Buňkov 2018 NSS

 

První překvapení nastalo už ve čtvrtek 14.6. večer, po mém příjezdu, kdy jsem využil připravené postavené plachetnice, vytáhl metr, váhu a další pomůcky a vyzval účastníky k předložení technických průkazů a plachetnic k přeměření. Po trochu chaotickém měření u první plachetnice Libora Halamy se činnosti rychle rozdělily. Já, pod dohledem Jardy Peška, jsem měřil plachty, Petr Lukeš se postaral o vážení, vše pak zapisovala Irena Rosenbergová. Aby nebyly rozměry výšek trojúhelníků znehodnoceny špatným přiložením úhelníku, případně průhybem základny, zvolil jsem pro výpočet plochy Heronův vzorec, který počítá plochu z délek jednotlivých stran. Po přeměření všech přítomných modelů, přišel z pléna dotaz, co vodoryska, tu jsem původně moc měřit nechtěl, ale pomůcky jsem měl, takže jsme využili večerní bezvětří a klidnou hladinu a pomocí maskovací pásky, dvou úhelníků a latě jsme změřili i tu. Přes některé počáteční komentáře chtěli nakonec přeměřit a opravit technické průkazy i slovenští kolegové. Nastalý soumrak jsem využil k přepsání hodnot do počítače, oskenování starých techničáků, které byly tak u 30% účastníků letité, přesto neúplné. Při měření modelů se přeci jen objevila jedna pozitivní změna oproti mistrovské soutěži v Třeboni před třemi lety, kdy se vedla dost různorodá diskuze o náhradním trojúhelníku pro plochu kosatky, event. geny. Tentokrát nad náhradním trojúhelníkem nikdo nepochyboval. Zbylých asi sedm modelů jsem přeměřil v pátek ráno před startem. Před startem se také provedlo bodování hlavně NSS-C a NSS-D modelů, pro které to v letošní sezóně budou asi jediné dvě soutěže. Pak ještě několik NSS-B, především slovenských závodníků. Nově získané hodnoty jsem hned přenesl do startovních a výpočtových formulářů pro páteční soutěž. Rozdíly v R-logu oproti přihláškám byly, zhruba u 20% do 0,02, 40% nad 0,02, tedy na případnou diskvalifikaci a 40% vyšlo stejně, případně si o 0,01 závodníci škodili.

 

Tím, že se jela i třída NSS-D, byly závodní jízdy rozděleny na dvě startoviště. Před stanem a molem na střídačku NSS-A+C a NSS-B senioři a stranou částečně za rákosím NSS-A+B junioři a NSS-D. Oproti soutěžím v Třeboni byly všechny třídy početněji zastoupeny: NSS-A – 8 závodníků, NSS-B – 12 závodníků, NSS-C – 2 závodníci, NSS-D – 5 závodníků a juniorů – 3 NSS-A a nakonec jen jeden NSS-B. Tři z těchto závodníků byli ze Slovenska, české závody často navštěvující Peter Kozák, z českou licencí jezdící Peter Mikulka a Štefan Ábel po delší době s „C-čkovou“ Sultanou. Z českých závodníků se po delší době objevil Petr Bašek s pěknou i u rozhodčích dobře hodnocenou Lizzie May v třídě NSS-B. Většinu jízd se snažil najít náměty na vylepšení jízdních vlastností – zejména geny by se vyplatily předělat.

 

Hned po zahájení to vypadalo, že časový plán bude ohrožen tak, jako na minulé soutěži i přes pozdější začátek nefoukal vítr. Byla tedy dána na vodu nejprve jen jedna plachetnice, aby bylo lépe vidět, jaký je stav nad vodou. Trochu se to pohybovalo, takže bylo rozhodnuto o startu NSS-A+C a juniorech, před obědem pak ještě první jízdy NSS-B a NSS-D. Na vodě byl při jízdách díky slabému větru poměrně klid až na napomínání stále stejných hříšníků kvůli nerespektování zejména přednosti prvního a následně dalších přijíždějících na bóji. Prostě to, že i když jedu dvakrát rychleji než ten, co se už nějakou dobu pohupuje metr od bóje neznamená, že si ho nemusím všímat a mohu se protáhnout mezi ním a bójí. Případný úhybný manévr, leknutí se toho, co se snaží dohoupat k bóji, je většinou vázán na další lodě a dojde k vytlačení až toho, co se od začátku snažil si dostatečně nadjet. V době obědové pauzy se vítr trochu rozfoukal a vydržel alespoň na první odpolední jízdy, což samozřejmě záviděla druhá skupinka, třída NSS-B, které k večeru opět přestalo foukat. Na druhém startovišti byl k vidění skoro stálý obrázek. V juniorských třídách vládly „jezdící“ plachetnice Atlantis a Betty s přeci jen už zkušenějšími kapitány. V NSS-D Jindra Culek v cíli vždy s polovičním časem než Tomáš Jakeš nebo Láďa Douša – pokud se někde nezapomněli a slezská dvojice o něco málo před nimi. Ještě při dojíždění poslední jízdy NSS-B začal ředitel Zdeněk Kopecký vyvolávat nový dřívější čas vyhlášení výsledků první soutěže. Snažil jsem se ho brzdit s tím, kde vezme výsledky, bohužel marně. Takže sotva jsem doklepal do počítače poslední časy, už volal na nástup. Bohužel jsem nestihl prohlédnout jednotlivé listy výsledků a po vyhlášení výsledků našel chybu v třídě NSS-B (zapomenutý upravený vzorec počítající průměrný čas na kolo). Ještě podezřeleji to vypadalo, když jsem se po opravě dostal na třetí místo já, první a druhé v opravené formuláři bylo prohozeno. Fotografie pátečních vítězů tedy neodpovídá výsledkové listině. 

V pátek se také během dne začalo diskutovat o blokování jachtklubu na Sandbergu volejbalisty v době plánovaného červencového termínu soutěže NSS-H. Nakonec to mělo rychlé jednoduché řešení, Zdeněk Kopecký zamluvil v červencovém termínu místo v kempu v Buňkově a hrdě se přihlásil k pořadatelství.

 

 

Co se týká dění na vodě, jedna událost je hodná záznamu, ve třetí jízdě dojel do cíle Zdeněk Kopecký 6 vteřin před Pepou Mrákotou. V sobotu se stala podobná událost v NSS-C, kdy dokonce dvakrát dojel Štefan Ábel s poctivým „C-čkem“ Sultanou o zhruba minutu před Frantou Chmelkou s latinskou plachtou. Po přepočtu to sice už tak nebylo, ale přesto náskok ze stavební zkoušky stačil Bobovi na první místo. Jinak v sobotních jízdách se pokračovalo v hledání vánku nad vodou. Odpoledne přeci jen vítr zesílil, ale jak jsme si v Buňkově už zvykli, byl velmi nerovnoměrný a na každém kousku odjinud. Přesto se většině tříd podařilo odjet jednu až dvě jízdy na pět až šest kol. V sobotu se pořadí tříd na startovištích prohodily, takže poslední dvě jízdy byly NSS-A, a já jsem měl dost klidu na spočítání výsledků, páteční faux pas po vyhlášení výsledků se tedy neopakovalo.

 

Na neděli zbyla tradiční regata, opět nefoukalo, tak se licitovalo, co s tím. Počet zájemců se i díky tomu ještě více zredukoval, a tak se jelo jen v jedné skupině, s tím, že se samostatně vyhodnotily NSS-A a NSS-B. Start byl nakonec až před desátou hodinou. Při čekání na vítr jsme nezaháleli a stačili složit část stanové základny. Při úklidu se našlo několik plných anonymní lahví alkoholu, o které nebyl zájem, a tak se rozhodlo o zakopání na příště (dnes již mohu říci, vydržely). Po posledním vyhlášení vítězů a odjezdu většiny účastníků už nastal jen poslední zádrhel, řediteli Zdeňkovi Kopeckému se nepodařilo nastartovat auto, takže ještě trochu vzájemné pomoci, a nakonec úspěšný odjezd.

 

text: Stanislav Jakeš 16.7.2018

foto: Pepa Mrákota, Zdeněk Kopecký