Třeboň 2015

Páteční ráno přivítalo i rozhodčí Irenu a také Vláďu, který se ale zapojil jako soutěžící. Když jsem u rozhodčích, nemohu nezmínit Ladouše v roli hlavního rozhodčího, který si přivezl i Generála Zaruskiho čerstvě koupeného od Tondy Kincla, jak proběhlo i diskusí na stránkách. Bohužel bez rádia a tak se mohla rozvinout diskuse na téma, jak vyjet na závody a nic nezapomenout doma. Metod je více, od počítačových seznamů, kupiček na stole až po místnost vyhraženou jenom modelařině (kterou si nemůže ale dovolit každý). Pepa Slížek to lakonicky komentoval: já se prostě na vše připravím předem - a to bude ten nejlepší přístup se zodpovědností zkušeného modeláře.

O půl desáté proběhlo krátké slavnostní zahájení, a protože pátek byl vyhrazen pro veřejnou soutěž, a ne všichni přihlášení na seriálovku přijeli už v pátek, jeli jsme kategorie ABC dohromady. Pátek byl, co se předpovědi počasí týká, ten lepší den. Foukal západní vítr do maríny jachtklubu a byl docela silný. Myslím, že to bylo na hranici 6m/s ale s nárazy. Bohužel, stejně jako u všech větších vodních ploch, vítr znamená vlny, které jízdě s modelem příliš nesvědčí. Díky spojeným jízdám bylo odjeto brzy odpoledne a zůstal čas na procházku města a chutnou rybu k večeři. Navíc k večeři dámy v jachtklubu připravily kaťák, tedy katův šleh s topinkou podávaný ve vytopené klubovně jachtklubu. Teplota venku totiž nebyla na příliš vysoké hodnotě.

Sobotní ráno bylo mokré a studené po propršené noci. Vítr se nezměnil a tak se jízdy mohly, teď už odděleně A a BC mohly odehrávat ve svižném tempu. Obědová pauza byla vyplněna nejenom jídlem, ale taky deštěm, který nás trochu zdržel. Proto se poslední jízda už jela zase společně a měla dramatický závěr v přicházející bouřce, které ty co ještě nedojeli, dramaticky hnala ke břehu. Vítr hodně zesílil a tak kdo mohl, rychle spěchal ke břehu.

Láďova Crittera vítr sfoukl na volnou hladinu, mimo dohled a tak v přicházející bouřce vyjela záchranná veslice. Můj Colin byl také na vrcholové bóji a já se rozhodl své poslední kolo dojet. Celkem to šlo, jen obraty proti větru šly jen halzou. Drama nastalo, když jsem dojížděl k molu. Stále sílící vítr hnal Colina velkým snosem proti betonové hraně břehu maríny. Snažil jsem se alespoň trochu vystoupat, jen přetahování stěhovky a kosatky už bylo na daný prostor a vítr příliš pomalé. S vypětím všech nervových sil a s neustálým přetáčením potenciometru pro přední plachty zleva doprava a zpět se mi podařilo dosáhnout mola, kde mi Vráťa loď zachytil. Docela jsem ho po molu prohnal, vítr si s lodí dělal opravdu, co chtěl. Když byla loď z vody, mohl jsem si oddechnout.

Bouře, která vzápětí přišla, byla silná a mimo jiné přinesla paní Doušovou, která obětavě přinesla Láďovi zapomenuté rádio.

Další den tak Generál Zaruski s námi ostatními mohl absolvovat nedělní regatu. Ta už byla na účast slabší, nicméně se odjela za slabšího větru a tak se hodina docela táhla. Na hlavní plachtě se mi něco nezdálo, napříč vedl jakýsi divný fald, loď nestoupala, nejela jak v dřívějších dnech. Tak jsem ji nakonec těsně před koncem stáhl a zjistil, že zřejmě v koncových silných poryvech poslední sobotní jízdy praskla gaflová vidlice hlavní plachty a to byl důvod mých jízdních problémů. Zase bude co spravovat a hlavně udělat materiálově líp, než ve stavebnici.

Nicméně ostatní společnou regatu dokončili a tak byl završen celý program soutěží nazvaný Plachty v Třeboni. Jako obvykle byl ukončen vyhlášením výsledků a předáním diplomů a medailí těm nejúspěšnějším. Tak bylo zakončeno pěkné setkání na pěkném místě, byť trochu pronásledované nepřízní počasí. Na druhou půlku června bylo nebývale chladno a deštivo. Přesto si troufnu tvrdit, že setkání mělo svou úroveň a vyplatilo se do Třeboně zajet. Za mne, pokud se bude v Třeboni konat další setkání našich lodí, určitě přijedu.

Text: Jirka Kreisel

Fota: Zdeněk Kopecký, Kreiselovi