WM NS Kaliningrad 2013

Zkusím se podělit o pár dojmů o mé účasti na MS NSS v Kaliningradu 2013. Vše začalo v listopadu v loňského roku, kdy se objevila informace o MS 2013. Tehdy jsem musel jako nenominovaný (pro neúčast v seriálu MR) požádat o nominaci mimo pořadí. Bylo mi bez problémů vyhověno.

Tím začala kalvárie pro splnění podmínek účasti, vše si kromě zaslání přihlášek vyřizoval každý samostatně. Shrnu to rychle, vyřízení víz, ubytování, cestovní doklady. Toto by, alespoň si myslím, měl vyřizovat zástupce svazu. Všeho se s podivem ujal Ladouš (Ladislav Douša). Který vzal na svá bedra i titul vedoucího výpravy. Zde mu musím poděkovat za všechny účastníky, neboť alespoň z mého pohledu nemělo jeho vedení žádnou chybu.
Byli jsme domluveni, že se sejdeme ve 12 hodin u prezentace. Cesta proběhla přes Polsko dobře, obavy ze vstupu do Ruska byly přehnané. Na hranici jsme se zdrželi asi 40 minut. (žádné vykládání z auta) pouze běžná prohlídka. Nejvíce času zabralo vyplnění „deklarace“ na vývoz auta. Ale ochotní polští řidiči, kteří tam pravděpodobně jezdí často, poradili. Na smluvené místo jsem dorazil v pohodě, ale bez nové navigace bych to v tom chaosu dopravy nezvládl. Tří proudové vozovky v obou směrech, značně rozbité, všude kolem auta nahusto tak, že se mezi nimi ani nedá projít, tak chybí orientace. Natož potom třeba zastavit a jít se zeptat. Je třeba ještě podotknout, že s větší ohleduplností od tamních řidičů jsem se nesetkal, a to jsem projel většinu evropských států.
Na smluvené místo jsem dorazil včas. Zde začalo hledání místa prezentace. Měla být v místě startu (park Junosť), od 10 do 16 hodin. Dovídáme se, že je na hotelu Baltik vzdáleném podle navigace necelých 7 km. Navigace hotel ale nemůže najít, protože se nejedná o Baltik, ale Baltika, ve kterém bydlí celé vedení a většina výprav. Zde se dovídám, že vše začne v 15 hodin. Ve čtyři se objeví první počítač na stole, potom ještě 30 minut čekání a pak to vypuklo. Díky p. Ferjančičovi jsme první na řadě. Vše proběhlo bez zvláštních problémů.
Zde se však dozvídám šokující „novinku“ a to, že jsou povoleni mechanici a mají nárok na cestovné a diety jako závodníci. Paradoxem je, že mechaniky mají kategorie F4 a F2, (5 modelů má 3 mechaniky) a plachetnice trojnásobných rozměrů je nemají, protože se o tom nikdo z NSS nedozvěděl. Ale bohužel, takový je dneska život chytrým a dravým patří svět. Další dny pak už probíhaly bez zvláštních prostojů, tedy podle plánu. 

 

 

Bodováním NSS byla pověřena komise: Bogdanov, Bogdanova, Daranovski a Dvořák. Z mého pohledu bylo přísné, někdy strašně zdlouhavé i 30 minut na model, který na palubě měl jen plast, 3-4 okýnka a doplňky. Nevím, co na tom prohlíželi. Někdy došlo i na lupu, to když se prohlíželo lanoví, zda je dostatečně kroucené. Původní plán 15 min na jeden model nebyl dodržen asi ani jednou. Můj osobní názor tedy je, že hodnocení bylo celkem objektivní i když zdlouhavé.

 

 

Jízdy probíhaly na dosti nevhodné vodě pro plachetnice. Byl to takový rohlík šířky cca 40 m, můj odhad, betonové břehy 1 m vysoké, pak 2m široká cesta a ještě 2m vysoký něco jako násep, a dokola velmi vysoké stromy. Prostě větrná loterie. Někdy bylo rozhodující, v které části zrovna model byl. Vítr se sice měřil, pohyboval se většinou od 1 do 2 bf, někdy i 3 bf, ale měření bylo na stanovišti rozhodčích asi 3 m nad hladinou asi tak v úrovni rovné okolní plochy parku. Na hladině pak bylo vše jinak.

 

 

Na startovišti se pokyny vydávaly pouze anglicky, tak při mé totální neangličtině, jsem při první jízdě v nájezdu do posledního kola vyhodnotil hlášení jako provedení trestného kolečka. Jó, za blbost se platí. Zde bych i utrousil poznámku, že kdyby se zúčastnili naši plachetničkáři, tak by určitě brali přední umístění.
Překvapením pro mne byl vývoj kategorie NSS-D. Před zhruba 10-ti lety v Moskvě pouze při závanu větru „létaly“ jako letadla, tentokrát jezdily a dokonce byly i vzhledově pěkné. Je sice fakt, že nebyl žádný silný vítr, aby je prověřil.

 

 

Teď ještě trochu k městu. Samotné město asi s půl milionem obyvatel bylo velikým zklamáním. Kdo se těšil na památky, tak byl zklamán jako já. Měl jsem představu, že když bylo založeno ve 13. století, tak tam bude plno památek, ale je tam sem tam nějaká, a to dvě, ve kterých jsem byl (Chrám Spasitele a Katedrála Kanta) byly postaveny (obnoveny) po roce 1990. Zajímavé bylo Muzeum jantaru a Muzeum oceánů světa, kde je jako muzejní možno prohlédnout rybářskou jednotku, dieselovou ponorku, výzkumnou loď „Vítěz“ a mořské akvárium. Všechny lodě byly přístupné.

 

 

Nakonec jsem se dozvěděl v Muzeu Kanta, že město byl velice bohaté a prosperující avšak od mé mylné představy, že to rozbili Němci za druhé války, je vše naopak. Němci se zde úporně bránili dlouho v obklíčení a tak to Rusové rozmlátili jako nepřátelské území na hadry.
Největší překvapení mě čekalo na cestě zpět. Přejezd ruské hranice cca 30 minut, avšak na vjezdu do Polska skoro 3 hodiny. A důkladné prohlídky. Mě to obešlo, viděli lodě a zlatou medaili, tak jenom nakoukli a bylo to. Ale koukali i pod koberečky!
Celkově mohu říci, že splnilo moje očekávání, i když jsme byli v Céčkách jenom dva, tak jsme dostali zvláštní uznání za propagaci nové třídy, jelikož kategorie „C“ startovala na MS poprvé. *)

Foto i text Franta Chmelka

 

 

*) tady musím Frantu opravit, před dvěma lety Štefan Ábel se svou lodí Sultana NSS-C soutěžil v Maďarsku a získal titul MS 2011 v této kategorii. Jirka