Pátá, jubilejní Barbora 2009

Je to opravdu tak, letos jsme se my, příznivci plachet, již popáté se sešli v Duchově, kde pro nás pořádající klub Royal DUX připravil toto tradiční setkání. Účast byla pěkná a to zejména díky novým tvářím od nás, z Čech a Moravy. To je jistě pozitivní zpráva. Team Germany přijel ve stabilní sestavě, slovenští plachetničkáři letos museli z různých důvodů vynechat, a to je škoda. Doufejme, že tato výjimka je jen pro letošní rok. Již tradičně, bohužel, z Polska přijel pouze Marian Taborek, aby se ujal vedení soutěže. 

Nové tváře a nové lodě

 

 

 

A teď k avizovaným přírůstkům na domácí scéně. Z Prahy přijela loď Reinke 13M, dvoukýlová šarpie Jindry Čulka. Byl to největší model (nejdelší na vodorysce a také nejtěžší). Dvoukýlové řešení je často používané ve vodách s velkým rozdílem hladin při přílivu a odlivu, kdy loď nasedne na dno a zůstane stát na kýlech. Ty jsou tomu samozřejmě konstrukčně přizpůsobeny. Stejný princip Jindra použil při řešení stojanu na model – jeho Reinke si hověla na ploché desce – jen s podložkou pod kýly.
Model byl zpracován velmi kvalitně, bohužel je vzhledově velmi jednoduchý a má málo reálných doplňků na palubě, které by jej hodně vzhledově vylepšily a přinesly více bodů hodnocení. Model jezdil pěkně a rychle, díky velkému výtlaku má slušnou setrvačnost a bezvětrná místa projížděl bez problémů. Jindra s Reinke jezdil velmi ohleduplně vědom si rozměrů lodi. Dokonce mou Stormy objížděl ze závětří, aby mi nevzal vítr. Doufám, že se s Jindrou zase uvidíme. O Jindrovi a jeho lodích je možno najít více zde http://www.rc-sail.wz.cz 

 

Milan Kroupa z Jablonce přivezl svého Endeavoura. Na rozdíl od těch, které známe v pojetí Štefana Ábela a Jirky Špinara (Endeavour II), tento model vychází z původní lodě, tak, jak se účastnila transatlantického závodu v roce 1934. Model má za sebou na vodě jen pár hodin a bude potřebovat ještě několik úprav – tak jak většina nových lodí. Je slušně maketově zpracován, o čemž svědčí fakt, že byl ohodnocen stříbrnou medailí (91 bodů) letos v Borovanech na Mistrovství ČR kategorie C.

Další novou lodí byla Iona Michala Medveděva. Loď jezdila velmi slušně a myslím, že je s ní Michal spokojen. Kormidlo hrdě třímá černovlasý skiper, takže mu Michal mohl sem tam i řízení lodě předat.

Ještě se objevila jedna loď z Michalovy dílny – totiž bývalá loď Pohoda, která se vrátila ke svému dívčímu jménu Stormy Weather. A tak se letos po hladině proháněly dvě lodě, kterým bylo fanděno snad každým na břehu (možná můj subjektivní dojem?). Jirka Janiš, který přijel až ze Zlína má ale už vybránu loď novou a větší. Zatím stavěl spíše C-čka a tak se můžeme těšit na jeho novou loď.


Když jsem uviděl další z nových lodí, byl jsem trochu zmaten. Jarda Pešek přivezl svého zeleno-bílého Ilbrucka. Zmaten jsem byl z toho, jak byl velký, tedy malý... Ten loňský Illbruck byl příliš velký a jeho koeficient jej hodně znevýhodňoval. Proto se Jarda rozhodl vstoupit znovu do téže řeky a postavil jej ve větším měřítku. Technické problémy nové lodě se ale zase bohužel postaraly o to, že ne všechny jízdy loď mohla odjet.

Pepa Mrákota sebou přivezl svou sympatickou paní také svou Spray. O Spray z Pardubic se na stránkách již hodně psalo a tak jsme si naživo mohli vychutnat všechny precizně provedené detaily a práci se dřevem. Pepa se rozhodl s lodí přijet, přestože ne všechny práce jsou skončeny. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, protože se mu dostalo spoustu cenných rad k tomu, co je na lodi potřeba změnit, aby se loď dala lépe ovládat a také aby dokázala lépe jet i na slabý vítr.


Poslední nová loď je Pen Duick Karla Egrta. Myslím, že tento model byl svým zpracováním jednoznačně nejkrásnější lodí. A to můžeme vzít pěkně od paluby, s předpisovým kladením planěk, přes kování takeláže, doplňky a dokonce i přes funkční předozadními stěhy s rychlonapínáky.  Tyto stěhy, které na velké lodi posádka při potřebě vyložení hlavní plachy na závětrné straně uvolní (nejsou potřeba) a zajistí lankem. To Karel vyřešil pomocí kloboukové gumy, která pohyb ráhna přes stěh umožní. Pen Duick se i na vodě choval výtečně a Karel se mohl spokojeně usmívat. 

Team rozhodčích

Borek Dvořák ke své tradiční dvojroli závodníka a tlumočníka v Duchcově přidal roli třetí – roli rozhodčího pro bermudské oplachtění NSS-A. Letos na jaře totiž získal certifikát rozhodčího a tak mohl vnést do rozhodování jízd i své bohaté zkušenosti. Po čase se tedy vrátilo hodnocení doteku bóje a penalizování trestným kolečkem, stejně jako zpřísněné hodnocení kolizních situací u bójí i v poli. Již před prvními jízdami byly pravidla zopakovány a k mírné korekci došlo ještě i po prvním aplikování pravidel v jízdách. Myslím, že to přispělo ke zdárnému průběhu jízd, alespoň já jsem měl pocit větší ohleduplnosti mezi námi. Je fakt, že určité momenty jsou a zůstanou vždy sporné, jako například definice bezpečného prostoru pro průjezd další lodě vnitřně kolem bóje. Dík samozřejmě patří všem rozhodčím, za jejich trpělivost a pozornost, kterou nám věnují.

Banket

Nemohu zapomenout na jeden zážitek z letošní jubilejní Barbory – totiž pozvání od Vaška Vrby na jím sponzorovaný banket v sobotu večer. Vašek totiž brzy oslaví své životní jubileum a tak nás všechny pozval na takovou velkou, téměř rodinnou oslavu. Myslím rodinnou v tom smyslu, že jsme se za těch pět let, po které se většina z nás potkává na březích rybníků, opravdu hodně poznali. A Zlatá plachta Barbory je takovou velkou rodinnou sešlostí, na kterou se všichni po celý rok těšíme a která má evropský zvuk. Proto nám v uších dosud znějí Václavova slova, že se jedná o poslední Barboru. Doufejme tedy, že se to do příštího roku změní, Václav přehodnotí své rozhodnutí a opět budeme moci změřit síly a dovednost na hladině rybníku Barbora.



Tradiční soutěžní závěr celého soutěžního víkendu – tedy nedělní wanderregata k zadní bóji se letos jela na tři kola, díky příznivému stabilnímu větru. Vzpomínám i na jednokolový maraton po zrcadlové hladině v některém z předchozích ročníků.


Závěrečný ceremoniál, předávání cen, slova díků a potřásání rukou při loučení – krásná tečka za nabitým víkendem, se kterým mohou být všichni spokojeni – jak pořadatelé, sponzoři, rozhodčí tak i všichni závodníci. Já osobně bych chtěl ještě jednou poděkovat (a písemně) všem, protože letošní Barbora byla snad ze všech nejpohodovější.

Děkuji,
Jirka

A samozřejmě nemohou chybět oficiální výsledkové listiny z akce