STORMY WEATHER - mou cestou

kormidlo ve středu a pravobok / levobok

Obě serva jsou upevněny v otvorech v překližkové desce. Ta má rozměry, které ji umožňují po vyšroubování čtyř vrutů celou vyjmout otvorem v palubě.Aby byla manipulace s deskou jednodušší, zkrátil jsem ji o zbytečnou přední trojúhelníkovou část. Deska je upevněna vruty na jakési vaničce, která je zase vlepena napevno do trupu. Mezi serva se mi vešel přijímač (nahoru kouká krystal a díky němu nepropadne – zespoda jsou zase zapojeny konektory), vypínač a konektor pro dobíjení. Baterie je vložena v přídi, fixována pružnou bílou hmotou z nějakého balení počítačových komponent. Celá elektrika je jednoduchá, u vypínače jsem použil obě polohy – jedna poloha přepíná kladný pól baterie na nabíjecí konektor, druhá na RC přijímač. Tím mohu při vypnutém přijímači nabíjet baterie bez nutnosti jejich vyjmutí a také přesně změřit napětí baterie.

Vanička se mi ale zdála poněkud měkká, tak jsem ji zpevnil dvěma pásky ABS a současně „zakotvil“ k bokům trupu. Podobně jsem vyztužil i výlisek paluby v místech stěžňů. Při tom jsem musel hodně kontrolovat výšky tak, aby páka pro ovládání otěží měla dostatek prostoru pro svůj pohyb. Nepoužil jsem výlisek páky na rámečku plastů – páku jsem vyřízl z cuprextitu a využil maximálně šířku trupu – tedy oproti původní ze stavebnice jsem získal asi 20mm.

Abych si co nejpřesněji stanovil body ukotvení otěží na ráhnech, průchody otěží palubou a ukotvení na páce serva, vyrobil jsem si pomocný model na prkénku. Špalíky v místech stěžňů, na šroubech ukotvené pásky překližky namísto ráhen a v místech možných průchodů otěží palubou opět překližka s řadou vyvrtaných otvorů tak aby se dalo najít nejvhodnější místo. Vše výškově odstupňováno tak, jak to bude na modelu. Nejníže, opět na odpovídajícím místě, páka z pásku překližky s řadou otvorů pro možné různé body uchycení otěží. Pak stačilo natáhnout „provázek - otěže“ a celý „model modelu“ se dal rozpohybovat. Tím jsem si vyzkoušel maximální a minimální vyložení ráhen od osy trupu a také body uchycení otěží tak, aby plachty odzadu dopředu měly každá o cca 5° větší otevření.

Takto experimentálně zjištěné vzdálenosti jsem přenesl na páku a s využitím měděného polepu připájel oka pro průchod otěží. Do míst přístupných přes otvor v palubě jsem umístil stavitelné úchyty táhel – ve kterých je přes červík uchycen drát s očkem. Do tohoto očka jsou pak uvázány konce otěží a posunem drátu s očkem v úchytu je možno korigovat celkovou délku každé otěže. Zatažením červíku je pak délka otěže pevně nastavena.

Vnitřek trupu byl hotov, zbývalo ještě připravit upevnění lana, které na předloze táhne proti tahu otěže bezanové plachty. Z 1mm mosazné trubičky jsem spájel rozpěru a spolu s očkem pro ukotvení zalepil v ose trupu. Ve stavebnici je tento detail vynechán – mě ale chyběl. Trup teď mohl být nastříkán. Přesto, že jsem použil z Julka odzkoušenou kombinaci – plnič, základ a pak barevný nástřik z míchaných sprejů, včetně dlouhých přestávek mezi jednotlivými barvami, měl jsem velké problémy – maskovací páska mi strhávala všechny vrstvy barev až na bílý plast. Doporučení tedy je jako první použít nátěr změkčovadlem plastů, který povrch naleptá a pak teprve dát plnič nebo základ.

Další na řadu konečně přišla paluba. Stormy Weather je „pleasure yacht“ a jednotlivé prkna - plaňky paluby byly kladeny od bortu ke středu paluby – tedy s prohnutím kopírujíce tvar lodě (na rozdíl od pracovních lodí kde jsou prkna paluby kladeny od středu ke krajům – tedy rovně). Ve středu je pak „king-plank“ – do které se konce planěk paluby jaksi „zakusují“. Vypadá to skvěle a jednoduše, dokud nezačnete přemýšlet, jak na to. Pak se to poněkud zkomplikuje právě u středu, kde se tvar „zákousnutí“ do středového prkna postupně prodlužuje – tedy „zuby - vykousnutí“ nejsou stejné. Jak na to ale přijít? Jednoduše - použil jsem svůj oblíbený kreslící program a celou palubu si v něm nakreslil, včetně kokpitu a otvoru kajuty. Tak jsem získal přesný tvar všech dílů plaňkování. Po vytištění na samolepící papír a nalepení na lištu, stačilo zuby vyříznout lupenkovou pilkou, začistit a má „king-plank“ byla na světě. Pro černé spáry mezi jednotlivými díly jsem zvolil techniku černého papíru nalepeného na jedné hraně lišty.

Na plastovém výlisku paluby jsem nejprve zrušil kruhový prolis na jednu z nástaveb – stejně byl proti předloze jinde. Místo jsem podlepil a výškově doplnil z ABS tabulky. Stejně tak jsem upravil – kde to šlo zvýšil i okraje otvoru pod nadstavbou – kajutou. Snažil jsem se o to aby výlisek kajuty šel nasadit co nejtěsněji. Po celém obvodu výlisku paluby jsem nalepil širokou lištu – plaňky začínají až cca 10 mm od krajů. Borty včetně dolepených lišt jsem přetřel bílou barvou a po jejím zaschnutí začalo lepení paluby. Nejprve do středu „king-plank“ u které jsem hrany zubů polepil také černým papírem – protože smrkové plaňky paluby měly svou černou hranu směrem ven. Pak střídavě z jedné a druhé strany seříznout a zapasovat přední zub, naměřit celou délku a seříznout a zapasovat zadní zub. Pak celou podmáznout lepidlem a založit vpředu a vzadu a fixovat. Tady jsem si pomáhal špendlíky, které jsem nahřál v plamenu svíčky a zatavil do plastu paluby – tak se prohnutí dalo bez problémů udržet než lepidlo chytlo. Nakonec jsem celou plochu paluby přebrousil. Brusný papír je nutno tahat ve směru spár a piliny, obsahující i kousky černého papíru, často odstraňovat, jinak se zadřou do světlého dřeva planěk. Až jsem byl spokojen, namořil jsem středovou „king-plank“ mahagonovým mořidlem, stejně jako okrajové plaňky kolem kokpitu – přesně tak jako na předloze. Palubu jsem přetřel několika vrstvami vodou ředitelného PUR laku.

Na palubě Stormy Weather jsou dva světlíky a dva poklopy s madly. To vše ve stavebnici je, ale je to vyfrézováno z plného mahagonového dřeva. Tedy docela těžké a navíc to tvarově opět moc neodpovídalo. Proto jsem je vyrobil z 0,8mm překližky a odýhoval mahagonovou dýhou. Tak jsem mohl vložit i okénka světlíků z černého matného plastu (krabička od CD). Namísto plastového výlisku mříží na světlících jsem použil mosazný drát. Další charakteristickou částí paluby opravdové Stormy Weather jsou „Dorade vent“. Jedná se chytrý nápad, jak dostat do podpalubí vzduch co nejvíce zbavený vodní tříště a dešťových kapek. Poprvé byl tento způsob použit právě na Dorade – tedy starší setře Stormy Weather. Od té doby se tento způsob ventilace kajut v jachtařském světě zabydlel a používá se dodnes i včetně názvu „Dorade vent“. Jak to funguje je dobře vidět na obrázku.

Tady jsem plastovými výlisky nepohrdl – jen jsem notně dotmelil propadlá místa v plastu, a zespodu cca 5mm opiloval tak, aby šla nasadit 4 mm podložka, která naznačuje přírubu. Stejně tak jsem použil mahagonové kostky na tělo ventilace – jen jsem vyvrtal otvor pro zasazení plastového komínku a zezadu vypiloval dva hranaté otvory pro výtok zachycené vody. Jedna kostka nebyla – tu jsem vyřízl z nepoužitého světlíku.

Dále jsem pokračoval kajutou. Nejprve jsem svislé stěny polepil 0,8mm překližkou a dotmelil mezery při přechodu na střechu. Pomocí trojúhelníkové lišty jsem znázornil přesah střechy a na střechu jsem vyrobil dva poklopy – tak, jak je na předloze. Na sníženou část nástavby jsem nalepil plaňky paluby. Tato část neodpovídá předloze, nicméně řeší přístup do útrob lodě. Okénka kajuty jsem opět vyplnil matným černým plastem a zarámoval mosaznými kroužky ze stavebnice. Na střechu jsem doplnil typická madla z překližky a dvě vinšny vytočené z mosazi. Po namoření a nalakování byla nástavba hotova.

Kolem kokpitu je vlnolam – taková ohrádka proti vodě. Ve stavebnici na to byla připravena mahagonová lišta, ale svou tloušťkou neodpovídala. Použil jsem tedy jasanové dřevo, které bylo možno i natvarovat do charakteristického prohnutí. Aby drželo, jsou díly vlnolamu nasazeny na trnech - čepech, které jsou zalepeny až v podpalubí. V kokpitu jsem vyřízl skoro celé dno a vlepil skládanou palubu z planěk na plastové desce. Vlastně nevlepil – drží na silikonovém tmelu pro nouzový přístup ke kormidlu (doufám že ji nikdy nebudu muset sundat). Kormidelní páku jsem opět nepoužil z plastových dílů, ale pěkně složil z několika překližkových výřezů, objímka a průchodka páky je točena z mosazi. Z mosazi je vytočen i pár velkých vinšen na mahagonových podložkách u vlnolamu. Otěžový vozík hlavní plachty je z mosazného drátu, jeho příruby a průchodky otěží opět z mosazi.

Na přídi byl velký kotevní vrátek – na modelu opět použita mosaz a kolem hlavního stěžně byla úvazová lavice. Kolíky na úvazy jsem točil z bambusových špejlí na špízy – jediné dřevo, které bylo možno s mou šikovností opracovat na průměr pod 1mm. Na přídi jsem ještě přidal otočný úchyt na ráhno hlavní kosatky, který prochází palubou, kde je zajištěn dvojicí matic tak aby se lehce protáčel. Ačkoli byly dodány kosatky dvě, i výrobce píše u vnitřní „remove for proper sailing“a tak jsem se s ní nezabýval.

Přiblížil se okamžik zaklopení a zalepení paluby – nevratná změna a tak jsem ještě vytvořil z plastových trubiček na bowdeny vodítka od průchodek otěží do prostoru kajuty k páce serva. Poslední, co zbývalo, byly úchyty upínaček-vantů a jejich napínáky. Protože jsem se na začátku rozhodl, že má Stormy Weather nebude mít demontovatelné stěžně (a myslím že s tím stavebnice ani nepočítá) vytvořil jsem napínáky z mosazné trubičky se splácnutými konci namísto hliníkových, kterých navíc bylo méně než jsem potřeboval. Úchyty napínáků jsem vyrobil opět z mosazného drátu, který prochází zábradlím až skrz palubu, kde je rozehnut a zalepen. Přes zábradlí je průchod zakryt vždy kouskem mosazného plechu a mezi zábradlím a palubou je na dva rovnoběžné dráty navlečen kus bílé bužírky, takže to vypadá jako pásovina, kotvená v boku lodě. Části zábradlí, kde jsou ukotvení vantů jsem nalepil před zaklopením paluby – právě proto, abych mohl tyto úchyty dobře zalepit pod palubou.

Před přilepením / zaklopením paluby jsem ještě naposled zkontroloval a zajistil táhla kormidla a nacvičil si vyjmutí desky z elektronikou přes otvor v palubě. Pak už zbýval jen hluboký nádech a paluba navždy určité části trupu uzavřela. Dolepil jsem zábradlí a dobrousil jej tak, aby se srovnala hrana výlisku trupu a výlisku paluby a současně bylo pohledově symetrické. Hranu jsem po omaskování zábradlí páskou dotřel barvou trupu.

V zadní části trupu zbývalo doplnit ono charakteristické V-čko, na kterém je kotvena kladka otěže bezanové plachty. Ve stavebnici je tento díl z plastu, já použil osvědčenou jasanovou lištu. Díly V-čka jsem si připravil mimo loď a po prostrčení vypilovanými otvory jsem vše slepil. Rovinu oproti palubě jsem doplnil čtvercovými mahagonovými podložkami a mosazným drátem a páskem plechu naznačil ukotvení k palubě. Ocelovým lankem jsem propojil úchyt na trupu u kormidla a přes rozpěrku lanko zakončil v mosazném oku na V-čku. Zadní zábradlí jsem vyrobil z ušetřených mahagonových lišt z vlnolamu kolem kokpitu. Trup byl tímto hotov.

Výrobu takeláže jsem začal od stěžňů. Ty se skládají vždy ze tří dílů. Tyto tři díly jsou spojeny kovovou trubičkou (nazývaná ve stavebnici jako duralová výztuha stěžňů). Tím, že je stěžeň dělen, je možno vložit horní a dolní část závěsu ráhna z plastových výlisků. Ve stavebnici je závěs vyřešen tak že mezi tyto platové díly je prošroubován šroub, který prochází předvrtaným otvorem v ráhnu – tím je ale dána možnost pohybu ráhna pouze do stran. Plastové díly jsem nahradil obdobným tvarem, vyříznutým z cuprextitu. Vlastní závěs, křížový kloub, jsem vyrobil vždy ze dvou 1mm mosazných trubiček. Pro jejich spájení jsem si vytvořil přípravek, který trubičky fixoval v navzájem kolmé poloze. Nejprve jsem omotal křížení trubiček mosazným drátkem a pak důkladně propájel cínem. Tak vznikl závěs ráhna, který umožňuje pohyb ráhna nahoru a dolu kolem příčné osy a samozřejmě doleva a doprava zcela volně.

Na stěžních je uchycena celá řada vantů a stěhů a pro každý musíte mít domyšleno, kde bude ukotven. Na pomocném výkresu jsem si rozkreslil hlavy stěžňů a jednotlivé oka pro uvázání každého stěhu. Stejně tak jsem si přesně rozmyslel, jak bude kotven a kudy bude procházet výtah plachty a jak budou oka plachet kotveny ke stěžňům. Ve stavebnici jsou použita poměrně masivní závrtná oka která podle mého soudu kazí dojem z pěkného dřeva stěžňů. Teprve až když jsem měl každý detail rozmyšlen a zakreslen, začal jsem s výrobou detailů – většinou z pásku mosazného plechu a drátu. Vše jsem lepil do předvrtaných otvorů dvousložkovým lepidlem.

Poslední, co stěžňům chybělo byly sálingy – boční výztuhy, které na velké lodi zpevňují stěžeň a usměrňují tahy vantů – upínaček. Ty vlastně na sportovních jachtách dávno před duralem a kevlarem umožnily použití odlehčených dřevěných dutých stěžňů – změna oproti plným a těžkým stěžňům škunerů. Sálingy jsem použil ty, které byly ve stavebnici – tedy z plastového výlisku – opět jsem ale musel notně dotmelit propadlý plast a opracovat finální tvar. Pod každý sáling jsem při jeho lepení vložil oka z mosazného drátu pro uchycení vantu.

Po stěžních přišly na řadu ráhna. Nejprve jsem je opracoval do oválného průřezu. Předvrtané otvory pro původní „závěs“ na šroubu jsem vyplnil dřevem. Nové závěsy z mosazného pásku jsem pro dosažení pevného spojení upevnil tak, že jsem je provrtal z jedné strany na druhou a zapájel z obou stran mosazný drát tak, že je vlastně stahuje přes celou tloušťku materiálu ráhna. Na ráhna jsem ještě upevnil vazáky pro uvázání lana zadního rohu plachty. Tím tedy bylo kování hotovo a ráhna jsem propojil s křížovým kloubem na stěřni pomocí závlačky.
Plachty jsou ve stavebnici čtyři – a já použil jen tři – vnitřní kosatku jsem ani neosadil. Plachty jsou celé bílé a ve stavebnici je obtisk startovního čísla 115, které se skvělo i na skutečné lodi v době jejich vítězství. Bílá plocha se mi nelíbila a proto jsem si na počítači nakreslil tvar plachet 1:1 a podle dostupných fotografií naznačil jednotlivé pruhy látky a kapsy pro spíry. Stejně tak jsem si do plachty nakreslil i tu 115. Výsledek jsem si vytiskl na tiskárně po jednotlivých listech a ty slepil jako velkou předlohu. Přes materiál plachty předloha prosvítala a tak jsem se zatajeným dechem překopíroval vše nejslabším 0,5 fixem s tvrdým hrotem. Škoda jen že se nedá sehnat v jiné než černé barvě – švy jsou možná až příliš zřetelné.
Hotové plachty jsem pomocí mosazných kroužků upevnil ke stěžňům a ráhnům – dělení každého kroužku jsem zakápl lepidlem, jinak z něj plachta vyklouzávala. Poslední před osazením stěžňů do lodi bylo nutno doplnit kikingy – tedy táhla, která brání přílišnému zvednutí ráhna při prohnutí plachty. Na hlavním plachtě jsem použil i napínák pro jeho možné dotažení. Podle svých poznámek jsem do každého oka na stěžni připravil patřičně dlouhé stěhy a upínačky, aby bylo vše připraveno pro osazení do lodě.
Pak nadešel očekávaný den – vztyčení stěžňů a tím vlastně zakončení celé stavby. Všechny vanty jsem napnul, uvázal při neustálé kontrole kolmosti stěžňů. Na přední stěh jsem pomocí kroužků připevnil kosatku, kterou zespoda napíná připravené třetí (pomocné) ráhno. Poslední co bylo nutno udělat, bylo natažení otěží. Použil jsem rybářské karabinky pro uchycení otěží k ráhnu, na druhém konci je přivázal do oka na páce serva. Má Stormy Weather byla tak připravena k vyplutí.
První plavba proběhla 1. května 2007 na Jablonecké přehradě a již za pár dnů byl první závod v Duchcově. Oproti původnímu záměru přesně o jeden rok později, ale musím uznat, že jsem si při stavbě užil mnoho pěkných chvil. Nejlepší na tom je, že dostavením modelu pěkné chvíle nekončí – naopak začíná období, kdy se s lodí seznamujete, zvykáte si na její chování a snažíte se porozumět technice plachtění. Pokud se týká vlastností modelu, mohu těžko hodnotit – je to má první plachetnice. Zdá se mi, že je trochu vrtošivá – během chvíle se otočí a jede na druhou stranu s čím mám docela problémy při závodech. Stačí, když mi na chvíli zmizí za některým větším modelem a mám o zábavu postaráno – jako první zjišťuji, jestli ještě vůbec jedu tam, kam mám. Loď snese i opravdu tvrdé podmínky – silný vítr a vlny, ale samozřejmě díky nízké hmotnosti – malé setrvačnosti ji vlny hodně brzdí. To se pozná zejména při obratech, kdy ji musím hodně rozjet a obrat provést velmi přesně - tak aby se nezastavila. Lehce se to napíše – praxe je horší. Při jízdě používám dvě úpravy – mezi nástavbu a palubu vkládám obdélník ze silnějšího igelitu. Tak se docela zabrání vodě v podpalubí. Druhá úprava spočívá v nalepení dvou pásků průhledné pásky – přes přední Dorade vent a přes hlavní vinšny. Obě pásky zabraňují zachytnutí otěží při chtěných i nechtěných obratech.

Jirka Kreisel
Stormy Weather je registrována
v Lodním Registru Minisail