Kristýna 2023

Jistě, kemp se za tyto roky změnil, a to zejména v posledních dvou letech. Z té původní „přírodní“ Kristýny je nyní kemp moderní, s vjezdovými závorami, se spoustou stánků i s různými omezeními oproti minulým rokům. Je ale nutno to chápat, jako logický zájem majitele, města, jak celou oblast mít pod kontrolou. Například závory chrání kemp před nočním pohybem cizích aut po kempu – tak jak jsme před lety měli možnost se přesvědčit při vykradení několika námi obydlených chat.Na druhou stranu je zde stálá podpora města a jeho vedení, kdy se „naše“ Kristýna postupně dostala mezi top tradiční akce, které jsou vnímány i lidmi jako něco, co patří k jaru. Takže dotazy ve čtvrtek, při stavbě stanů, plat i kotvení majáku směřovaly jasně k tomu, zda a kdy budeme jezdit. Tedy proto ten pocit jako doma…

Pravda, letos jsme se poprvé potkali s jinou tradiční akcí, dálkovým pochodem Lužická 50. Ta je sice také tradičně počátkem května, ale letos poprvé se její ranní start a cíl přesunuly z centra města právě do kempu. Takže sobotní ráno v kempu začalo již po páté hodině, kdy startovala první vlna chodců-běžců na nejdelší trať. Samozřejmě i s hlasitým doprovodem hudby a moderátora. Hudby, která asi měla probudit spáče v kempu, aby se dostavili na start. Vzhledem k tomu, že naše první jízda byla na desátou, tak to nebylo příjemné. Například Ladouse to zvedlo z vyhřáté postele a pokusu dosáhnout ztišení reproduktorů… vybrali si, nic zlého netuše, chatku pár metrů od „stage“. Takže možná při stanovení příštího termínu zkontrolovat, kdy se koná Lužická 50 a trefit se jinam. Přeci jen provoz kolem startoviště byl celodenně dost vysoký, účastníci startovali celé dopoledne a vraceli se až do pozdních odpoledních hodin. Zase bylo hodně diváků – pochodů na všech trasách se účastnilo asi 1700 lidí. 

Tak se oslím můstkem dostávám k počasí, které turistům příliš nepřálo. V noci na sobotu přecházela studená fronta a tak po slunečném pátku, se stálým větrem cca 4m, měnícím se přes den od JV k JZ, následovala deštivá noc. Zmíněná první vlna tedy startovala za deště, který se postupně mírnil. Naše první dvě jízdy byly ještě za slabého větru, ale už bez deště. Také turisté kolem procházeli v lepší pohodě a bez pláštěnek. Přes den se pak projasnilo a vítr zesílil až k horní hranici regulérnosti. Nicméně jak páteční, tak i sobotní program jízd byl splněn, myslím, že podmínkami ke spokojenosti většiny z nás. Nedělní regata se odjela za slunečného počasí s „příhodným a stálým“ větrem.

Účast na soutěži nevybočila z tradičních mantinelů – 5 lodí NSS-A junior, 14 lodí NSS-A senior, 11 lodí NSS-B senior a 3 vícetrupé NSS-D. V součtu tedy 33 modelů ze tří států. Na startu ze známých důvodů chyběly modely a modeláři z Ruska, bohužel ale nám stále chybí kamarádi ze Slovenska. Je to daleko, ale pro letošní dva německé účastníky, Borka Dvořáka a Uliho Schrama, to bylo ještě dále. Tak snad příště. Chyběl nám také Marian Taborek, tradiční hlavní rozhodčí setkání, bohužel ze zdravotních důvodů. Snad už je vše v pořádku. Jeho roli zastoupil Michal Daranovski, také stálý účastník snad všech setkání na Kristýně.

Nové a staronové lodě

Staronovou lodí kategorie NSS-A je Corona II, kterou máme všichni spojenu s pravidelnou Miss Barbora, tehdy jedinou soutěžící ženou v našem společenství. Corona II se vrátila na vodu v juniorské kategorii kormidlovaná Antonínem Kolarčíkem, letos osamělým juniorským slezským soutěžícím. Sea Cret (Mořská krysa), loď ze stavebnice polského juniora Andrzeje Konického, se myslím ještě na vodě neobjevila. Stavebnice ala SeaWind je tedy v tomto smyslu novinkou. Mezi seniorskými Áčky jsou dvě novinky, obě z Polska a obě se mi bohužel nepodařilo najít mezi záplavou fotografií. Nakonec jsem si nechal loď Uliho Schramma se jménem Nepomuk. Tato loď byla s výtlakem cca 20 kg nejtěžší lodí a její dvoumužný transport (nejen) na molo se stal velmi sledovaným. Loď známe z videí kde je na ní demonstrován funkční, plně ovládaný spinaker a kosatka s funkčním rolfokem. Loď také vozila na palubě kameru a tak se snad dočkáme zajímavých záběrů z jízd NSS-A. 

Na vodu se vrátil také Theo, se kterým se sobotních a nedělních jízd účastnila Petra Kotlárová. Petra to s plachtěním myslí vážně, vydala se vlakem z Ostravska na dalekou cestu a připojila se až v sobotu ke Slezanům, kteří jí přivezli loď, a zlákali tak k tomuto výletu. Na Kristýně vlastně poprvé plachtila mezi dalšími loděmi a zvládla to velmi dobře. Ještě jedna motivace zde byla, Petra sama staví loď Pirate a tak setkání na Kristýně využila i k testovacímu poježdění právě se zapůjčeným modelem Pirate II od Libora Halamy (po soutěžích – pro radost). Tak uvidíme, jak ji to inspirovalo, vypadala velmi spokojeně.   

V kategorii NSS-B je jistě novinkou Pen Duick Pepy Mrákoty. Zkušební jízda se sice konala již vloni, ale teprve letos, po celkovém dokončení stavby, které jste mohli podrobně sledovat na stránkách, měla loď soutěžní premiéru. S napětím jsme čekali, kolik bodů za stavbu bude uděleno. Výsledek 93,67 b. je (jistě nejenom pro mne) zklamáním. V historii nejlépe hodnocená Jolie Brise (stejný autor 2014) dosáhla na 96,33 b. a Mariquita (Michal Šenekel 2015) dosáhla hodnocení 96,00. Nicméně i toto hodnocení stačilo na udělení putovního Poháru Karla Egrta za loď s nejlepším stavebním hodnocením právě Pepovi, a to jistě právem. Pavel Macháček také zapracoval na palubě svého knockabout škuneru Helen B. Thomas a doplnil maketové detaily – například čtyři dory. Tyto „štosovatelné“ rybářské čluny patřily k neodmyslitelnému příslušenství každého rybářského škuneru. Na vodě se objevil další škuner, Benjamin W. Latham, patřící mezi staronové lodě. Z jižních Čech s ním přijel Martin Bartička, který loď získal od Jirky Malhause. 
 

Na závěr si nechávám staronovou loď Berbice Milana Kroupy. Tato loď se na Kristýně objevila vloni, nepříliš slavně, ale nedokončila ani první kolo. Naštěstí se ji podařilo díky potápěčům zachránit a tak po mnoha opravách a úpravách přes zimu stála (respektive plula) znovu na startu regat NSS-B, ač se jedná o NSS-C. Letošní Kristýna pro ni dopadla lépe, loď odjezdila několik jízd v pořádku, jen se vyhnula jízdám v příliš silném větru. Druhé NSS-C je Halkon Wojciecha Huka z Polska a právě kvůli nízkému počtu modelů v této kategorii se jejich jízdy hodnotily spolu s Béčky. Snad do budoucna přibydou další lodě v této kategorii, které nebudou jen jednoduché moderní „latiny“ ala Sunfish.

 
Průběh soutěží

Tak trochu jsem to vypsal nahoře, jízdy probíhaly podle časového plánu, bylo dost času na přátelské poklábosení po dlouhých zimních měsících během dne a večery byly vyplněny dalším povídáním a setkáváním u skleničky, dobrého jídla a došlo i na kytaru o pátečním večeru, kdy se dalo pěkně posedět díky teplejšímu večeru. 

Nedělní regata byla rychlá, části přesunu po břehu bylo nutno i běhat a odjelo se 5 – 6 kol za hodinový limit. O to příjemnější bylo (po sbalení modelů) posezení v sále na tradičním předávání cen, kterého se účastnil starosta města Hrádek nad Nisou, pan Josef Horinka.

Při předávání putovních Evropských pohárů nás velmi překvapil Michal Daranovski. Polští modeláři se složili a doplnili chybějící pohár pro NSS-A kategorii (původní pohár zůstal v Rusku, u Raisy Basinové vítězky z roku 2019 a není pravděpodobné, že by byl vrácen). Tento pohár v letošním roce získala Lenka Mrákotová s lodí Machichaco, pohár pro NSS-B získal Borek Dvořák z Německa a pohár pro NSS-D získal Jindra Culek. Pak už byla soutěž zazvoněním na zvon uzavřena, následovalo společné foto, stisky rukou a přání šťastné cesty domů. Tak snad zase příští rok?

Text: Jirka Kreisel (psáno ručně - bez použití umělé inteligence)
Foto: Pepa Mrákota, Rosťa a Andrea Dybovi, Martin Tomášek a Roman Sedláček (úvodní foto)
        Galerie moc hezkých fotek Romana Sedláčka, fotografa z Hrádku, na webu Zonerama

Video: Uli Schramm - doplněno