Regata Istropolitana 2013

Náhoda tomu chtěla, že letošní Regata Istropolitana, konající se v sobotu 5. října v Bratislavě, připadla na víkend mezi srazy NSS na území ČR. Při takových vyhlídkách bylo zřejmé, že z našich končin na poli NSS žádná velká účast nenastane. Trmácet se na jednodenní akci přes půl republiky není pro každého.
Nakonec jsem české barvy hájil sám, ovšem jen za tu cenu, že jsem se českých srazů z různých důvodů nezúčastnil. Též v RG-65 byla letošní účast našinců slabší. Zachraňoval to jen Milana Sedláček. Coby obyvatel Brna to má na akce slovenského seriálu RG-65 kousek, a tak nevynechá skoro žádnou. Důkazem jeho umu budiž celkové třetí místo letošního seriálu.
Shodou náhod jsme na Štrkovec dorazili jako první hodinu a půl před začátkem akce. Já z obavy, abych se nezasekl na rozkopané D1. U Milana těžko říct. Ale to je jedno. Krátce po našem příjezdu se začali trousit domácí. Ráno bylo mrazivé, avšak kolem poledne se udělalo příjemně.
Po jízdě RG-65 vždy následovala společná jízda maket a stavebnic, polední pauza byla proložena předváděním dalších druhů modelů. Nebýt incidentu s proraženou bójkou rychlým člunem, bylo by vše zalité sluncem.

 

 

Na poli NSS se sluší zmínit, že bylo k vidění několik nových tváří. Jednak se jednalo o dva majitele plachetnic od Bobo Ábela, a pak přišli pořadatelé Seneckého majáku 2013 s rozestavěnou plachetnicí Lionheart. Na první pohled u této budoucí krasavice kolemjdoucí zaujala rychlost skasání plachet. Stačí jako stěžeň použít tyč od záclon s drážkou a jezdci. V jednoduchosti je krása. Maketovost možná trochu trpí, ale pět metrů od břehu to nikdo nepozná.

 

 

Moje maličkost do bojů vyplula s plachetnicí Benjamin W. Latham. V silném větru řídila spíše ona mně, než já jí. Chtělo by to odebrat pár plachet, ale to bych ty pracně vázané špagáty musel uřezat, protože jsem na tuto eventualitu nějak nepomyslel... Ale cílem jsem projel, tak co?
Když jsem plachetnici vyjímal z vody, zdála se mi nějaká těžká. Aby ne, podpalubí bylo z půlky plné vody. Vybral jsem jednu stříkačku, dvě, tři... Bylo zřejmé, že takto to nikam nepovede. I rozhodl jsem se vylít vodu vrchem. To se hezky řekne, hůře udělá. Vylívajíc vodu napůl na sebe a napůl na vše okolo jsem snad uchránil servo kormidla i navijáky, avšak přijímač schytal plnou dávku.
Přestože jsem měl s sebou ještě jeden, raději jsem od dalších pokusů o soutěžní jízdu upustil a nechal podpalubí řádně vyschnout. Jelikož jsem nebyl jediným, kdo za daných podmínek s modelem zápasil, sklidil jsem předposlední příčku z 11 možných.

 

 

Mezi RG-65 se pralo 16 mořských vlků. Vyhrál Juraj Kalorus, který v NSS za svou Tuigu dostal i ocenění za nejhezčí přítomný model. Druhé místo obsadil Milan Sedláček. Zbývající příčky najdete v souboru s výsledky.
Nezbývá než doufat, že za rok bude účast z českých luhů a hájů hojnější. A to jak na jaře v Kútech (11. - 13. dubna), tak i při Regatě Istropolitana 4. 10. 2014.

 

 

 

ladous

P.S.: Musím pochválit pořadatele za to, jak na místě rychlou improvizací zorganizovali jednokolový závod kolemjdoucích dítek. Připomínalo to pohled na závody FSR, kdy je molo plné mechaniků. Tentokrát však šlo o instruktory jízdy s RG-65.