Úvod > Modely > Z loděnic > Dorian III. druhé pokračování

Dorian III. druhé pokračování

21.02. 2009 | Z loděnic Vložil(a): Jirka

ZL_005_007B

Stavba třetího Doriana pokračuje. Teď vlastně uvažuji, jestli je ta číslovka III. správně - Dorian je: Jarda Zeman, Michal Medveděv ... a vlastně ještě autorský Dorian Gray Borka Dvořáka, který už je také k vidění na stránkách v . Nicméně, jednou jsem už Milanovi Dvořákovi přidělil tuto číslovku a to tak zůstane...

Co předcházelo plaňkování

Už během stavby kostry jsem přemýšlel, jak a čím loď oplaňkuju. V návodu pan Dvořák doporučuje dřevo abachi (nebo též wawa, ayous či žluté dřevo) Přemýšlel jsem i o balze která by pro mě byla dostupnější, ale nebyla mi doporučena, že je prý na obšívku moc měkká. Zvažoval jsem i dvojité plaňkování. To mě lákalo hlavně proto, že jsem nikdy předtím nic neplaňkoval a tak by se dala první, třeba ne moc podařená vrstva planěk z balzy či smrku schovat pod druhou vrstvu planěk z dýhy. Navíc by se první vrstvou vyrovnaly všechny nerovnosti trupu a byl by připraven dobrý základ pro dýhovou vrstvu. Jenže dýhu jsem doma neměl žádnou, a tak jsem se rozhodl, že když už budu shánět dýhu, tak zkusím sehnat přímo abachi a budu plaňkovat jen jednou a naostro!!!

Abachi se mi podařilo splašit v Domašíně ve filiálce firmy Jafholz. Byli dokonce tak ochotní, že mi prodali jen jeden list dýhy (který by vystačil na 2 Doriany), namísto celého balíku, (zásoba materiálu do konce života). Jinde prý nechtějí prodávat dýhy po listech. Dýha, kterou jsem koupil, má tl.2,5 mm místo požadovaných 2 mm což jsem vzal jako plus. Počítal jsem s tím, že budu asi stejně hodně brousit…

Výroba planěk

Teď jsem měl materiál na obšívku, ale neměl jsem ho na čem nařezat. Proto jsem ze zbytků prkýnek a žiletkových plátků do hoblíku spáchal něco jako balzořez.

Balza s tím šla řezat skvěle. Abachi už trochu hůř. Přece jen je o něco tvrdší. Musel jsem ji balzořezem protáhnout několikrát a to z obou stran a pak se teprve odřízla jedna plaňka. Abych se při výrobě planěk nepořezal, vyrobil jsem si k balzořezu ještě něco jako přítlačný přípravek. Plaňky jsem řezal na šířku 10 mm. Vždy, když jsem jich měl víc (cca 20 ks), postavil jsem je k sobě na výšku a brusným špalíčkem jsem lehce přebrousil jejich hrany, čímž zmizely drobné otřepy po řezání a plaňky získaly rovné hrany.

Vyrovnání kostry

Před samotným plaňkováním se musí celá kostra vyrovnat a na předním vazu vydlabat drážka pro zapuštění planěk. Vyrovnání kostry se provádí tak, že se přes jednotlivá žebra položí lišta a pohledem se kontroluje, zda je její ohyb plynulý a zda se přitom dotýká všech žeber. Žebra se pak podle toho buď lehce přibrousí, nebo se chybějící materiál dolepí. Přiznám, že vyrovnávání kostry mě moc nebavilo a tak jsem dolepoval na žebra balzové proužky i v průběhu plaňkování. Taktéž zápustnou drážku jsem vyřezával až během plaňkování… Prosím neberte si ze mě příklad.

Tak, měl jsem jakš-takš vyrovnanou kostru (aspoň pro prvních pár planěk) a měl jsem i nařezané plaňky. Přesto jsem ještě s plaňkováním otálel. Nebylo mi ale úplně jasné řešení zádě. Stále jsem nevěděl, k čemu tam mám plaňky přilepit. Proto jsem nejdříve začal sestavovat záďové zrcadlo. Tady jsem tak trochu improvizoval, protože řešení podle plánků mi nebylo moc jasné. Do outoru na zádi jsem zalepil sloupky (dalo to práci vyrovnat je všechny tak, aby měly správné úhly ve všech směrech). Sloupky dole přečnívají přes hranu outoru a na tyto přečnívající konce jsem nalepil kousek překližky tl. 0,8 mm tak, aby byla zároveň s hranou outoru. Rohy jsem vyplnil balzou a obrousil do správného tvaru. Pod outorem tak vznikla plocha na kterou už šlo přilepit plaňky. Obrázky řeknou asi víc než tenhle zmatený popis…

Přes zkosení outoru jsem přilepil první prkno záďového zrcadla, které je dole tvarované do oblouku (správný tvar tohoto prkna se mi povedlo trefit až asi na třetí pokus). Toto prkno slouží zároveň jako doraz pro plaňky.

Toto mé řešení ale asi není úplně ideální. Přečnívající sloupky nahoře mi budou nejspíš překážet v pokládce a broušení paluby. Dnes bych záď udělal trochu jinak. Prostě bych přes oblouk zádě přilepil překližku (tl.cca 1 mm) která by přesahovala jen dolů a tvořila dosedací plochu pro přilepení planěk. Na tuto plochu bych přilepil celé záďové zrcadlo složené ze 3 vrstev materiálu (abachi-překližka-abachi) kladených na sebe křížem. Sloupky záďového zrcadla by se zalepily až po pokládce paluby spolu s ostatními sloupky na bocích lodi. No nic. Příště už budu vědět…

A nyní konečně plaňkování!

První pár planěk jsem položil 6.ledna 2008. První plaňku jsem nechal podle návodu přečnívat přes hranu outoru o 2 mm. Na přídi dokonce o něco málo víc. Nějak mi to nevyšlo. Vůbec, příď se mi celá nějak nepovedla. Plaňkoval jsem od paluby dolů. Vždy levou a pravou plaňku. Na žebra jsem je lepil gelovým vteřiňákem. Ten má oproti tekutýmu vteřiňáku tu výhodu že se nerozlije všude, kam to není potřeba. A když se s ním přece jenom trochu „opatlá“ obšívka, tak se nevsákne tak hluboko do dřeva a je možný jej odbrousit. Plaňky byly dlouhé jen metr a bylo třeba je nastavovat. Já je nastavoval na tupo vždy na některém žebru střídavě na přídi a zádi

Snažil jsem se držet rady, nezužovat několik prvních planěk. Prý to vypadá pěkně. Už při druhé plaňce jsem ale zjistil, že to bude problematické. Třetí plaňku jsem už musel na zádi zhoblovat a následující plaňky taky. Na přídi se mi podařilo bez zužování položit celkem 5 planěk. Zbylé plaňky jsou rozměrové a tvarové unikáty až na několik posledních u kýlu. Ty jsem nemusel už zhoblovávat vůbec. Za zmínku stojí oblouk u vrcholu zadního vazu (nevím jak tohle místo trupu správně pojmenovat…) Tady se plaňky už nezužovaly, ale bylo je třeba spíš naopak roztáhnout. Vyřešil jsem to tak že jsem do mezer mezi nimi napasoval klínky. Stejně se mi myslím nepovedlo v tomto místě plaňky ideálně natvarovat, ale už jsem to tak nechal. Nechtělo se mi to už předělávat…

Právě když už jsem se dopracoval k tomuto oblouku, tak jsem už prostě musel chtě-nechtě přilepit k trupu mrtvý kýl (nebo ploutev- jak chcete). Jeho druhá verze už byla tvarově a symetricky mnohem lepší než ta první. Zalepeno opět epoxidem a pojištěno asi 7 vruty. Snad to bude držet… Po zalepení mrtvého kýlu jsem na zadní vaz přilepil plát dýhy, který vlastně vytváří drážku pro kormidlo (nevím, jestli se tomu tak správně říká). Další plaňky jsou položené už bez zužování. Oplaňkoval jsem i mrtvý kýl.

Ještě k ohýbání planěk. Ohýbal jsem je dle rady pana Dvořáka. Lišty jsem nejdříve namočil asi na 5 minut do vany (nebo i na déle, když jsem na ně zapomněl) a pak jsem je ohýbal na žehličce, upnuté ve svěráku žehlící plochou nahoru. Šlo to docela dobře. Jen výjimečně jsem musel u nějakých ostrých oblouků namáčet a ohýbat vícekrát. Pak jsem je přichytil na trup kolíčkama, aby vyschly a pak jen lehce dotvarovat hoblíkem a přilepit. Žehličku jsem si vypůjčil od babičky „asi na týden…“ s tím, že když ji bude potřebovat, tak mi zavolá a já ji přivezu. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že si koupila úplně novou, napařovací. Tímto jí děkuji, že mi přenechala tu starou.

No, abych to nějak uzavřel. Trup jsem doplaňkoval letos o Vánocích. Z toho vyplývá, že mi obšívka zabrala skoro celý rok. Je mi jasné, že za tuhle dobu je možný postavit loď celou. Mou jedinou výmluvou je, že jsem neměl čas a nebylo mi úplně jasné jak do toho. Nebo že by za to mohla má lenost…?

Pokračování snad dřív jak za rok. Příště něco o povrchové úpravě, laminování a lití olova…

Milan Dvořák