Z loděnic 2010 / 2

 Schooner Brilliant a Jarda Zeman

První návštěva je u Jardy Zemana, kde se rodí škuner Brilliant podle skutečné lodě z dílny S&S New York. Jarda má hotovou celou „strojovnu“ a takto komentuje postup stavby:
Celá ta stavba mě jde strašně pomalu, asi si to moc užívám a v létě se na půdě zase nedá dělat (horko). I když je na palubě Brillianta dost otvorů, použitelný pro "snadný" přístup k zařízení pod palubou bude jenom jeden. A to po sejmutí střechy z hlavní nástavby, ostatní budou použitelné jenom jako kontrolní při zjišťování funkčnosti zařízení, jsou tak malé, že se tam moje ručka nevejde ani náhodou.
Na hlavní nekonečné smyčky pro ovládání plachet jsem použil opět ozubený řemínek, který mám na Dorianu k plné spokojenosti již třetí sezonu, není jej nutno napínat, nemůže totiž proklouznout, nevytahuje se a ani se neošoupává. Délku přestavění otěží si mohu zvolit počtem zubů koleček,takže na navijáku mám dva druhy koleček a tím na každé smyčce jinou délku pohybu,jednu pro hlavní plachty a druhou pro stěhovku,vratné kladky jsou ze silonu otáčí se na kuličkových ložiskách a nemají ozubení. Vlastní otěže jsou k řemínku připevněny šroubovacími pantovými klemami, pro snadné přestavování na řemínku.Ty jsem vypiloval z části žeber hliníkového chladiče. Kosatka, která se přesouvá přez přední lík stěhovky je obsluhována klasickým dvoucívkovým navijákem, jedna otěž se natáčí a druhá povoluje, pro vedení otěží na druhý bok jsem na Dorianu použil trubičku z umělé hmoty z bovdenů pro řízení modelů, ale špatně se ohýbala do malého radiusu a také její přilepení pod palubu nebylo šťastné řešení,při jedné jízdě v silnějším větru se utrhlo a jízda s volně mávající kosatkou nebyla nic moc.
Toto chci vyřešit pomocí kladiček pod palubou. Protože má Brilliant také pomocnou příčnou plachtu a také abych se zapojil do NSS C je připraven další naviják pro její spouštění a rozvíjení, ještě na něm nejsou namontovány přestavitelné koncové spínače pro omezení délky posuvu. Na konsole dvoucívkového navijáku je místo pro druhý dvoucívkový naviják, který bude ovládat otěže příčné plachty,které povedou dopředu,tedy na opačnou stranu než otěže kosatky.
Brilliant měl v původním provedení před několika přestavbami, jak jsem zjistil z výkresu, který jsem si nechal poslat z loděnice a také z dobových fotografií vyřešený odtok vody, která se dostala za brlení na palubu pomocí odtokových otvorů v palubě a proto jsem udělal funkční kanalizaci z mosazných trubek s výtokem na zádi. Ani instalace serva pro kormidlo nebyla z prostorových důvodů jednoduchou záležitostí, šikmá osa kormidla a hned navazující kokpit tam moc prostoru nenechával, navíc jsem si vymyslil, že by se kormidelní kolo mohlo otáčet, aby nebylo při kontrole rušení nutné obíhat loď, aby bylo vidět na kormidlo. Proto je místo klasické páky ovládající kormidelní peruť použito kuželové kolo a pastorek bude potom otáčet kormidelním kolem.
To všechno jsem potřeboval dostat do trupu dříve, než budu pokládat palubu, abych potom nemusil používat zrcátka a dvakrát zalomené ruce. Ve spodní části kýlu jsem nechal místo pro čerpadlo (co kdyby), a celý vnitřek jsem ještě dvakrát vytřel laminovací pryskyřicí, teď ještě nainstalovat patky stěžňů a mohu pokládat palubu.

 

Dragonfly 1200 a Jindra Culek

Další lodí – tedy vlastně trimaranem, který se rodí zřejmě již pro tuto sezónu je konstrukce Jindry Culka. Ten mi napsal krátký e-mail s několika fotkami, který zněl:

Reaguji na podnět z článku "Z loděnic 2010" a posílám pár fotek z průběhu stavby trimaranu Dragonfly 1200. Loď se momentálně nachází ve stavu, kdy se dokončují poslední úpravy v ovládání plachet a kormidla. Trimaran je pro mne velkou neznámou, a tak jsem již od začátku musel řešit mnoho věcí, které se u jednotrupých lodí nevyskytují. V současné době finišují práce na transportním stojánku, který je velice důležitý. Přepravovat loď složenou je prakticky nemožné a vhodné uchycení a bezpečná poloha při převozu je základem úspěchu pro to, abych se k vodě s nepoškozeným modelem vůbec dostal :o)
Pramenů k trimaranu mnoho nemám, stavba probíhala podle pár nákresů a fotek. Navíc jsem se snažil spíše naplnit své představy o díky tomu některé detaily úplně neodpovídají...

Popis skutečné lodě:
Délka: 12,25m
Délka na vodorysce: 11,2m
Šířka: 8,6 - 4,25m
Ponor: 2 - 0,8m
Hmotnost: 5t
Plocha plachet: max. 95m2
Konstruktér: Börge a Jens Quorningové

Vícetrupé turistické plachetnice nemají takovou oblíbenost jako jednotrupé, ačkoli jejich výkony je v lecčems převyšují. Tento trend se snaží změnit dánská firma, která nabízí celou řadu trimaranů, mezi kterými nalezneme i největší a nejluxusnější Dragonfly 1200. Loď disponuje originálním systémem sklápění plováků, čímž se znatelně zjednodušuje plavba v úzkých kanálech či kotvení v marínách. Zmíněný trimaran má též neobvyklý tvar hlavního trupu. Ve vodorysce se počítá s co nejužším a nejhydrodynamičtějším tvarem, nad kterým je rozšíření, dovolující pohodlnou obyvatelnost uvnitř plachetnice. Loď je celolaminátová.

Popis modelu: 
Měřítko: 1:10
Plováky i trup jsou kvůli dostatečné tuhosti z překližkových žeber o síle 4mm. Obšívka plováků je z borovicové dýhy, kterou jsem u modelu použil poprvé. Trup má kombinovanou obšívku. Rovné části tvoří překližka a oblé dno je ze smrkových lišt o průřezu 3 x 3 mm. Všechny povrchy jsou olaminované. Nosníky k plovákům jsou odpojitelné, tedy oproti předloze nebudou sklopné. Ovládací prvky tvoří dvě serva - pro hlavní a pomocná kormidla v plovácích + servonaviják plachet.

 

Vamarie a Vráťa Emler

Tato loď je pro mne trochu srdeční záležitost. Byla jedním z tipů na model, které jsem si vybral a ledacos o ní zjistil a posháněl. Nicméně když o ni projevil zájem Vráťa, rád jsem mu poskytl to, co jsem měl. Teď, jak vidím pomalu hotový model, jsem rád že Vamarii uvidím na vodě, takto čistě zpracovanou.

Spray z Pardubic a Pepa Mrákota

Tuto loď všichni důvěrně známe. Jednak z loňských článků – od prvního položení kýlu, plaňkování, palubu a dále model loňské sezóny, který se postupně učil a vylepšoval jízdě. V předchozí loděnici nás Pepa nechal nahlédnout do provaznické dílny a teď máte možnost malé ochutnávky vylepšování a doplňování detailů. Detaily jsou to nádherné a pokud vím, leckteré překvapení nás ještě čeká.

Bluenose – známý škuner od Brna Michala Medvěděva.

Kdo zná Šurdu, ten si dovede představit jeho komentář vznikajícího modelu. Většinu slov nelze napsat, protože by to znamenalo zákaz stránek kvůli neslušným výrazům. Tedy jaká je to piplačka a drbačka (slova notně odlehčeny). Nicméně model už okusil vítr v plachtách a tak se na něj podívejte ještě před jeho prvním spuštěním na vodu.

Ománské loděnice

Poslední fotky z loděnic jsou z loděnic opravdových, kde vznikají velké lodě, arabské dhau a to tradiční technikou poctivé práce se dřevem – většinou teakovým.  Současně vznikají i „modely“ – nádherně provedené a řezbou zdobené zmenšeniny pro muzea a hotely. Fotografie mám díky své ženě, která na mne při návštěvě tohoto sultanátu myslela a přivezla mi řadu fotografií, ze kterých se můžete potěšit i vy.

Tak a tímto oficiálně končím zimní "okurkovou" sezónu. No, zase tak okurková nebyla - na stránkách to vřelo a kvasilo - zejména co se týká pravidel a hendikepů. Ti co čas věnovali lodím, ti mají jistě radost ze svých nových nebo vylepšených krasavic.

Přeji všem jisté vyplutí a bezpečný návrat do přístavu v sezóně 2010, která již netrpělivě čeká na odemčení vod našim klíčem.

Šťastnou cestu a těším se na setkání na Kristýně.

Jirka