Velké Dářko 2025

Čtvrtek

Jako většina lidí jsem dorazil na místo ve čtvrtek kolem 17 hodiny. U brány jachtklubu jsem narazil na drobný zádrhel. Vždycky jsem si otevřel bránu sám a pak za sebou zavřel, ale nyní byla brána opatřená mechanickým pohonem a nějakým zadáváním kódů. Chtěl jsem tedy shánět paní správcovou, zda by mi otevřela. Naštěstí zrovna vyjíždělo z areálu nějaké auto a mně se tak náhle otevřela cesta! Neváhal jsem tedy ani vteřinu a projel také.  Prý to takto zavedli kvůli drzosti některých lidí, kteří si parkovali v jachtklubu a přitom tam neměli co dělat…
U vody jsem se přivítal se zbytkem osazenstva, který nevyrazil do hospody a hned dostal k ochutnání výbornou švestkovou buchtu s drobenkou. Postupně jsem se vítal s ostatními příchozími a mezitím si vyndal z auta loď a připravil pelech. Nezvykle ještě nebyl postavený velký stan. Čekalo se, až dorazí Milan Kroupa s celým tím „Cirkusem“. Když dorazil, sestavili jsme společnými silami stan a pod ním začali postupně večeřet z vlastních zásob a povídat si. V jednu chvíli se objevila vnučka Michala Medvěděva a vyřídila nám od něho srdečné pozdravy a předala dvě láhve rumu.  O něco později proběhl videohovor přímo s Michalem kdy jsme si alespoň takto na dálku společně připili na zdraví…
Kolem 22. hodiny dorazila ještě ze Slezka dvojice modelářů. Jeden z nich sebou přivezl avizovaný výčep s chlazením a dva soudky piva Koníček. Hned jej začal instalovat, abychom netrpěli žízní. Snad ze samé skromnosti si výslovně nepřál, abych jej tu jmenoval, ale rád bych mu tímto za nás všechny poděkoval, že myslel na náš pitný režim .
Večer příjemně utíkal v přátelském tlachání.  Namátkou pár témat, která si ještě vybavuji. Céčka a latinské oplachtění, astronomie a poloha souhvězdí Delfína, kdo by tak mohl napsat článek z letošního Dářka… Ovíněn jsem si šel lehnout až asi ve 2 hodiny ráno.
 

Pátek 

Spalo se mi královsky. V půl osmé mě ovšem vzbudilo bouchání dveří okolních aut. Z nějakého záhadného důvodu mě bolela hlava. Asi jsem si neměl dávat ke konci večera s nejmenovaným modelářem tu hromadu panáků na dobrou noc. Vydatně jsem posnídal a celé dopoledne pil jenom čaj a vodu. 
Ráno přijel se svou ikonickou žlutou dodávkou také Pirát. Tuším, že na přivítanou dostal od Dybových krásný trojrohý klobouk. Společně s tričkem, které má z Buňkova je tak jeho pirátský outfit takřka dokonalý.
První rozjížďka dne odstartovala v 10 hodin. Proběhla za slunečného počasí, příznivého větru a nepříliš velkých vln. Lepší počasí jsme si nemohli přát. Krásně jsem si zaplachtil, i když osobně bych uvítal slabší vítr. Ale holt Dářko. Tuším, že během této rozjížďky proběhl ještě jeden videohovor s Michalem Medvěděvem, ale protože jsem se soustředil na řízení modelu, šlo to mimo mě. Po této rozjížďce následovala díky ideálním povětrnostním podmínkám ještě jedna „nesoutěžní“ rozjížďka jen tak pro radost. Někteří tuto rozjížďku považovali za nejlepší z celého dne.
Na oběd jsme si došli na hráz rybníka, kde jsem si dal frankfurtskou polévku a kuřecí plátek s hranolkama. Trochu jsem si tím srovnal žaludek. Po návratu z oběda jsem zalezl do auta a asi na hodinku usnul. Nebyl jsem sám, kdo si dal dvacet. Pirát co bydlel hned vedle mě, ustal tak tvrdě, že zaspal start druhé rozjížďky…
Před druhou rozjížďkou jsem zmenšil u svého Doriana vrcholovou plachtu. Začínal totiž sílit vítr. Po startu a obkroužení jednoho kola jsem zjistil, že mi nejde dotáhnout vratiplachta. Tušil jsem, že je zle a vyrazil pomalu ke břehu. Po vyndání lodi z vody a sejmutí nástaveb se mé obavy potvrdily. Opět se mi sesmekla nekonečná smyčka z bubnu a zamotala se. To samé se mi stalo i na minulém setkání v Buňkově při regatě. Zbytek rozjížďky jsem strávil na břehu opravou strojovny. Vyjmout strojovnu z trupu, rozmotat provázky, navinout je zpět na buben a zase celou strojovnu nasunout do podpalubí. Po sestavení všechno chodilo jak má, a já doufal, že tím moje smůla končí. Leč mýlil jsem se.
Při třetí rozjížďce už byl opravdu silný vítr a Dorian opět polehával na hladinu a nabíral vodu. A opět po nějaké době zjišťuji, že mi nejdou přitáhnout plachty. No to snad není pravda, vztekám se. Opět vyndávám loď z vody. Nahlédnu s hrůzou do podpalubí, a co nevidím. Nekonečná smyčka je na svém místě tak jak má být!  Zkouším chod strojovny. Všechno chodí jak má, jen servonaviják  plachet chodí nějak trhaně a vydává podivné zvuky. Po rozjížďce jsem s Pepou Mrákotou, společnými silami vyměnili původní servonaviják za nový. Tímto Pepovi ještě jednou Velký DÍK za odbornou asistenci. Pitva starého navijáku ukázala, že jsou ulámané zoubky na jednom pastorku v převodech. To se mi u navijáku ještě nestalo! Co dodat… holt Dářko.
Večer se grilovalo. Dávám si buřty s Pirátovou speciální hořčicí. Přijíždí Bambinot a nejede sám. V autě má Bettynu s upravenou takeláží. Večer vytáhl Rosťa Dyba kytaru a začala hudební produkce. Pirát, Pavel a Filip jdou „za písničkou“ na hráz. Já znaven, po anglicku mizím do svého brlohu už asi v 22 hodin. Spím spánkem spravedlivých, leč v půl druhé mě nějak přepadla potřeba jít se vyčůrat. Když se tak vracím ze záchodu zpět do auta, potkávám Piráta a Pavla, kteří se právě vrátili z hospody. Dávám se s nimi do řeči a sdělují mi své zážitky. O nic jsem nepřišel. .. (Jediné co, tak jsem zaspal příjezd Petry Kotlárové, která přijela na Dářko VLAKEM a kterou přivezl z nádraží René Walenta.) Dávám si s těmi výtečníky poslední šláftruňk a jdu ještě spát.

Sobota 

Budím se vyspaný a s čistou hlavou. Následuje vydatná snídaně. Dnes to vypadá na bezvětří. Strojím loď a dávám plné oplachtění. Bambinot vedle mě také skládá dohromady Bettynu a nadává u toho. Pak mě Pepa Mrákota žádá o asistenci na člunu. Posouváme vrcholovou bóji blíž ke břehu, protože v trase nám zakotvila loď. Nehne se ani lístek na stromě a tak se start první rozjížďky posouvá až na 11 hodinu. Využívám volného času a půjčuji si od Pavla Macháčka nafukovací kajak. Dělám si takové malé kolečko kolem jachtklubu a okukuji skutečné lodě a užívám si nezvyklý pohled z vody na to naše hemžení na břehu. V 11 hodin začíná první rozjížďka a začíná též trochu foukat…
Už od rána potkávám různé známé, které potkávám obvykle jen zde na Dářku. Ráno se objevil Jarda Tesař s Olomouce. Děkuji za ochutnávku ořechovice!  Po první rozjížďce nás přišel pozdravit Petr Bašek i s rodinou. Jsou zde jen na otočku a pak pokračují dál v rodinném výletu. Také nesmím zapomenout na mého kamaráda Lukáše Večeřu…
Oběd opět na hrázi. Dneska mají gulášovou polévku a masovou směs s bramboráčky. Po obědě si dávám opět šlofíka. Někteří využívají pěkné počasí ke koupání. Bambinot si hraje na bójku…
Ve 14 hodin druhá rozjížďka. Po jednom obkroužení trojúhelníku mi opět nejdou přitáhnout plachty. No to už snad nemůže být ani smůla! To je prokletí! Nebo sabotáž! Pluji s lodí na břeh. Nekonečná smyčka je zase dole z bubnu a já už potřetí vyndávám strojovnu a přemýšlím. Na suchu vše chodí jak má. Otěže se, jak se zdá, nikde nezachytávají. Proč tedy nekonečná smyčka občas spadne z bubnu? Takových let to fungovalo a teď tohle? Proč? Jediné co mě napadá je, že nekonečná smyčka padá z bubnu proto, že se v nějaký moment povolí či prověsí. Slabým článkem musí být pouze napínací kladka. Dochází mi, že jsem po jednom Buňkově měnil napínací pružinu a asi je sladší než ta předchozí. To musí být ono! Ale co teď s tím. Jiné pružiny tu nemám. Rozhodl jsem se napínací kladku natvrdo přivázat k nosnému rámu tak aby kladka trochu napínala, ale nemohla se vytáhnout příliš, aby se neprověsila nekonečná smyčka. Zbytek víkendu ukázal, že toto provizorní řešení zafungovalo a konečně jsem si mohl zaplachtit bez poruch. Třetí rozjížďka byla v 16 hodin. Krásně jsem si zajezdil a dojel jako třetí v pořadí!
V 18 hodin probíhá slavnostní vyhlášení výsledků. Následuje grilovačka s povinným dojedením všeho masa. Jistý moudrý člověk to nazval Svátky obžerství. Po večeři se s námi loučí Doušovi a jedou směr Písek. Také Bambinot už je na cestě domů. Čeká ho dovolená na maltě. Nebo betonu?
 Část lidí (Dybovi, René, Franta a Petra) není u grilu ale v hospodě na hrázi.  Pivo Koníček pod stanem totiž už došlo… Po večeři se společně s několika dalšími lidmi (Zdenda, Pirát, Pavel a Filip) také přesouvám do hospody „na jedno“. Na chvíli se k nám přidaly i Irenka a Vláďa.
Seděli jsme tam až do zavíračky a probíraly všechno možné i nemožné. Namátkou: Fotografování, GDPR, nákupy přes rohlík a jiné web-obchody, auta, motory, ženy, nepublikovatelné zážitky… Pak jsme se ještě přesunuli zpět do jachtklubu a já jsem ještě s hrstkou vytrvalých seděl až do 2 hodin ráno pod stanem. Tam jsem ještě dostával závěrečné tipy, co uveřejnit v tomto článku a co raději nezveřejňovat. Nikdy.

Myšlenka dne – Ohleduplnost na vodě (i mimo ni). Inspirace: Lenka vs. Pirát.

Někteří piráti tvrdí že NSS je kontaktní sport, jenom proto, aby měli výmluvu pro svou agresivní a bezohlednou jízdu. Přitom naše rozjížďky se řídí pravidly a tím prvním a nejdůležitějším je zabránit kolizi modelů! Teoreticky jde tedy o bezkontaktní sport. Prakticky však samozřejmě ke střetu dochází. Příčiny jsou různé. Špatný odhad vzdálenosti, zakrytí výhledu na model, porucha modelu (např.  ztráta signálu), nemožnost řídit model z důvodu bezvětří (volné driftování modelu) nebo naopak příliš silného větru (model leží bokem na hladině a je někam unášen bez možnosti změnit kurz). Ale hláška „Je to kontaktní sport“ by neměla být výmluva pro bezohlednou jízdu!

Další věc, kterou bych chtěl zdůraznit je komunikace mezi modeláři na břehu. Je mnohem lepší dopředu zahlásit třeba: „Uhni mi, Mluvko, mám přednost.“, než beze slova taranovat mého nebohého Doriana a pak to hasit slovy: „Tak snad vidíš, že mám přednost, né?“ Ne! Ne každý si okamžitě uvědomuje, jak je to na vodě s předností. Zvlášť když má plné ruce s řízením nebo sleduje jinou situaci. Takovým bezohledným jednáním dochází k poškození našich krásných modelů. A to je zbytečná škoda.

Vyzývám Vás, buďme k sobě více ohleduplní a komunikujme spolu. Našim cílem je přece krásný prožitek z jízdy a ne vztek a frustrace z poškozeného modelu. A když už se s někým srazíte, je hezké se aspoň po rozjížďce zajímat, jaké jsou způsobené škody a případně se i omluvit.

Ale dost už mravokárcovství. Zním jako Jaroslav Foglar…
 

Neděle 

Budím se asi v 6 hodin. Snídaně. Od rána pěkně fouká. Dneska to určitě pojede. S Pepou rozšiřuji trať a posouváme pravou bójku až někam za druhé molo. Balení velkého stanu. V devět hodin vítr sílí a já sundávám vrcholovku. O půl hodiny vítr ještě zesiluje a usuzuji, že půjde do tuhého. Měním velkou kosatku za malou kosatku a izolačkou oblepuji vše, co se dá. Větroměr ukazuje 7 Bft. A v nárazech 9Bft. Při spouštění lodí do vody jsem náhle mezi námi zaregistroval novou loď a nového modeláře- Petra Matějku. Odněkud se vynořil a po vyhlášení se mi zase ztratil. Ani jsme mu nepředali kormidelní kolo (pravděpodobně) z jeho lodi, které jsme po závodech vytáhli z vody spolu s bójkou…
 V 10 hodin začíná regata. Ti nejrozumnější zůstávají raději na břehu.  Přesto vyplouvá 10 lodí. Začíná boj o přežití. Někteří rozumní kapitáni raději brzy po startu míří ke břehu. Rosťa Dyba vyměnil svoji loď za Andrejčinu a s ní odjel celou regatu. V prvním kole jsem také přemýšlel, že to vzdám. Za poslední bójí se mi nedaří obrátit loď proti větru a po větru mě to unáší někam doprostřed Dářka. Michal Šenekel už pro mě chtěl jet se člunem, ale vítr v té chvíli trochu polevil a mě se nějak podařilo loď obrátit na správný kurz a začít pomalu a bolestivě postupovat zpět proti větru ke startovní/ cílové bóji. Takto jsem obkroužil asi 4 kola a už je hodina za námi a s ní i konec regaty. Za mě byl vítěz každý, kdo dokázal v těchto těžkých podmínkách v pořádku dojet. Žádná loď se naštěstí nepotopila. Někde u břehu se akorát nedobrovolně vykoupal Michal Šenekel. Snad prý při vystupování z gumáku ale podrobnosti neznám…
Krátce po dojetí přišlo vyhlášení a ocenění. Dostávám do sbírky sklenici Svijany, pár podtácků a několik propisek. Pak už jen loučení a první odjezdy. Ještě pomáhám s úklidem trati a nakládkou člunu. Také Zdendovi pomáhám sbalit přístřešek a pak už mezi posledníma pomalu mířím k domovu.
 

Byl to výživný čtyřdenní pobyt a moc se mi tam s Vámi všemi líbilo. Tak se budu těšit na přes rok zase. AHOJ.

Text: Milan Mluvka Dvořák
Foto: Mrákotovi

Výsledky zpracovala, jako vždy precizně, Irenka, dostal jsem je hned v pondělí včetně krátkého povídání a také se spoustou fotek od Vládi. Tak ještě, jako bonus, pohled na tuto hezkou akci slovem Ireny a objektivem Vládi… 
Jirka 

Dářko ve všech podobách

Začali jsme se sjíždět tradičně ve čtvrtek. Do odpoledne jsme čekali na Milana s cirkusem, protože ten si zaměnil čtvrtek za pátek. Čtvrteční večer byl nejchladnější a pak už teplota jen stoupala. Postupně se sjelo 18 lodí, někteří jen na pár jízd, ale poježděníčko a posezení jim stálo za to.
Pátek začal příznivým větříkem pro všechny lodě. Se svou novou lodí STÁR 45 překvapil Zdeněk Kopecký. Jela se dokonce i mimořádná jízda navíc. Vítr vydržel až do večera a tak si to všichni pěkně užili. Zato sobota začala bezvětřím. Občas sice trochu fouklo, ale poslední jízda byla o kolo zkrácena a i tak to bylo trápení a postávání. Oproti tomu večery se vydařily úplně všechny! Několikrát jsme také volali Michalu Medvěděvovi s živými vstupy.
Nedělní ráno se rozfoukalo snad i za sobotu, ale přesto šlo na vodu na regatu 10 lodí, ale pár jich to obratem vzdalo. Rosťa Dyba vyměnil svoji loď za Andejčinu a s ní celou regatu odjel. Po vyhlášení došlo stále za velkého větru k zabalení lodí i stanu a rozjezdu všech spokojených plachetničkářů. 

Díky za perfektní organizaci Mrákotům. Ti se střídali v jízdách s jednou lodí, občas si i během jízdy předali vysílačku, když musel Pepa vyjet se člunem. I tak se dělenými jízdami  umístili na předním místě, ale jako organizátoři se vzdali pořadí (konečně je to tradice, protože to tak dělal i Michal Medvěděv).
 

Text: Irena Rosenbergová
Foto: Vláďa Bláha