Úvod > Modely > Praxe > Nekonečná smyčka – vzor Borek Dvořák

Nekonečná smyčka – vzor Borek Dvořák

05.02. 2011 | Praxe Vložil(a): Jirka

PR_007_001B

V dnešním nakouknutí pod palubu si představíme tři řešení nebo spíš tři provedení nekonečné smyčky, které je velmi populární mezi modeláři u nás. Je to dáno tím, že popis vyšel u nás před lety v časopisu RC–modely (ročník 98, čísla 4-10). Dva z modelů, respektive řešení ovládání otěží jsou modely Dorian Gray, které dokladují staré známé přísloví „Když dva dělají totéž, není to totéž“. Přesný návod na zhotovení (teorie, výpočty, postup, výkresy a tipy pro zhotovení) lze nalézt v knize RC-Segelmodelle .

Princip nekonečné smyčky je obecně znám. Toto řešení má výhodu v tom, že celý pohon lze z útrob lodě vyjmout, zkontrolovat, opravit, seřídit a zase do trupu vrátit. Celá sestava je vlastně nezávislá na trupu lodě, má dostatečnou mechanickou tuhost a díky možnosti jednoduchého seřízení napnutí smyčky šetří servopohon – naviják (jeho ložiska).

Dorian Milana Dvořáka

Na Jirkovo přání zveřejňuji popis svých lodních mechanismů, které mám nachystané do svého Doriana. Základní princip je notoricky známá nekonečná smyčka, na níž jsou připevněny otěže vedoucí k plachtám. Musím zdůraznit, že celá moje konstrukce je v podstatě okopírovaná z knihy RC-Segelmodelle. Pouze jsem upravoval rozměry tak, aby vyhovovaly mému modelu. Na Doriana mám přichystané dva mechanismy. Delší bude ovládat hlavní plachtu a stěhovku, zatímco kratší kosatku. Servonavijáky jsem použil HS-785 HB od Hitec. Zbytek spíš řeknou fotky.Zde je celkový pohled na mechanizaci hlavní plachty a kosatky. Jeden naviják ovládá dvě nekonečné smyčky nad sebou. Tak doufám že to utáhne ;o).

A tady detailní fotky. Základní rám je z eloxovaných hliníkových profilů z OBI. Je třeba vybrat takové, aby do sebe šly zasunout lehce ale těsně. Zasouvací (či skládací) mechanismy jsou dobré v případě oprav či úprav, protože složené jdou snadněji vyndat z podpalubí relativně malými palubními otvory. Celá základní rám je spojen jenom šrouby pojištěných epoxidovým lepidlem s kovovým plničem. Před lepením je třeba obrousit eloxovanou vrstvu až na samotný kov. Dřevěné části mechanismu jsem před konečnou montáží na rám natřel epoxidovou pryskyřicí, aby tu byla aspoň nějaká symbolická impregnace…

Samostatnou kapitolou byly bubny navijáků. Vyhrabal jsem z hlubin archívu něco jako technický výkres. To pro představu jak jsem řešil bubny já. Zeleně vybarvené bubny jsou původní dodané spolu s navijákem. To nad nimi je výplod mé mysli a soustružnický výtvor mého dědy. (Vysoustružil mi i kladky, ale zbytek jsem robil sám na koleně…)
Navijáky točí 3 a půl otáčky. Na každou plachtu je jeden určitý buben, jehož obvod dává po třech a půl otáčkách potřebnou délku přepravní cesty. (Přepravní cestou myslím potřebnou délku otěže plus něco navíc na trimování).

Taky celkový pohled na umístění všech těch heblat. Snažil jsem se je umístit co nejblíže těžiště lodě. Někde jsem totiž zaslechl, že model, který má nejtěžší věci v těžišti (serva, baterie, atd.) je obratnější. Tak uvidíme, co to provede na vodě v praxi…

A nakonec vyvedení otěží kosatky na palubu. Snad to bude fungovat bez problémů.

Ještě nesmím zapomenout na kormidlo. Bez něj by loď nešla ovládat. Použil jsem servo HS-225 BB Hitec.

Tak to je snad vše co mě napadá a co mám hotové. Praxe ukáže zda se ubírám správným směrem. Kdyby někoho zajímaly detaily klidně se ptejte na fóur. Jakékoli kritické připomínky jsou vítány.

Milan Dvořák

Dorian Jirky Malhause.

Stavba Doriana byla pro mne v NSS-B prvotina. Vlastní stavba nebyl pro mne takový problém, protože za 40 let mé modelářské činnosti jsem několik lodí a letadel postavil. Problém jsem stále spatřoval v RC ovládání plachet, jak to vlastně funguje a jak to dobře udělat. Jasno jsem měl v tom, že ovládání musí být velmi jednoduché a spolehlivé. Nějaké moudrosti jsem měl ze setkání NSS v Protivanově na podzim 2009, další potom z různých webů. Podle toho jsem volil konstrukci servopohonů a nekonečných smyček. Přitom jsem se držel zásady, že vše musí být přístupné a lehce opravitelné, v trupu se závada nedá odstranit z důvodu špatného přístupu malými otvory v palubě.

K vlastními provedení - platí pro obě serva stejné. Základem je šasi - překližka 8mm, odlehčená otvory, na jednom konci je neupravované navijákové servo Hitec HS-785HB, na opačném konci je v saních uložena kladka s pružinou a se seřizovacím šroubem. Nekonečná smyčka je běžná, šňůra o prům.0,8mm. U bubnu serva jsou vodicí oka, stejně tak u kladky aby šňůra pěkně nabíhala do drážek. Na jedné straně v polovině dráhy nekonečné smyčky je provlečen a navlečen proužek ABS cca 40x10x1mm, zajištěn proti posunutí vteřiňákem. Současně na tomto proužku je upevněna otěž. Na jednom šasi jsou otěže pro vratiplachtu a kosatku, na druhém šasi potom otěže pro genuu. Otěže v trupu jsou vždy vedeny na palubu nejkratší cestou. Otěž vratiplachty je vyvedena na palubu v zadní části těsně za maketou páky kormidla, otěž kosatky je vyvedena přes oko u pružné kladky, tj. těsně před stěžněm na palubu. Otěže genui jsou vedeny k zádi lodi a vyvedeny na palubu na levo a pravoboku v úrovni kokpitu kormidelny, taženy po palubě a přes oka na bortech asi v úrovni přední nástavby nahoru přímo ke genui. Všechny 4 otěže jsou na palubu vyvedeny v AL trubce 3/2mm, která je vhodně tvarovaná pro co nejmenší odpor a zlomy příslušné otěže.

Obě šasi jsou vyjímatelné z trupu, v trupu jsou položeny a zajištěny na v příčnicích dosažitelných zadním a předním otvorem po odejmutí nástaveb. Na palubě jsou zakončeny malými rybářskými karabinami.

Trimování vratiplachty a kosatky, tj. vzájemné nastavení je zhruba provedeno délkou ukotvení příslušné otěže vratiráhna a ráhna kosatky od osy otáčení. Jemné dotrimování potom nastavením dráhy servopohonů na vysílači. Trimování geny je pouze na vysílači. Levým kniplem na vysílači ovládám k sobě a od sebe vratiplachtu a kosatku přitaženo - povoleno, vpravo a vlevo potom přetažení geny z jedné strany na druhou.

Jirka Malhaus (Irim)

Vamarie Vráti Emlera

Ahoj Jirko, v příloze máš několik fotek z mojí dílny. Někdy je asi lepší se podívat na fotkku, než složitě popisovat. Jsou to fotky z Vamarie. Stejný princip mám na Thalasse, bez potíží pět let. Systém je udělán tak, aby se nechal vyndat z lodi, seřídit, případně opravit a dát zpět pod palubu. Konec otěž je přiklapnut rybářskou karabinou údajně na 30 kg na obrtlík. V konci, který není v tahu je schovaná pružina, která tak vyrovnává lanka, když naviják přejíždí. Ostatní vedení otěží pod palubou řeší rybářská očka s keramickou vložkou, nebo mosazné trubičky ohnuté jen v ruce s poloměrem cca 3 cm.