pondělí 02. srpen 2021 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Modely > Z loděnic > HMS Pickle IV. ... roky 2016 - 2020

HMS Pickle IV. ... roky 2016 - 2020

17.02. 2021 | Z loděnic Vložil(a): Jirka
Rekonstrukce HMS Pickle.jpg
Rekonstrukce HMS Pickle.jpg

Už dlouhou dobu jsem sliboval Jirkovi, že mu přispěju na stránky nějakým článkem o tom, jak pokračuji se stavbou C-čkové plachetnice HMS Pickle. S hrůzou jsem zjistil, že od mého posledního popisu stavby uběhly už více než čtyři roky a já se za tu dobu nijak zvlášť neposunul kupředu. Nyní se tedy prohrabám fotkami, co jsem za tu dobu nafotil a zkusím tu nějak shrnout, co jsem za tu dobu dělal, že jsem nic neudělal…


Rok 2016 v loděnici

V roce 2016 jsem zkonstruoval Ropewalk (česky asi lanový chodník?) na splétání lan. Není na něm nic moc zvláštního nebo nového. Podobnou konstrukci lze najít snad na každém modelářském webu zabývajícím se plachetnicemi. Já jej však zkonstruoval tak, aby na něm šli stáčet lana jak ze tří tak i ze čtyř pramenů. Na výrobu jsem použil překližku, dřevo a stavebnici merkur. Ozubená kolečka na převody jsou také z merkuru. Osy s háčky jsou jen naohýbané hřebíky se stejným průměrem, jako mají tyčky ve stavebnici. Samotná dráha chodníku je čtyřmetrové prkno olemované lištami. První lana pro praktické použití jsem ale začal z různých důvodů splétat až v roce 2020. Fotky řeknou víc. Zadní vozík jsem později předělal, abych jej mohl zatížit olověnými válečky.
Samotné splétání je tak trochu alchymie. Zkoušel jsem různé tloušťky nití, různé závaží a různý sklon dráhy. Chce to zkoušet. Sám se učím za pochodu. Zatím mám tak nějak spletená lanka na pevné lanoví. Použil jsem tuším obuvnickou niť Synton 10. Materiál PES (polyester). Tato niť je pevná a neprotahuje se. Proto mě docela překvapilo jak je spletené lanko jakoby pružné. To dělá asi to zkroucení.  Metr tohoto lanka jsem zkoušel zatěžovat, co snese a dokáže se protáhnout až na nějakých 120 cm. To asi není u pevného lanový úplně dobře. Při samotném splétání se lanko zkrátí asi o třetinu dráhy. Takže na dráze dlouhé zhruba 3,5 metru, dokážu splétat lanka dlouhá asi 2 metry. Sám jsem zvědav, jak se bude s lanky ještě pracovat na takeláži. Samotná niť je pěkně hladká a kluzká a nedrží na ní pořádně uzel. Také se při přestřižení třepí. Budu asi muset pojišťovat lepením. Nebo bych mohl také zkusit použít jiný materiál. Uvidíme.
Mimochodem, zkoušel jsem na kouscích sisalového provazu zaplétání. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil princip, ale pak už to šlo skoro samo. Přemýšlím, zda by se to dalo provést i ve zmenšeném měřítku jako jsem to viděl na Kristýně na modelu jednoho Německého kolegy. (Manfred Fahnich se myslím jmenoval). Ale to byla trochu vyšší liga a já jsem ták moc líný…
Dále jsem v roce 2016 vyrobil sálingy na stěžních. Předchozí byli jen zkušební z překližky, abych si ověřil tvar a funkčnost. (To je tak, když si vyberete předlohu, na níž nejsou plány a pak se za pochodu vymýšlí co a jak udělat aby to do sebe všechno sedlo. Každou součástku navrhnou, aby trochu odpovídala lodím té doby. Navíc časem s dalšími poznatky má člověk chuť ty předchozí varianty předělat…) Prohnuté části sálingu jsou jednoduše z lišt slepených ve formě. Lepil jsem epoxidem a dřevěnou formu jsem oblepil izolačkou, aby se mi vyráběná součástka nepřilepila k formě. Funguje to dobře i bez nějakého napařování. 
Taky někdy v této době jsem předělával kormidelní páku. První verze byla z “plexiskla“ - ze stejného materiálu jako samotné kormidlo. Ale přestože byla krásná, dlouhá, štíhlá zkrátka taková jaká by měla maketově být, nedovedl jsem si představit, že by dokázala ukočírovat zhruba 20-ti kilový model aniž by se hned nezlomila. Další varianta byla z překližky (12 vrstev letecké překližky zalepené ve formě aby chytla tvar). Ta se tvářila pevně, ale jen do doby, než se mi podařilo náhodou ulomit čep té páky. Aktuální verze je z duralu tl. 4 mm opláštěná po stranách plexisklem, aby získala tvar. Povrchová úprava je zatím plnič a barva.


Tento rok byl, co se stavby lodi týče víceméně zabitý. Musel jsem uvolnit dílnu, kterou jsem měl rozloženou v kuchyni po dědovi. Tam se na čas usídlili moji rodiče a během toho roku proběhla rekonstrukce jedné poloviny domu. Takže modelaření šlo na chvíli stranou.

 

Rok 2017 v loděnici

Někdy na přelomu 2016 a 2017 jsem taky navrhl a vyrobil úponové lavice. Po zkušenostech s účinky vody na Dorianovi jsem zvolil nerezové a mosazné šroubky. Kování je ručně vypilované z mosazného plechu, jež mi kdysi daroval ještě Karel Egrt. Matně si vybavuji, že jsem jednotlivé články kování piloval během konce nemocenské. Na fotkách je vidět jak mi jedna úpona vyšla přesně do žebra. (Důsledek neplánování). Přes úponovou lavici přijde ještě krycí lišta, aby se zamaskovaly trochu ty šrouby. Zatím je ve fázi „Někdy příště“. 
 

 

Jak (ne)vyrobit odtokové lišty.

Tady jsem váhal, zda uveřejnit i nějaké své neúspěchy. No ale nakonec co by ne. Je to poučné. Byl začátek roku 2017. Cílem bylo vyrobit odtokové lišty. (Hm, teď si nejsem jistý, zda je to správný výraz. Z fotek to bude poznat co to je, takže mě když tak neváhejte opravit.) Vyhrabal jsem zbytky dřeva, co jsem ještě měl. Myslím, že javor. Nařezal lišty, ohobloval je na rozměr 9x9 a vyfrézoval polodrážku. Fotky řeknou víc. Na přídi je bylo třeba ohnout. Tak jsem naohýbal z drátu stojánky na laťky, umístil do pekáče, pekáč dal na plotnu, zalil vodou, lišty umístil dovnitř na stojánky, aby byli nad vodou, vše zakryl plechem a za občasného podlévání vařil v páře cca hodinu. Dobrou chuť . Pak jsem lišty vyjmul a z venkovní strany je překryl kovovou pásnicí a svěrkami ohnul podle šablony. Podobným způsobem se dělá i ohýbaný nábytek. Ohýbání s pásnicí má tu výhodu, že dřevo je na koncích zajištěno a dochází k němu pouze ke stlačování. Na vnější straně ohýbaného hranolku nedochází k natahování, a tudíž by nemělo dřevo prasknout. Nechal jsem to takto vyschnout asi dva dny u topení a pak šablonu rozebral. Překvapilo mě, že to fungovalo. Ohnuté lišty držely tvar a ani se jim moc nechtělo se vrátit do původního tvaru. Jen bych možná příště nejdříve ohýbal a až pak frézoval žlábek. Čtvercový profil by měl jít ohýbat přece jen lépe než skoro trojúhelník. No ale nějak se mi to povedlo. Lišty tedy byli připravené. Ještě jsem je z venkovní strany, která nakonec nemá být vidět, nařezal, aby se dali ještě pohodlně přiohnout a všechny jsem je přilepil epoxidem na žebra k palubě. Perfektní, říkal jsem si. Když jsem však dodělal orámování střílen, všiml jsem si, že odtokové lišty neprobíhají pod střílnami ve stejné výšce. Někde byla výš, někde zase níž. Po pečlivé měření, jsem došel k závěru, že jsou křivé palubníky! Netvořili jednu pomyslnou plynulou křivku ale spíš vlnovku. Co s tím? Chtěl jsem lišty odpárat a po vyrovnání palubníků  zalepit zpět. No byli tak důkladně zalepené, že to nešlo. Tak jsem lišty za pomocí dláta přeměnil na hobliny a třísky. Má práce přišla vniveč. To mě tak znechutilo, že jsem stavbu trupu dal zase na nějaký čas stranou…
 

 

Rok 2018 v mé loděnici

Tento rok byl pro mě ohledně stavby lodi špatným rokem. Už začátek roku byl špatný. Soustružil jsem zrovna nějaké úvazové kolíky z mosazi, když tu mi odešel soustruh. Shrnuly se řemeny.  A když jsem je chtěl vyměnit za nové, zjistil jsem, že není jak, aniž bych přitom nemusel rozebrat celý soustruh. Na to jsem si teda netroufl a soustruh mám nefunkční dosud. Navíc jsem z rodinných důvodů opět přišel o dílnu v  kuchyni po dědovi. Začala rekonstrukce druhé půlky domu. Tak jsem byl zpátky ve svém krcálku se dvěma loděmi. No a v květnu, když se měnila okna, jsem se nastěhoval do obýváku k rodičům, kam se mi vešla akorát postel, počítač a dvě krabice oblečení. Zbytek věcí jsem měl různě na půdě, ve stodole či bývalé maštali… Do nově zrenovovaného pokoje (vlastně dvou) jsem se dostal až s Vánočními svátky.

 

 

Když tak prohlížím fotky tak zjišťuji, že v tomhle samém roce (2018) jsem předělal mechanismus kosatky na Dorianovi. Původní otěže kosatky byli kratší a umožňovaly pouze přetažení plachty z jedné strany na druhou. Výsledkem bylo, že za silnějšího větru kosatka udělala na přídi balón, který jsem nebyl schopný vyvlát  a loď se stávala neřiditelnou. Vytáhl jsem tedy nekonečnou smyčku na palubu a využil celou délku bubnu navijáku. Kosatka už šla povolit o něco víc a zlepšila se tím řiditelnost lodi.  Taky jsem se pokoušel hubit plíseň, co my vykvetla v trupu.

 

 

Rok 2019 v loděnici

Začátek roku 2019 jsem trávil výrobou knihovny, komody a nějakých polic. Prostě jsem si zařizoval nově bydlení. A pak asi dva týdny před Kristýnou přišla Katastrofa. Chtěl jsem připravit Doriana na novou sezonu, nabít baterky a možná opravit pár šrámů, ale když jsem jej vyndal ze stojanu, zjistil jsem, že kýl je podezřele měkký. To bylo znepokojivé. Nelíbilo se mi to do té míry, že jsem se dokonce odhodlal sloupnout laminát. A zůstal jsem v ŠOKU. Hniloba sežrala celý spodek lodi. Dorian byl na odpis. Balza, která tvořila tvar ploutve, se drolila pod rukama. Zkusmo jsem zapíchl nůž do zadního vazu. Prošel skrz jako nic. Balast s kýlem držela pohromadě jen hromada vrutů Co s tím? V duchu už jsem se s lodí loučil a děkoval jí za krásné chvíle i napínavé zážitky u vody. Za partu fajn lidí, které jsem díky ní poznal, za nová místa, kam jsem se s ní vydal…
A pak jsem si řekl NE. Pokud ji mám rozebrat a sešrotovat tak bych jí měl zkusit ještě opravit. Jakýkoliv zásah by byl v podstatě vylepšení. Začalo to, co jsem sám pro sebe nazval Pekelná rekonstrukce. Cíl: Za dva týdny vyplout znovu na Kristýně. Stavební tempo: vražedné. Amputoval jsem kýl, ořezal všechno shnilé dřevo, vyškrábal vyhnilou páteř a vylil ji epoxidem. V krátkém čase jsem vytvořil novou ploutev, Střed z borovice a opláštění tentokrát ze smrku. Původní ploutev mělo ponor jen 130 %. Ten jsem zvětšil na 140%. (Když už tak už.) Kormidlo však zůstalo původní. Nebyl čas vyrábět nové. Navíc bylo v pořádku. Pak jen tmelení, broušení, impregnace dřeva, laminování, tmelení, plnič, barva, ustrojit trup a hurá na soutěž. Na Kristýně trup ještě malinko lepil, ale loď byla znovuzrozená! Byla i stabilnější díky nižšímu těžišti. Neskutečné jak je poznat když se balast posune o necelé 2 cm dolů.  Jakýmsi pomyslným vrcholem tohoto úsilí byl na podzim i výlet do Kolína nad Rýnem, kde se loď setkala se svým (duchovním) stvořitelem, Borkem Dvořákem. Tento výlet zde na stránkách už popsal v pěkném článku Ladous.
Ale to jsem trochu odbočil k jiné lodi. I když by to také mohlo jít do rubriky z loděnic. Ctěný čtenář snad promine. Z tohohle jsem se potřeboval vypsat…
Při prohlížení fotek z tohoto roku (2019) musím konstatovat, že na Pickle se snad vůbec nepracovalo. Nebo jsem nefotil? Zato jsem zkoumal lodní čluny. Pickle měla dva kutry. Někdy v téhle době jsem vytvořil plány na kutr ve třech velikostech. 16, 18a 20 stop dlouhý. Tak uvidíme, co se mi vejde na palubu. Něco jsem načal, ale zůstalo to na poličce…

 

 

Rok 2020 v loděnici

Začátkem roku 2020 zas něco přibylo. Zjišťuji, že pravidelně udělám nejvíc práce v době mezi vánocemi a jarem. Věnoval jsem se výrobě kladek pevného lanový. Různé Deadeye (polokladky) a Heart (srdce) v různých velikostech. Plán zněl jasně:


1.    Na trup postavit stěžně s ráhny. Zajistit pevným lanovým (stěhy, úpony, parduny,…)
2.    Rozhýbat ráhna tj. vytvořit strojovnu.
3.    Až bude strojovna, přikrýt ji palubou a dokončit trup….

Navíc začaly přicházet povzbudivé zprávy o jakési čínské chřipce, kvůli níž se všude všechno zavíralo. Školy, obchody, fabriky… No nebudu Vám lhát, už jsem se těšil, jak nám zavřou firmu a už jsem se viděl zavřený doma v dílně se spoustou volného času k tvorbě modelu. Pan majitel firmy měl také svůj plán: 

1.    Nevím, kdy mi to tu hygiena zavře, proto si musím nahrabat, dokud to ještě jde.
2.    Takže se bude mrskat, žádné ulejvání a nařídíme přesčasy.
3.    A zrušíme celozávodní dovolenou.

Takže zatímco někdo měl to štěstí, že mohl sedět doma, já jsem hodinově strávil loňský rok 13 měsíců v práci a vybral jsem si jen pár dní volna na modelářské akce. A když jsem pak přišel koncem roku za vedoucím, že mám hrozně moc dovolené a že bych si ji chtěl vybrat, tak byl v šoku z toho, že bych měl být doma celý prosinec! (Ale my vás tady potřebujeme, pane Dvořák…) a o týden mi to zkrátil…
 Dobrá, tohle všechno je malinko nadsazené, ale tak nějak to bylo. Hm. Zase jsem odbočil někam, kam jsem nechtěl.
Takže, kde jsem to… jo kladky! Dají se koupit i hotové, ale chtěl jsem si je zkusit vyrobit sám. Vzal jsem bukový práh, nařezal z něj prkénka, přelízl je hoblíkem a začal vyřezávat kolečka. Nějakou dobu jsem zkoušel i vytvořit nějaký vrták, který by ty kolečka vykroužil, ale s výsledkem jsem nebyl spokojen.  Lupenková pila a pilník byli rychlejší. Navíc Pickle není žádná řadová loď s tisícovkou kladek ale malý škuner s pár desítkami. Do koleček jsem vyvrtal dírky a pak je pomocí tří vrtáčků stejného průměru upnul do sklíčidla vrtačky a s pomocí jehlových pilníků a šmirglpapíru dotvořil. Celkem to šlo od ruky. Každá kladka je originál a ne nějaká průmyslová produkce. Ale přiznám se Vám, že při jejich výrobě jsem přemýšlel, jestli by nebylo fajn je koupit už hotové . Fotky budou názornější. Také jsem zkusil splétat lana na pevné lanoví, ale o tom sem již psal.

 

 

V březnu jsem začal vyrábět mechanismus na natáčení ráhnových plachet podle jednoho německého systému. Podrobný popis by byl na samostatný článek. Ale dobře je to vysvětleno na stránkách minisail classic. RC technik - Die Brasswinde. Takže případné zájemce odporoučím tam: minisail-classic.de/minisail-classic/werft

Mechanismus je zajímavý tím, že kompenzuje prověšení zvratiček při natáčení příčných ráhen. Navíc s pomocí různých průměrů bubnů lze natáčet všechny ráhna, přestože každé jednotlivé ráhno potřebuje jinou délku zvratiček. První zkoušky mojí verze mechanismu vypadaly nadějně. Jen bude ještě potřeba vyladit správný tvar navíjecích bubnů. A pokud se toto řešení neosvědčí, mám v plánu ještě jinou variantu rozpohybování ráhen…
Také jsem vyrovnal palubníky (po tom fiasku), aby konečně tvořily plynulé prohnutí po celé délce lodi. A konečně jsem se odhodlal některé z nich proříznout a vytvořit tak montážní otvory pro budoucí strojovnu. Dále proběhly nějaké drobné práce na stěžních a koncem roku jsem se rozhodl předělat čnělky, protože ty první se mi vůbec nelíbily. A konečně jsem se rozhodl jakým způsobem provést čelen. Mám teď dvě čelenové čnělky. Jedna bude asi náhradní, až tu první někde zalomím.

 

 

Letošní dění v mé loděnici

No a tím se konečně dostávám k letošnímu roku (2021). Přes svátky jsem dělal na čnělkách a teď pracuji na vratipni a vratiráhnech. Co mě čeká dál, netuším. Práce na lodi nepostupuje tak rychle jak bych si přál. Popravdě málokdy se ve všední den dokopu ještě po práci modelařit. Spíš si pustím na počítači nějaký seriál. Takže nějaký postup je jen přes víkend a mám obavy, že až sleze sníh tak se práce na lodi opět zastaví kvůli dalším pracím okolo domu. Nepomáhá ani fakt že v práci jedeme ve stejném režimu jako loni. Ale měl bych přestat kňourat kvůli nedostatku času. Vím, že spousta lidí je na tom podobně nebo i hůř. Prostě jsem lenoch línej. 

 

 

No. Děkuji každému, kdo dočetl až sem. Snad to moje povídání mělo nějakou hlavu a patu. Pokud zde najdete pobavení či poučení, budu jen rád. Pokud Vás to inspiruje ke stavbě nějaké lodě, budu ještě radši. A pokud máte nějaké připomínky či dotazy, klidně se ozvěte.

Zatím se tedy loučím a stavte lodě s ráhnovými plachtami  :-)

Milan

 

Připojuji odkazy na předchozí články o HMS Pickle:

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
ladous | 17. 02. 2021

Líný člověk vypadá jinak, Milane ;-).

Milan | 18. 02. 2021

No, já ti nevím. Jsou lidi co sfouknou postavit loď za rok či dva. Takže si připadám, že se s tím hrozně loudám. Ale to nevadí, já byl vžycky takovej zpomalenej :-)

Šurda | 20. 02. 2021

Milane bezvadný článek , to bylo počtení ....díky

Jirka | 23. 02. 2021

Milane, neber to osobně - já stavím modely ještě pomaleji, ale náhodou jsem narazil na video, kde za 30 měsíců postavili krásnou jachtu z dílny S&S Nyala. Tyto měsíce zhustili do 18 minut ;o) Takže něco jako Ty.
Jirka
Link: https://www.youtube.com/watch?v=xkHipQs24GM&feature=emb_rel_pause

Jirka | 23. 02. 2021

Ještě doplním, že způsob stavby trupu je hodně "modelářský", není liž pravda ;o)

Milan | 24. 02. 2021

Neboj, neberu to osobně. Jo, je to pěkné časosběrné video a je to jako sledovat stavbu velkého modelu. Jen je škoda že vystřihli jak povrchově upravovali laminovaný trup. To muselo být tmeleního a broušeního. Ale ono se toho dá najít na youtube spoustu.

Jiri Host Kreisel | 17. 02. 2021

UFF... právě jsem vložil celý článek a záplavu fotek v galeriích. Mám pocit, že jsem s Milanem celé ty čtyři roky prožil, včetně rekonstrukce domu (o tom taky něco vím). Na HMS Pickle ledacos přibylo - a roste krásný model.
Pokud se Doriana týká, o pěstírně žampiónů v podpalubí jsem se právě dozvěděl a netušil, jak byl na pokraji zkázy. Tak mi to připomnělo, že i ty velké lodě, které obdivujeme, často hnily na břehu nebo i zabořeny v bahně přístavů. A pokud se našel někdo, kdo se jich ujmul, byly zachráněny jako Milanův Dorian.

Milane díky za VELKÝ článek a spoustu motivace.
Jirka

ladous | 17. 02. 2021

Tu pasáž s opravou kýlu Doriana bys mohl pro budoucí generace vydat ještě v samostatném článku.

Milan | 18. 02. 2021

Já si po sepsání tohoto článku zase říkal, že než tu loď konečně dostavím, tak toho popíšu ještě spoustu, a mohl bych ty moje články pomalu vydat knižně! Ba ne, sranda. Ale je to dlouhý článek, taky jsem přemýšlel zda jej nerozdělit po rocích a třeba nevydat postupně. Ale to už je teď asi jedno.

ladous | 18. 02. 2021

Jestli se ta lenost někde projevuje, tak je to v tom nás informovat průběžně.

Další články v rubrice

Srpen 2021
Po Út St Čt So Ne
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
Log
Článků: 260
Akcí: 14
Uživatelů: 96
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2021 minisail.cz