sobota 23. listopad 2024 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Modely > Z loděnic > HMS Pickle 3

HMS Pickle 3

25.11. 2016 | Z loděnic Vložil(a): Jirka
HMS PIckle 2014-2016.jpg
HMS PIckle 2014-2016.jpg
Ač to tak nevypadá, pořád se něco děje. Po dlouhé odmlce se pochlubil Milan Dvořák s novinkami ze stavby HMS Pickle. V roce 2014 vznikly první dva články, a teď mi do e-mailu připlula záplava fotek a průvodní text, dokumentující stavbu do současnosti. Posun je velký a tak přeji příjemné počtení.
Pro osvěžení přidávám odkazy na první a také druhý článek o stavbě.
 
 
 
 
 
 
Ahoj Jirko. Dokopal jsem se, poslat Ti něco málo ze své loděnice, jak jsem slíbil. Prozatím ti budu postupně posílat fotky za uplynulé 2 roky, až se dostaneme k současnému stavu. Současný stav vypadá zhruba tak, že stavba stojí, ale mohla by se asi za měsíc znovu rozeběhnout. Tak snad po Vánocích bude zase o čem psát… Milan
 
První várka fotek je z února až března 2014. To se na lodi ještě vesele pracovalo…
 
 

 

Oplaňkovaný trup jsem namořil. Poté přebrousil. Zdá se to zbytečné něco mořit, když se to stejně odbrousí. Má to však tu příjemnou výhodu, že se pak v plné kráse odhalí nerovnosti trupu.
A že jich bylo. Následovalo tmelení a zase broušení. Však to znáte. Pak přišlo na řadu laminování podvodní části trupu. Použil jsem pryskyřici L 285 a tkaninu gramáž 50 plátno. Tkaninu jsem položil v jednom velkém impozantním kuse. 45 stupnů šikmo na osu lodi. Měl jsem z toho trochu obavy, jak bude tkanina přiléhat u kýlu, ale zdařilo se. Kovová špachtle, co jsem s ní tmelil, se ukázala jako velmi dobrá pomůcka i při laminování, když bylo potřeba něco přimáčknout a uhladit. Jinak musím vyzdvihnout i práci s úzkým molitanovým válečkem. Mnohem lepší než tkaninu tupovat štětcem. Po vytvrzení jsem pak ještě olaminovat přední a zadní vaz. Ale to už byla maličkost.
 
 

 

Po úspěšném laminování jsem začal tvořit zesílené plaňky trupu (anglicky Wale) Snažil jsem se tu znázornit i spoje hákováním. Přemýšlel jsem, zda znázornit i kolíky planěk. Ale co jsem tak vyděl fotky různých replik kolíky jsou schované pod barvou tak, že jsou takřka neviditelné. Něco jiného by byl trup v přírodní barvě. Zatím jsem kolíkování trupu dal k ledu ale ta možnost tu stále je...
S plaňkováním jsem pokračoval dál vzhůru. Tedy hlavně na přídi. Už mi začal docházet stavební materiál a mě se zrovna nechtělo řezat si další plaňky. Zato se mi chtělo sundat loď co nejdřív z montážní desky.Po odšroubování z helingu a odlámání přídavku žeber jsem začal konstruovat přepravní stojan. Zdá se zbytečně vysoký, ale uvážíme-li že pod lodí bude ještě bomba, je stojan tak akorát.
 
 
Další várka fotek je z července a srpna 2014
 
 
 
 
 
Začal jsem výrobu kormidla. Hlavní myšlenka byla: zachovat tvar kormidla jaký by měla mít skutečná loď a zvětšení, které je potřeba pro řiditelnost modelu, udělat odnímatelné z nějakého průhledného materiálu. V OBI jsem koupil kus plexiskla tl. 4mm. Jak se ukázalo, nebylo to plexisklo (polymethylmethakrilát - PMMA) ale plastové sklo (polystyren - PS). Tento omyl měl tu výhodu, že kormidlo šlo krásně slepit. Jen jsem místo lepidla na plastikové modely sáhl po ředidle které jsem měl po ruce. Spoj jsem ještě pojistil prošroubováním. Odnímatelnou část kormidla jsem protáhl dolů až na maximální povolený ponor 200%. Většina modelů co jsem zatím viděl, měla plochu kormidla zvětšenou hlavně směrem dozadu.
 
 
Tady se chci pokusit trošku přiblížit dlouhým úzkým kormidlům, jaké mají moderní plachetnice. Odnímatelná část kormidla má tu výhodu, že po povolení jednoho šroubku lze snadno vyndat a mohu tak laborovat s velikostí a tvarem celého kormidla. Jediná nevýhoda je, že není moc hydrodynamické (je tam schod v napojení). Taky by to šlo vyřešit. Ale uvidíme, až jak bude fungovat stávající řešení.
 
Na dalších fotkách je doplaňkovaný trup na novém stojanu. Jen tak ze zvědavosti jsem spodek trupu stříkl měděnou barvou. Poté jsem se rozhodl, že zkusím ztvárnit měděné plátování trochu náročnějším způsobem. Ale o tom až později. Zatím je to hudba budoucnosti.
 
Na jedné fotce je zachyceno vlepené položebro/palubník na přídi.Bylo tam přidáno z důvodu průchodu stěžně v tomto místě. Také je tam vidět že i vnitřek trupu jsem tmelil a brousil do hladka. U předchozího modelu jsem to podcenil a nechal tam plaňkami vytvořené zuby. Když jsem poté laminoval vnitřek trupu, tkanina mi v těchto místech nepřilehla až na dřevo a zůstaly tam dutinky. Krásně se v nich držela voda, nemluvě o snížené pevnosti trupu. Toho jsem se chtěl tentokrát vyvarovat. I když broušení mezi žebry, hlavně na přídi byla docela pakárna.
 
Na poslední fotce je naznačení střílen.
 
 
Pár fotek ze září a října 2014.
 
 

 

 
Podvodní část trupu byla připravena na pokládku měděné obšívky. Příprava spočívala ve vytmelení nerovností. Hlavně v okolí předního a zadního vazu, kde přes sebe bylo přeloženo víc vrstev skelné tkaniny. Přitom jsem přišel na to, že někdy je lepší místo broušení šmirglem a riskování probroušení tkaniny vzít do ruky cidlinu a přečnívající vrstvu tmelu prostě seškrábnout. Je to rychlejší a výsledek byl i krásně hladký. Nakonec jsem trup stříkl tmelem ve spreji, čímž se krásně sjednotil. Na tento povrch jsem si namaloval jednotlivé pruhy měděných plechů.
 
Také jsem nějak tvarově upravil záďové zrcadlo. Netřeba komentovat. Fotka řekne víc.
 
Další várka fotek je z konce listopadu 2014
 
Po více než roce od zahájení práce, nastal konečně čas na olaminování vnitřku trupu. Vzpomínám si, že práce mi zabrala celkem 3 večery. Začátek práce byl vždy stejný. Přijel jsem ze zaměstnání domů a šel zatopit, abych vyhřál místnost a pryskyřice pěkně schla. Ještě před samotným laminováním jsem si nastříhal tkaninu na proužky přesně mezi jednotlivá žebra. U tvarově složitějších míst na přídi a zádi jsem si předem zhotovil papírové šablony střihu. Tkaninu lze sice do určité míry tvarovat ale na to je prý lepší keprová vazba a já měl plátno.
Tkaninu je potřeba stříhat pod úhlem 45 stupňů od osnovy jinak se tkanina rozpadá. Použil jsem opět tkaninu 50 gramů a pryskyřici L 285.
 
 
 
Jinak samotná práce byla celkem pohodová, i když laminování moc nemusím. Od sestry z lékárny jsem nafasoval vinylové rukavice a 20 ml stříkačky na odměřování pryskyřice. Vždy jsem si nabral 10 ml pryskyřice + 5 ml tužidla a smíchal v kelímku od jogurtu. Toto množství se mi osvědčilo, že jej dokážu včas zpracovat, než mi pryskyřice začne tuhnout. Vždy jsem štětcem napatlal jedno pole mezi žebry a pak jsem na toto pole položil tkaninu. Tkaninu jsem pokládal od kýlu směrem nahoru. Ke kýlu jsem tkaninu vždy nesl na kovové špachtli, pěkně usadil, špachtlí přimáčkl a přidržel na místě a pak jsem pokládal volný pruh tkaniny postupně nahoru, štětcem pěkně rovnal mezi žebra a pak tupováním prosycoval pryskyřicí. Pomocí úzkého molitanového válečku jsem pak ještě "odsál" přebytečnou pryskyřici z povrchu. Šlo to krásně ale celkem pomalu. Hlavně proto, že v některých místech jsem nepokládal jen jednu vrstvu tkaniny ale třeba až 3 naráz. To je hlavně v místech úponových lavic nebo průchodu čelenu trupem.Taky se musím pochválit, že jsem nebyl líný a dokopal jsem se vytmelit a vybrousit vnitřek trupu před samotným laminováním. Tkanina se mi nikde neodchlipovala. Jako tmel jsem použil obyčejný dřevokit. Dobře se brousí. Tak doufám, že to nebude dělat v budoucnu žádné problémy. Škoda že to nemám moc zdokumentované ale fotit a laminovat zároveň ještě neumím:-)
 
 
Pátá várka fotek je z konce roku 2014 a počátku roku 2015
 
Jak je vidět na první fotce, pustil jsem se odvážně do výroby stěžňů. Ach, jak snadný je život těch, co staví model podle skutečné lodi. Člověk koukne do plánu něco změří a hned ví co a jak. Já si musel stěžně navrhnout sám. Předtím jsem prostudoval historii této lodě, hromadu plánů škunerů podobné velikosti a z období kolem 1800, radil se s odbornou literaturou, porovnával s replikami, a tak dále. Sranda je, že výstroj mé lodi (stěžně, ráhna) se podle záznamů měnila jak na běžícím pásu.
Tu praskla čnělka, tu ulítlo ráhno, párkrát ztratila i čelen. Přikládám perokresbu, kterou údajně maloval jeden z jejích důstojníků r. 1804. Na Další rytině Roberta Dodda, zobrazující tu samou loď v bitvě u Trafalgaru r.1805, je vystrojena zase jinak. Tak si vyberte...
 
 
 
Když jsem měl zhruba jasno o rozměrech kulatin, musel jsem si ještě spočítat těžiště plachet. No, jsem zvědav, jak nakonec bude plout. Zatím si troufnu tvrdit, že couvat by neměla :-) (i když...) V nejhorším lze spoustu věcí pořád doladit. I skutečné lodě se upravovaly podle požadavků kapitánů. Uvidíme po prvních jízdách.
 
Jinak kulatina je z masivního smrku. Pečlivě vybraná s co nejhustšími, rovnými léty. Z různých tabulek jsem zvolit tenčí průměry kulatin. Bermudské škunery (vlastně všechny americké) byli prý známé pro svou lehkost/subtilnost takeláže. Řekl jsem si, že dřevo tu plachtu pouze nese a lanoví to vše drží na místě.Tak jsem zvědav,co s tím provede první pořádný poryv větru. Jestli ale něco odlítne, můžu říci, že je to opravdu věrné předloze
 
Také jsem si dost dlouho lámal hlavu s uložením čelenu. Má se zato,že byl uložený vlevo od předního vazu, podobně jako mají třeba kutry. Když se ale podívám na kutr, tak ten má posuvný čelen rovně dopředu (více méně), kdežto Pickle měla čelen (nejspíš) mírně vzhůru. (stavbu jedu podle rytiny Roberta Dodda).
Také jsem se rozhodoval, zda čelen bude procházet skrz brlení (podobně jako Karlíkův kutr Le Renard) nebo bude sedět v sedle na brlení (např: sweden yacht Jardy Peška). Po poradách s kapitánem Karlem Lokajem jsem se rozhodl pro řešení, které je vidět na fotkách. U škunerů je dost neobvyklé ale vcelku realistické. S takovýmto čelenem se manipulovalo hlavně za použití stěžňového kladkostroje. Našel jsem i pár plánů škunerů s čelenem mimo osu trupu, takže myslím, že by to mělo být víceméně OK.
 
 
 
Na další fotce je vidět otvor pro hlavní stěžeň z elektrikářské peginy. (Průchodka kabelu). Od tohoto řešení si slibuji, že mi nebude kolem stěžně zatékat do trupu a presto je tu možnost povolit stěžeň kdyby nedej Bože nabobtnal. Uvidíme, jak se toto řešení osvědčí v praxi. Zatím jsem jej na žádném modelu neviděl.
 
Na zbylých fotkách je osazené kormidlo. Panty jsou spájené z mosazi a přišroubované šroubkama M2. Hlavičky jsem jim trochu obrousil do půlkulata aby to tolik nervalo oči. Když se na prostředním pantu povolí jeden zajišťovací šroubek, tak lze vyndat průhlednou část kormidla. Jinak pozorný čtenář si jistě všiml, že kormidlo bylo po stranách dotvarováno dřevem. Když se tak na to teď dívám, říkám si, jestli jsem tam radši neměl nalepit taky plast. Mám trochu obavy, jestli dřevo nebude dělat nějakou neplechu. Uvidím po sezóně. Kormidlo lze snadno vyjmout, takže případná oprava by neměla být problém.
 
 

 

Poslední várka fotek je z roku 2015
 
Loňský rok (a vlastně i letošní) byl pro mě, co se týče stavby lodě, skoro zabitý. Přesčasy v zaměstnání a rekonstrukce domu mi sebraly veškerou energii. Navíc jsem přišel o samotnou loděnici (musel jsem uvolnit kuchyň po dědovi). Takže jsem se tísnil se dvěma loděmi ve svém pokoji a jen tu a tam udělal nějakou drobnost.Nyní už to vypadá nadějněji. Rekonstrukce je takřka u konce a jen co vyrobím regály do spíže, tak se může stěhovat zpět.
 
Ale zpět k lodi. Krátce před výpravou na La Grace v srpnu 2015 jsem si udělal radost a spáchal něco, čemu říkám stavební stojan. Je to vlastně takový výstavní stojan, kde je loď bez přídavné bomby.
Měla by na něm vyniknout měděná obšívka. Tenhle nápad jsem nosil v hlavě už delší dobu a byl jsem opravdu rád, že jsem jej konečně u nějakého modelu mohl realizovat. Nosná deska je z obyčejné dřevotřísky a jednotlivé hranolky podpírající loď jsou ze smrku průřez 20x20 mm. Skrz tyto podpěrné špalky prochází dvě závitové tyčky, jež jsou epoxidem zalepené až do samotné desky.
Na tyto tyčky je loď "napíchnutá". Jinak ostatní špalky jsou lepené vteřiňákem. Vzhled stojanu by šel ještě vylepšit, ale to si nechám případně na později. Až bude loď hotová.
 
 
Další fotky jsou z přelomu roku 2015 a 2016.
Ty mi přijde skoro zbytečné nějak moc popisovat. Není na nich nic tak zásadního a fotky řeknou stejně víc. Kochejte se :-) A jestli máte nějaké dotazy či kritické připomínky tak se nestyďte a ozvěte se. Budu jen rád. Další pokračování chystám někdy po Vánocích, až zas něco přibude
 

 

Budu rád za Vaše komentáře pod článkem,

Milan Dvořák

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
Jirka | 25. 11. 2016

Je fajn, že se pro NSS-C staví konečně zase loď, která tam (podle mne) patří. Snad podrobný popis a skvělé fotky inspirují budoucí soupeře HMS Pickle ;o)

Další články v rubrice

Renovace Mistral 000.jpg

Renovace škuneru Mistral

Shamrock-generálka 000.jpg

Generálka modelu Shamrock

Pen Duick JM3 000.jpg

Pen Duick - bonus

Pen Duick JM2 000.JPG

Pen Duick - dokončení

Star45 000.jpg

Model Star45

Článek o Ničem 000.jpg

Povídka o ničem

Shamrock III 000.jpg

Shamrock III

Helen-B-Thomas

Helen B. Thomas

HMS_Pickle5_001.jpg

HMS Pickle 5

3D tisk doplňků

Kladky, očnice a uväzováky z 3D tlačiarne

Kočka Libča na kontrole ...

Pen Duick

Rekonstrukce HMS Pickle.jpg

HMS Pickle IV. ... roky 2016 - 2020

Svea 2 000.jpg

Svea konečně hotova!

Colin Archer RS-01

Stavba modelu Colin Archer RS-01

Mariquita

Soutěžní plachetnice Mariquita

TSB Capricorn 001.jpg

Model plachetní bárky TSB Champion

ZL_025_001B

HMS Pickle 2

ZL_024_100B

Mistral a Bobo

ZL_022_001B

Machicaco a Pepa Mrákota

ZL_021_001B

Z loděnic 2014 - HMS Pickle

Kalendář
Listopad 2024
Po Út St Čt Pá So Ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30
Log
Článků: 322
Akcí: 17
Uživatelů: 118
Lodí v registru: 3
Poslední dění na fóru
23.11. 48. Fuehlinger See Regatta...
09.11. La Grace 14. 12. 2024 v...
05.11. Opustil nás
03.11. Jak zamykají jiní ...
16.10. Těrlická plachta 2024
Z hloubi webu
Velké Dářko 2018
Velké Dářko 2018
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2024 minisail.cz