachtami z bavlny z jednotlivých pruhů. Při hodnocení modelu bohužel uškodila absence generálního plánu, ale i tak modelář dosáhl na 92,67 bodů. Zajímavá byla fotodokumentace stavby, jednotlivých součástí vyráběných podle dobových katalogů dodavatelů loděnic. Stavba modelu trvala 5 let. Bohužel plavebně model v silném větru neměl moc šancí. Tím potvrdil, že klasický minisail je o ježdění za příjemných podmínek a mimo bójemi vytyčenou trať.

 

 

Mezi NSS-B se objevily i dva staronové, lépe řečeno zapomenuté modely, Adix Josefa Slížka a Iona, se kterou jezdí od loňského léta Miloš Rojka. Oba modely se ve startovním poli rozhodně neztratily. Novým modelem kategorie byl škuner Amelia Vladimíra Dudnika, který se bohužel trápil technicky se servy a vlastně jezdil jen napolovic výkonu.

 

 

Možná i proto ruská „sborná“ fandila Láďovi Folkmanovi s Lulworthem a každý jeho bravurní dojezd do vozíku, zanořeného ve vodě, byl odměněn jejich potleskem. Zřejmě i proto celá „sborná“, jako jeden muž volila Lulworth nejkrásnější lodí setkání.

 

 

V kategorii bermudského oplachtění, tedy NSS-A, se potkaly dva modely Stormy Weather s podobným měřítkem. Loď Miloše Kvapila známe, a tak bylo zajímavé ji porovnávat s lodí Marka Staly. Ještě stále na ní doplňuje detaily a podle jeho slov je to běh na několik let. Mne zaujala týková paluba se spárami vytmelenými černým silikonem. Týk přitom nechal v surovém stavu, jen lehce napuštěný konzervačním olejem na týkový nábytek. Paluba tak mění barvu za vlhka, což mi hned dokázal nasliněným palcem. Na vodě vypadaly obě lodě skvěle, nicméně Milošova byla spolehlivější. Další polská A-čka Lacho Drom, Pierina a Bolero jezdily dobře a vyrovnaně, stejně jako stavebnicový Smaragd, další polská loď.

 

 

Nejsem schopen posoudit, zda mezi ruskými modely ala Yamaha přibyly nějaké nové lodě. Spíše asi tyto modely přechází během let z jednoho závodníka na druhého a tak se mění jména závodníků. Samozřejmě jízdní vlastnosti tohoto typu modelů se směrovou obratností a vyváženým oplachtěním, které dobře drží směr, jsou při regatě výhodou. Přesto je každoročně potvrzováno, že to není automatická vstupenka na první místa a nejen Vráťova Vamarie se svým výkonem mezi tyto modely tlačí.

 

 

 

Účast modelářů a zájem médií

Letošní Kristýna byla ve znamení posilující účasti polských modelářů, a to jsem za pořadatele velmi rád. I obnovená účast z Německa je snad první vlaštovkou a blýskáním na lepší časy. Co nás mrzí je neúčast ze Slovenska. Přeci jen je to k nám daleko a zprávy o kolonách na D1 moc a touze cestovat nepřidají. Navíc se dění kolem plachetnic na Slovensku konečně rozhýbalo a s přibývajícími domácími soutěžemi se výjezd do Čech směřuje spíše na plné léto, kde se nabízí pohodový Kolín či Dářko.  
Na co si nemůžeme stěžovat, je zájem médií. V tomto roce jsme měli poprvé rozhlasového mediálního partnera a je škoda, že pozvánka na akci v rádiu vyšla asi i kvůli počasí naprázdno, alespoň jak soudím podle sobotní účasti diváků, která byla slabší než v minulých letech. Náplastí by mohlo být, že jsme se v živém sedmiminutovém vstupu dostali do celostátní televize, do dobrého rána. Podle ohlasu, který se mi dostal, bylo vysílání, paradoxně také kvůli špatnému počasí, hodně sledováno. Další, a velmi povedené video natočil pan Sedláček pro městské stránky a také v jedněch tištěných novinách i na jejich portále vyšel článek o setkání – bohužel s tiskovou chybou o účasti modelů a modelářů.

 

 

 

Soutěže a pravidla

Celé setkání proběhlo v přátelském duchu, za vyrovnaných podmínek pro jízdy. Samozřejmě zejména v nejobsazenější kategorii NSS-A bylo na vodě těsno. Narychlo navržený systém rozjížděk nebyl matematicky zcela dotažený, a proto jsme se po připomínkách vrátili ke společné jízdě 24 modelů v soutěži. Zde v pravidlech Naviga chybí řešení pro více než 20 modelů a bude nutné jej dopracovat.
Na základě loňské kritické připomínky Pepy Mrákoty ke znalosti pravidel a férovému chování při jízdě jsem pro letošní Kristýnu připravil magnetickou tabuli a sadu lodí, bójí a šipky větru tak, aby bylo možno zopakovat a vysvětlit různé situace, které mohou během závodu nastat. Tohoto úkolu se skvěle chopil Jarda Pešek, který si tyto situace předem připravil a vysvětlil všem před první jízdou. Tabule by měla sloužit i při seriálu MiČR, kde bude k dispozici pro zopakování jízdních situací a předností lodí při jízdě.

 

 

Věřím, že závěrečné vyhlašování výsledků, tradičně v sále, kde jsou po dobu soutěže ukládány modely, bylo důstojnou tečkou za povedenou soutěží. Předání cen, pohárů a díky všem účastníkům jak na straně soutěžících, tak i na straně rozhodčích a celého pořadatelského týmu jsou vždy tečkou za setkáním. Ty díky nejsou prázdnými frázemi, naopak, každý má svůj díl na příjemném a pohodovém strávení několika dní ve znamení historických plachetnic na Kristýně.

 

 

 

Mé slovo závěrem

Ani se mi nechce věřit, že letošní setkání radiem řízených historických plachetnic, tedy modelů kategorie Naviga F-NSS, na Kristýně u Hrádku nad Nisou bylo v pořadí již páté. Když se setkání na této vodě před pěti lety chystalo poprvé, navazovalo na pět úspěšných soutěží, pořádaných Duchcovským KLoM Royal DUX s nezapomenutelným Vaškem Vrbou. Právě Vašek Vrba měl tu odvahu, uspořádat poprvé pro tuto, u nás tehdy začínající, kategorii odděleně od ostatních maket (modelů s elektrickým a parním pohonem). Letošní již desáté setkání těchto modelů je dokladem tehdejšího správného rozhodnutí, které je potvrzeno i neustále rostoucí účastí modelářů s mnoha zemí a to i s modely, které si kvalitou provedení a shodou s předlohou nezadají s neplovoucími „vitrínovými modely“.  Dalo by se říci, že organizovat pátý ročník je pro pořadatele jednoduchý úkol a stačí jen vše zopakovat jako v předcházejících letech a úspěch je zaručen. Bohužel tato logika neplatí. Ano, oficiální místa už akci znají, víme již na koho se obrátit, aby vše klaplo. Problémem je, že vše se zdražuje a na druhé straně peněz na volnočasové aktivity je méně (ty jsou nutným příspěvkem rozpočtu soutěže). Tedy rozpočet Kristýny je hodně našponovaný a rok od roku Zdeněk musí více kouzlit s financemi, aby se soutěž mohla pořádat na úrovni, kterou jsme nastavili na počátku. Počáteční vklad štafety, předané nám v Duchcově, tedy statut mezinárodní soutěže NAVIGA F-NSS, se nám udržet po dalších pět let podařilo.

 

 

Jirka

Fota: Marian Taborek, Vláďa Bláha, Pepa Mrákota, Zdeněk Kopecký, Jirka Kreisel