Druhé zprávy ze Zimní loděnice se trochu zpozdily. Po loňských finiších NSS-C se letos k cílové pásce letošní Kristýny blíží dvě lodě. Je to očekávaný škuner Briliant Jardy Zemana a rodící se Jolie Brise Pepy Mrákoty. Oba tyto klenoty jsou ve finiši a tak jim držme palce. S termínem Kristýny už nehneme – tak ať se daří.

 

Brilliant

Jarda mi poslal obrázky, které můžete srovnat s obrázky na webu – třeba

 

Jolie Brise

Pepa popsal průběh stavby takto …

Stavba pokračovala výrobou horní paluby. Aby vyšel správný počet prken na šířku, tak musí mít přesný rozměr. Po nalepení prešpanu na bok lišty, jsem ji přebrousil v přípravku, zhotoveném ze stojanové vrtačky a brusného kotoučku. Postupným protahováním jsem dosáhl přesné šířky. Po slepení a přebroušení jsem na horní palubu položil jednu vrstvu tenké skelné tkaniny a přelakoval matným lakem.

 

Pak následovaly nástavby. Pro dosažení správné barvy dřeva jsem na nástavby použil olši. Zvolil jsem podobnou technologii stavby, jako na originálu. Detailní fotky odhalují, kde jsou provedeny spoje cinkováním.

 

Na tvarované lišty vyklápěcích oken jsem si vyrobil stroj propojením přímé brusky a starého stojanu na ruční vrtačku. Jednobřitý tvarový nástroj jsem vykoval a vypiloval ze stříbrnice. Po odzkoušení jsem jej zakalil. Postupné protahování lišt šlo překvapivě dobře. Jelikož po nalakování vzorku dřevo neztmavlo tak, jak jsem doufal, tak jsem na první nátěr, po neúspěšných zkouškách všech možných mořidel, použil zbytek lazury na dřevo. Tou mám natřená vrata u garáže. Odstín poměrně věrně kopíruje předlohu. Po řádném proschnutí a přebroušení jsem položil dvě vrstvy lodního laku.

 

 

 

 

Na zhotovení detailů s písmem využívám možnosti pracovat na gravírovacím plotru. Zdlouhavá příprava v grafickém programu se pak zúročí v přesném provedení věrnému předloze.

 

 

Oddělování vantů stěžně pro přepravu jsem z důvodu složitého omotávání lan kolem hlavy stěžně volil dole i s kusem brlení. Jestli toto velice namáhané místo splní všechny požadavky se teprve ukáže v praxi. Oka pro uchycení kladek a polokladek vyrábím z automatové oceli. Nejdříve základní tvar zhotovím na soustruhu, pak dopiluji plochy, vyvrtám a zaoblím … dokud je za co držet. Potom znovu na soustruhu přetočím čep a upíchnu. Závit na konci čepu vyříznu již ve svěráku.

 

 

 

Po vanové zkoušce jsem přistoupil k přimontování držáku odnímatelného balastu.Tuto variantu jsem zvolil pro lepší manipulaci s lodí bez těžkého závaží při přepravě. Do části pevně přišroubované ke kýlu se zasouvá část s balastem a je zajištěna pouze jedním šroubem napříč. Olovo bude nalito do ocelové trubky a ta opatřena kapotáží pro snížení odporu.

 

 

Tak, máme se na co těšit, ne?
Posílejte přihlášky ať jste u toho...

Jirka