Soutěžní plachetnice Mariquita

loděnice Jablonec nad Nisou & Desná v Jizerských horách

vodoryska 1125mm

výtlak 15,4kg

plocha plachet 1,85m

celková délka 2040mm

šířka 278mm

měřítko cca 1 : 18,7

 

Někdy kolem roku 2013 vznikl v jablonecké Kroupově loděnici model této lodě řadící se do kategorie NSS-B. Na jaře roku 2014 se při zkoušce na Novoveském koupališti díky velmi silnému poryvu větru poškodila takeláž a loď skončila v suchém doku Milanovi dílny. Po několika měsících mi byla loď stavitelem nabídnuta ke koupi s odůvodněním, že se mu nechce opravovat a navíc se zakoukal do jiné milenky. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a plachetnici se svolením manželky Martiny koupil. Doma jsem loď sestavil a zhrozil se. To co se venku zdálo být velké, bylo v bytě obrovské. Ke stropu nám zbývalo asi 5 cm místa. No co naplat byla doma, tak jsem si vzal v zaměstnání týdenní volno a dnem i nocí opravoval, protože se blížilo setkání modelů plachetnic na Velkém Dářku. Na tomto setkání jsem s lodí odjel téměř všechny jízdy. Přestávky mezi nimi vyplňoval seřizováním a úpravami dle rad zkušených kolegů. Bohužel dlouhý pobyt ve vodě způsobil poškození paluby a tak loď putovala do suchého doku v mém obývacím pokoji. Nyní tedy přišlo na řadu řešení problému co s palubou. Jedno bylo jasné. Kvůli ošetření paluby z vnitřní strany musela paluba dolů z trupu, protože se mi nechtělo ji složitě natírat vnitřkem trupu. Palubu se podařilo téměř bez poškození odříznout. Protože bylo třeba ji nechat řádně vyschnout, tak jsem pokračoval prací na strojovně. 

 

Strojovna

 

Dalším dílem ve strojovně je dvojitá lanovnice, která je vložena do otěže vratiplachty. Tuto lanovnici jsem musel použít, protože jsem chtěl umístit uchycení otěže k ráhnu a k trupu v místech dle skutečnosti což ale neodpovídalo násobku hloubky stěhovky. Na trupu z vnitřní strany je dřevěný držák s přišroubovanou hřídelí. Na této hřídeli je na dvou ložiskách ona lanovnice se dvěma rozdílnými průměry, které určují násobící poměr. Přes lanovnici je kryt z plexiskla a PET láhve. Mezi lanovnicí a krytem musí být minimální mezera, aby do ní nemohla otěž spadnout. 

 

 

 

 

Protože práce na strojovně zabraly několik měsíců a paluba se stále nevracela do původní podoby, rozhodl jsem se udělat palubu novou. Jako nejvhodnější konstrukce se mi jevilo použít laminátovou desku a na ní lepit jednotlivá prkna paluby. Zakoupil jsem tedy desku laminátu o tloušťce 0,5 mm a na ní překreslil tvar trupu. Prkna paluby o šířce 4 mm jsou nařezány z olše a teaku. Několik lišt bylo vždy srovnáno do boku a jedna hrana polepena černým papírem. Následně byly lišty od sebe odděleny žiletkou. Lišty jsem lepil vteřinovým lepidlem od okraje paluby a postupně je lícoval do královské plaňky, kterou jsem vždy vyjmul a vlepil ji až jako poslední. Když jsem se s lištami dostal až k místu, kde byl zamýšlen montážní vstup do trupu, prořízl jsem laminátovou desku podle lišt, ale na několika místech jsem nechal tento vyjímatelný díl připevněn technologickými můstky. Po dolepení zbývajících lišt byla celá paluba přebroušena vibrační bruskou a dokončena cidlinou. Po proříznutí můstků odpadla část paluby, která po obvodě dokonale lícuje. Otvor je ze spodní části olemován laminátem se zářezy, do kterých zapadají dřevěné lišty nalepené na vyjímatelné části paluby. Tento prvek tvoří jakési zámky, které po vložení části paluby do otvoru a jejím posunutí vzad ji téměř po celém obvodě uzamknou. Do trupu byly vlepeny jasanové výztužné lišty a celá paluba epoxidem přilepena na trup.

Již při zhotovování paluby jsem uvažoval o tom jak jí chránit před účinky vody. Každý z mých zkušenějších kolegů má svůj vyzkoušený postup (lakování, voskování, přelaminování).

 

 

Mne po mnoha hodinách strávených na internetu zaujal postup na modelech zřejmě ještě nevyzkoušený. Postupoval jsem tedy takto. Na palubu jsem přilepil vše, co tam mělo být (nástavby, navijáky, kladky, okna, úvazníky atd.) Díly od kterých jsem očekával, že musí opravdu držet, jsou opatřeny čepy, které prochází skrz palubu a z její spodní části jsou opatlány epoxidovou plastelínou. Jako ochranu dřeva jsem použil tungový olej. Jedná se o olej, který se za studena lisuje z čínských tungových ořechů a údajně se v Číně jako ochrana dřeva používá už 1500 let. Tento olej se hluboko vsakuje do dřeva, kde po několika dnech polymerizuje, čímž dřevo vytvrdí, ale zároveň je pružný což je velice žádoucí. Pro lepší vsakování je dobré olej naředit 15% pomerančového oleje, který se pro změnu lisuje ze slupek pomerančů. Pro ještě lepší vsakování do dřeva se může olej ohřát ve vodní lázni na 45 °C .Já jsem ale natíral olejem studeným, ovšem za vysokých okolních teplot. Celou palubu jsem natřel silnou vrstvou oleje a vůbec nevadilo, když jsem zaolejoval i díly, které ochranu nepotřebovaly. Olej jsem nechal vsakovat a vždy asi po hodině jsem ho v místech, kde zůstávaly louže, rozetřel do suchých míst. Přibližně po šesti hodinách jsem to, co se nevsáklo, vytřel do sucha papírovými kapesníky. Z dílů které to nepotřebují, jde olej velice snadno setřít. Dřevo se po nátěru musí opravdu vytřít do sucha, protože vrstva, která by zůstala na povrchu, by bránila těm dalším ve vsakování. Mezi jednotlivými vrstvami jsem nechával týdenní pauzu, aby olej opravdu vytvrdnul. Celkem jsem takto nanesl pět vrstev. Velká výhoda je také v tom, že tento olej nádherně vykreslí strukturu dřeva, ale zároveň časem prakticky vůbec nežloutne. Mezi vrstvami není ani potřeba žádné přebrušování a povrch paluby zůstane matný, což je důležité. Další ohromnou výhodou je vůně, která se po bytě vždy rozlinula. Byly cítit pouze pomeranče, což dcera při prvním nátěru okomentovala slovy: Tady to krásně voní. A byla to také první povrchová úprava v mé modelářské kariéře, proti které nic nenamítala ani manželka. V době psaní tohoto článku má za sebou model soutěžní sezónu a zatím se neobjevil jediný závažný problém s takto ošetřeným dřevem. Ještě je výhodné nejdéle po dvou letech povrch ošetřit jednou vrstvou oleje pro obnovení jeho vlastností. To není vůbec žádný problém a už se na to docela těším.

 

Další práce probíhaly na stěžni a ráhnech. Ty jsem obrousil a namořil tmavým lihovým mořidlem, aby se odstín podobal teakovému dřevu použitému na palubě. Následovalo opět několik vrstev tungového oleje. Stěžeň je k palubě ukotven stěhy a vanty z nerezového milimetrového lanka. Lanka jsou opatřeny mosaznými napínáky s pravolevým závitem pro snadnou manipulaci. Parduny které, kotví stěžeň proti tahu stěhů, jsou z kevlarového rybářského lanka a jejich napínání zajišťují lanové kladkostroje. Všechny kladky použité na modelu jsou zhotoveny tak, aby dokázaly nést velké zatížení při provozu. Jejich pevnost jsem testoval na zavěšeném mincíři, ale při zatížení 25 kg praskaly použitá lanka, tak jsem, dále zatížení nezvyšoval. 

 

 

 

Pro výrobu malých rotačních dílů jsem si vyrobil kopírovací soustruh s pantografem. První jeho použití bylo při výrobě kormidelního kola. K popisu soustruhu se vrátím v samostatném článku někdy v budoucnu.

 

 

Paluba je samozřejmě plná dalších detailů, které loď dělají lodí. Naštěstí je internet plný krásných obrázků skutečné Mariquity a tak o inspiraci nebylo nouze. Kamarády jsem například překvapil obšitím velkých kladek na zádi kůží. Více na fotografiích modelu.

 

 

Následovalo hrubé seřízení plachet na suchu a dne 3.5.2015 opětovné slavnostní spuštění na vodu za účasti klubových kolegů a dokonce i za asistence policie. Spuštění proběhlo k mé spokojenosti, vše fungovalo dobře.V průběhu celé sezóny jsem model seřizoval a došlo i na novou vrcholovou plachtu s menší plochou do silnějšího větru. Po dobu uzamčení vody musím ještě upravit olověnou bombu a zamaskovat drobné šrámy na trupu získané na soutěžích, protože se jedná o kontaktní sport. Tím by měla být tato krasavice opět připravena vyrazit brázdit naše malá moře.

 

Michal Šenekel (c) 2015

 

 

Čas neúprosně běží a od sepsání článku, který vyšel i v časopisu RC revue mohu doplnit následující zkušenosti po dvou sezónách provozu modelu, hlavně  s palubou ošetřenou tungovým olejem. Po první soutěžní sezóně byla paluba bez nejmenších známek poškození, ale přesto dle doporučení dostala jeden oživovací nátěr. Takto obnovený povrch má za sebou další sezónu. Po dvou letech je povrch stále jako nový a nedošlo ani k zažloutnutí známému třeba u fermeže. Před další sezónou dojde opět na oživovací nátěr.

 

Co se týká  ostatních věcí, došlo na vhodnější umístění přijímače po jeho utopení. Jediný přetrvávající problém je, že pokud jsou opravdu těžké podmínky a paluba je dlouho pod vodou a nebo je přes noc hodně vlhko, jde díky roztažení dřeva hůře nebo nejde vůbec sundat část paluby. Myslím že se dá hovořit o setinách možná nějaké desetině milimetru. Stačí ale půlhodina na slunci a je po problému. Tento stav by ale určitě nastal za jakékoliv povrchové úpravy. Je to dáno konstrukcí a přesností odnímací části paluby.

 

Michal Šenekel, únor 2017